Zvíkovský rarášek – František Růžička
Název tohoto článku jistě připomene komickou operu českého skladatele Vítězslava Nováka, napsanou na text hry českého spisovatele Ladislava Stroupežnického z roku 1883. Poprvé byla uvedena v Národním divadle v říjnu roku 1915, tedy před 101 roky. Omlouvám se, že připravený text nemohl být z důvodu vážného onemocnění uveden v aktuální dobu stého výročí.
Děj hry zapadá až do roku 1585, kdy v síni pana Kryštofa ze Švamberka popíjí hradní pán se svým hostem Mikulášem Dačickým. Znají se již z doby bojů proti Turkům v Uhrách. Avšak neunikne mu, že jeho host pokukuje po jeho manželce, ctné paní Elišce z Rožmberka, která je právě v tu dobu na hradě Orlíku, ale brzy se má vrátit. Dačický je ale důrazně varován před nějakými pletkami!
Jak už to v životě bývá ‒ a bývávalo i kdysi ‒, kam nemůže čert, tam nastrčí ženskou. Dívka jménem Markéta Zvěřinová z nedalekých Mirotic, honosně oblečená, přišla požádat o výhostní list z poddanství. Pan Švamberk si vyprosí otcovské políbení, ale protože politika je politika, jsou třeba ještě další podpisy koaličních partnerů, připlete se k tomu mladý synek, no – a jak to bylo dál? Přijeďte se podívat. Bývávalo zvykem, že tuto operu či taškařici předváděli na Zvíkově každoročně.
Netřeba připomínat, že hrad Zvíkov je přímo ideálním místem pro filmaře. Režisérka Alice Nelis si ho vybrala při natáčení pohádky „Sedmero krkavců“, když uvedla, že vypadá krásně zvenku i zevnitř, ale také působí honosně při leteckých záběrech, neboť je obklopen vodou, která mu dává ten romantický správný nádech.
Na druhé straně je známo, že na hradě působí i neznámá síla. Zvíkovský rarach zde měl žít již v roce 1579, kdy vyděsil dělníky tak, že utekli a k práci je už nikdo nedostali. Rarach sídlil v hlízové věži a zjevoval se jako pidimužík s červenou pokrývkou hlavy a planoucíma očima, nebo jako černý kocour či také krkavec. Jedna legenda uvádí, že na zdejším místě postavil hradiště již bájný kníže Nezamysl. Hlízová věž je snad ještě starší a je také přezdívána jako „Markomanka“, protože ji postavil germánský kmen Markomanů. Záhad kolem této věže je daleko více. Dosud nikdo nevysvětlil, co znamenají podivné znaky na kamenné zdi věže.
Centrem podivných a nevysvětlitelných jevů je korunní síň. Do ní král a císař Karel IV. umístil kdysi korunovační klenoty. V daném místě je zaznamenávána silná energie. Podivně se zde chová technika, což dosvědčili filmaři, když se zde v roce 1994 zatáčela pohádka „Marie Růžička“. Nedbali poučení kastelána, aby v místnosti netočili. Zdálo se jim to jako nesmyslné. Při natáčení najednou monitor zčervenal a zcela se zničil. Totéž se stalo s druhým i třetím. Scénárista zde údajně také spatřil světlou průsvitnou bytost.
Kdo nevěří, ať tam běží… Zvíkov je bezesporu jeden z nejznámějších a nejpevnějších hradů. Snad také nejkouzelnějších. Věřte, jistě zde můžete najít to své správné místečko! Na jaře i na podzim. V létě i v zimě. Mohu to potvrdit. Pro mne to byla dokonce svatební místnost… Už je to také ale skoro rovných sto jedna let.
Poutník František
Soutok před napuštěním přehrady Orlík
Původní pohled na hrad Zvíkov
Pohled na soutok, podzim 2015
