Svobodné noviny na internetu

www.youtube.com/watch?v=LwSMBuVzy8I#t=140
hedvicek.blog.cz/1401/pochybna-zprava-o-stavu-cr
Muj komentar: Video se mi nelibi, protoze ma radu zavaznych nedostatku.
1) Dva hovorici jsou mi podezreli, toho plesateho neznam, ale ten druhy je asi Jan Urban, byvaly chartista a disident. Kdokoliv, kdo mel kdysi neco spolecneho s disidentama a je tedy certifikovany havloid, by mel drzet hubu, stat v pozoru a uctive soupat nohama a ne se cpat dopredu. Byvali uctivaci Adolfa Hitlera taky neradili, jak se to ma delat v Nemecku po valce. Havloidi, jdete do prdele! Proc srovnavam Havla s Hitlerem? Protoze to byla ultimatne Hitlerova vina, kam dostal Nemecko a stejne je to ultimatne Havlova vina, ze jste tam, kde jste.
2) Zprava zacina chvalou komunistickeho hospodareni a uspesnosti, s durazem na jakesi kyzene "rovnostarstvi". Autorum se styska po druzstevnich lanech a vychodonemeckych kombajnech E-512 sklizejich obili. Autori jsou bud totalni blbci a nebo maji pouze ceske "vzdelani". To vyjde na stejno.
3) Dalsi silenosti je vypad proti vraceni majetku cirkvim - stejny komunisticky strasak, ktery pouzivali komunisti kdysi a pouziva i nase komunisticka svine Obama dnes v USA. Argument, ze se bude vracet majetek i cirkvim, ktere tehdy neexistovaly, je nesmysl a demagogie. Kdyz neexistovaly, tak se jim nemuze nic vracet a svedci to jen o pochybnosti vasi "spravedlnosti", plne soudcu s komunistickou minulosti (ano, jmenoval je Havel). Pokud nekomu bylo neco ukradeno - musi mu to byt vraceno - a to bez ohledu, zda okradeny je "cizak" (ja jsem taky "cizak", vite to vy kurvy vlastenecke zlodejske?), protoze jinak nadrazujete nacionalismus spravedlnosti . Souhrnná zpráva o stavu České Republiky očima jejích občanů
Publikováno 4. 12. 2013
Podle Kalouska se máme, jak prasata v žitě, podle Němcové lidé vidí vše zbytečně pesimisticky. Holky a kluci z parlamentu to všechno vidí zase přes optiku svého skleníkového života, života, naprosto odtrženého od každodenní reality. Jak vidí stav zemí českých ale "obyčejní" občané?
Celkove: Jste narod prorostly komunismem a komunistickou zkurvenosti a pokud jste je (na Havluv prikaz) odmitli odstavit od vlady, pak vam nezbyva nez s nimi zit. Na veky vekuv :-) A nestezujte si, porad jste na tom lepe nez Nigerie. A vyskocte si, Pepkove Vyskocove. Kdo neskace, neni Cech!

/www.szcpv.org/04/an1.html Analýza 17.listopadu 1989: Miroslav Dolejší
Úvodem několik slov. Československo prožívá jedno z nejvýznamnějších a zároveň nejbolestivějších údobí ve své historii. My všichni se nacházíme na skutečném rozcestí. Na jedné straně máme možnost po letech poroby vytvořit opět svobodný stát, zemi prosperující, vlast pro všechny naše občany.Na druhé straně se však můžeme zřítit do propasti zmaru a stát se cizinci ve vlastní zemi, která nám nebude patřit. V tom případě bychom se stali jen pasivními diváky přetváření naší země v přívěšek, v nejlepším případě zábavní centrum Sjednocené Evropy.
Já jsem toho názoru, že bychom měli všichni věnovat své síly tomu, aby se z Československa stal opět pojem, aby se naše zem stala významnou politickou a ekonomickou silou nejen v Evropě, ale i ve světě. Proč by měli například evropské instituce sídlit na periferii Evropy, když mohou sídlit v jejím srdci. To však předpokládá, že se přestaneme krčit a bát, že už jednou provždy ze sebe setřeseme ponížení minulých desetiletí, že se už nikdy neskloníme.
A k tomu je nezbytné mít možnost vidět věci z rubu i líce, z obou stran. Mít volný přístup ke všem informacím. Nestat se jen manipulovanou loutkou a pasivním příjemcem oficiálních informací. Proto je zapotřebí prezentovat i jiné než oficiální názory.
Přesto, že s některými závěry a informacemi obsaženými v předkládané Analýze nesouhlasím, cítím jako svoji povinnost a je pro mne svrchovaně důležité dát prostor těmto názorům. Zvláště proto, že byla proti Analýze podniknuta tak ostrá dezinformační kampaň. Proč by jinak nebyla alespoň částečně pravdivá? Byly dokonce organizovány akce směřující k odsouzení Analýzy, velmi podobné těm z nedávné minulosti. Odsuzovat něco, co jsem nečetl, s čím jsem se neměl možnost seznámit až příliš zavání totalitními metodami.
A to je také důvod, proč považuji toto vydání za významné a přímo nutné.

