Bankokracie – Euring. Dr. Bohumil Kobliha
Rokem 2013 zvítězila bankovní „demokracie“. Bankéři světa dosáhli půjčkami zadlužení států padesát jedna trilionů US dolarů. Upřesněme, že jde převážně o státy pod americkým vlivem a kde jsou US vojenské základny. Neděje se ovšem nic nezákonného, poněvadž bankéři svým působením a svými „koňmi“ v parlamentech dosáhli toho, že zákony jsou na jejich straně.
Bankéři světa nazřeli do všech důsledků, že peníze světem vládnou. Ovšem oproti lidem práce přišli na něco ještě důležitějšího, totiž: Kdo vládne penězům, je císařem-panovníkem úplně nad vším!
Z původního poslání peněz – nástroje k usnadnění obchodu, pohodlné směny produktů lidské činnosti – udělali zboží. Peníze se nakupují a prodávají. Byly učiněny předmětem zbožné touhy, jednotkami měr a odznaky úspěchu. V bankovním žargonu Západu „máš hodnotu tolik a tolik milionů či miliard“. Jinak tě berou jen s úsměškem. Jsi zaměstnanecký nevolník. Kde jsou doby mého děda, kdy mne učil, že peníze jsou jen pro pořádek!
Nastala diktatura peněžní jednotkou a jejího množství – kapitálu. Je dost paradoxní, když v The Sunday Times 4. 8. 2013 tento stav nazvali „Advanced democracy“. Pokročilá demokracie?
V této demokracii je trénován zejména každý Američan. To potvrzuje Prof. Bernanke, šéf FED (American Federal Reserve), což je systém americké finanční moci. Od jara tohoto roku Bernanke (na příkaz koho?) nasadil třetí vlnu tzv. kvantitativního ulehčení a tiskne/dává do oběhu každý měsíc 85 miliard nových dolarů. Finančníci se rozjásali, jak se roztočila kola amerického způsobu života. Lidé mají najednou peníze! Barnum posmrtně tleská.
Irwin Stelzer, direktor ekonomických studií amerického Hudsonova institutu, se hrozí a připomíná, že Obamova administrativa stojí Ameriku ročně jeden trilion dolarů zadlužení navíc.
Prožili jsme „diktaturu proletariátu“, ale víme, že se zvrhla ve zvůli vyvolenců sovětských despotů. Nicméně víme také, že jsme se z této situace dostali. Šlo totiž ještě o diktátory s lidskou duší. Jak se ale dostat z „neosobní“ vlády peněz? Despotou už údajně není člověk, ale peníze!?
Také bankéř světa, čtvrtý markýz Rothschild – lord Jacob, se při nedávném televizním interview představil pouze jako velký milovník a znalec umění. Ty banky a vše okolo (včetně jeho bankovního poradenství) je jen tak mimochodem, a on s tím veřejně skoro nechce ani nic mít společného.
Připomeňme, že náš český politický analytik Miroslav Dolejší už zdůrazňoval nebezpečnou roli současného peněžního hospodaření ve své široce pojaté „Analýze 17. listopadu 1989“. Mluví o tom, jak peněžní hospodářství vede nakonec k tomu, že „…člověk (řízením kapitálu) nabývá svobody úděsnější než otroctví…“ (str. 17, A4 formátového vydání r. 1990).
V III. části Analýzy přímo jasnovidecky potvrzuje (str. 21) naši politickou zkušenost přítomnosti, kterou velmi nepohodlně odžíváme: „Zatímco politika je zdánlivě nadřazena peněžní moci, ve skutečnosti se stává její nevolnicí. Moc peněz je despotická, osudový extrakt, který se stal všeobecným katanem, vypovídající válku celému lidskému pokolení.“
Kdo vládne penězům, tedy nemůže nebýt absolutní despota. Dnešní korupce je dána přáním, vlivem a působením absolutního světovládného despoty. Pomocí peněz si dělá s lidstvem, co chce.
Závažně zní upozornění Dolejšího: „Zrada peněz, jejich výlučné postavení, spočívá tedy v tom, že zatímco zboží se vzdávají penězům cele, zachovávají si peníze své soukromí, chovají se zdrženlivě.“
Tím více toto platilo o těch, kteří vládnou penězům. Jejich činnost a soukromí bylo do roku 2013 přísně střeženým tajemstvím a platilo i u Rothschildů. To končí kritickým číslem 2013. Jejich vláda nad západní hemisférou je totiž absolutní. Archiv byl sestěhován a centrála přestěhována, ne do Izraele, ne do USA, ale do Anglie. Účelově tomu slouží nový palác v uličce Walbrook londýnského City (čtvrť EC4).
Dolejší končí svoji Analýzu poznáním, soudím dotvrzeným z toho, co se odehrálo příkladně v Československu roku 1989, a říká: „Národní ekonomiky neexistují, existuje pouze světové ekonomika, jejíž řízení je určováno konsorcii 14 světových bank. Tento faktor rozhoduje o suverenitě států a nezávislosti jejich politiky, protože toto konsorcium vlastní, řídí, nebo alespoň kontroluje 72 procent veškerého světového oběživa.“
Zde pokračujme druhou částí Gillovy věty: „…bankéři soudí, že ekonomové jsou fantasti a politici idioti, při čemž bankéři vědí méně než nic.“
Proto troskotají na Západě všechny rozumné snahy, jak se dostat ze série finančních krizí, které prožíváme! Záplaty půjček na zahrazení půjček (!) už jsou jen jak vytaženy ze zahrad mentálních institucí.
Vládci nepřipustí, že existuje něco jako nadprodukce, která je příčinou vysoké nezaměstnanosti. Ta je dalším významným faktorem zejména v evropské krizi. Přes stále se zvyšující produktivitu se honí jen za vyššími a vyššími ekonomickými ukazateli růstu (růstu?), aby dokazovali svoji úspěšnost. Zakrývají si oči i uši před skutečností, že roboti, kteří v denním životě a výrobě nahrazují až v nesmyslné míře člověka, nemohou kupovat své produkty.
Současné vlády nechtějí ani slyšet o tom, že dnešní délka pracovní doby je zoufale dlouhá, a o nutnosti změnit starou Washingtonskou dohodu o osmihodinové pracovní době, tzv. „Hours convention“ (z roku 1919). Přitom tato změna může vytvořit nové nároky na zvýšení počtu zaměstnanců a skutečné pracovní příležitosti. Následné zlidštění života na zemi – více volného času, možnosti rozvíjet lidský potenciál dále a výše – bude s výsledkem výraznějším, než přinesla původní „hodinová konvence“, kterou prosadili moudří po První světové válce. Spolu se systémem zaměstnaneckého podílnictví (zaměstnanecké autonomie) by to byl zásadní počin k prohloubení a upevnění skutečné demokracie.
Londýn, 13. 8. 2013
Euring. Dr. Bohumil Kobliha