Od napsání zprávy už uplynulo několik měsíců, přesto jsou mnohé její závěry natolik prozíravé, že dosud neztratily svoji platnost. Mnohé se třeba změnilo, některá fakta jakoby neplatí. Jsou to však jen vnější projevy skrytých procesů, které dnes u nás probíhají.
Není příliš důležité, jak se dnes přeskupují politické síly, jaký si která strana dala název, ani ve které je více nebo méně lidí zkompromitovaných z minulosti.
Je důležité posuzovat každého podle činů. Podle nich se nejlépe pozná,kdo to s touto zemí a s našimi lidmi myslí dobře a kdo je v cizím žoldu, neboť jen ten, kdo drží svoje slovo, je zárukou pro dnešek i budoucnost. Na okraj jen několik poznámek.
Pan prezident před více než rokem slíbil, že zveřejní zápisy z jednání u kulatého stolu na přelomu listopadu a prosince 1989. V době, kdy píši tyto řádky, není daný slib dodržen.
Byly ustanoveny vyšetřující komise a ani jedna z nich nedošla k žádnému závěru.
A tak bychom mohli pokračovat dál. Těch nejasností a nesplněných slibů je až příliš.
To, co je však dnes nejdůležitější, je podle mého názoru, zabránit morální zkáze národa a devastaci země.
Všichni bychom si měli uvědomit, že v Československu dneška již pomalu neplatí křesťanská pravidla morálky, neplatí desatero přikázání. Zvláště mladá generace, a po zkušenostech z minulého roku bych se jí nedivil, začíná přemýšlet o tom, že ten, kdo kradl, dělal dobře, ten, kdo odhodil všechny morální zábrany a bezohledně šplhal v komunistické hierarchii, asi také. Neboť všem pohlavárům minulého režimu byla zaručena beztrestnost, všichni, kdo kradli, měli dostatek času na to, aby svůj majetek legalizovali.
Ale takto pesimisticky bych nechtěl končit. Věřím v budoucnost naší země, vitalitu našich národů. S nejčistšími úmysly předkládám tyto řádky a doufám, že přispěji k tomu, abychom si opět začali vážit sama sebe, své svobody a abychom si již nikdy nenechali vzít kontrolu věcí veřejných ze svých rukou.
V Brně 29.12.1990 PhDr.Miroslav Sládek

Strhávanie zamatovej opony
Motto: Národ ktorý nepozná svoju minulosť, nemá budúcnosť.
Mnohí si stále v súvislosti so 17. Novembrom 1989 kladú otázky, kto, čo, čiou pomocou, prečo a kedy. Podľa Vratislava Bejsáka, vydavateľa novín na University of Sydney v Austrálii, Obe revolúcie (prevraty) v rokoch 1968 a 1989 byli organizované ŠtB a v oboch prípadoch zvíťazila jedna frakcia Komunistickej strany nad tou druhou.
Ako nedávno oficiálne potvrdil bývalý prezident Havel, zatiaľ čo sa on s Čalfom zamýšľali nad Základnou listinou ľudských práv, komunisti medzitým rozkradli republiku. (Týmto sa Havel de facto priznal k trestnému činu ako uvádza bývalý člen Charty 77 a súčasný emigrant v Austrálii Jiří Vaněk.)
Oficiálne uverejnený citát, hovorí jasne za všetko. Václav Havel o listopadu 1989: Vládnout nás učil Čalfa, říká Havel
Mimo jiné: už dlouho to věděli reformní komunisté, kteří měli k archivům přístup o dva kroky dřív než ostatní. Dubček to zřejmě věděl už půl roku a před Bartončíkem mne varoval. Já tehdy ovšem nevěděl proč.
....mimochodem všechny základní ekonomické transformační zákony byly přijaty v době Čalfovy vlády - Kde hľadať korene Zamatovej revolúcie?
....Hlavný dôvod bol ten, že akcieschopnejšia časť Charty zložená zo 72% bývalých komunistov, nutne potrebovala 28% chartistov-nekomunistov ako figový list, k zakrytiu svojho skutočného pôvodu.
Prečo sa tak stalo v danom čase?
V priebehu 70. rokov, napriek vysokým ambíciám komunistického režimu, neboli splnené vytýčené ciele. .... Najprv sa musel hľadač spôsob prechodu od socializmu ku kapitalizmu, čo znamenalo zbúrať železnú oponu bez odrenín a prebrodiť sa z jedného brehu rieky na druhý bez namočenia. A že niečo také je možné, potvrdil 17. November 1989.
Čiou pomocou sa tak stalo?
Oficiálne zverejnenie pravdy je v súčasnej situácii nežiadúce. Pravda sa však dlhodobo zatajiť nedá a čas pracuje v jej prospech. Je možné však skladať mozaiku z jednotlivých kamienkov. Jedným z nich je výrok predsedu Senátu PVR Petra Pitharda, ktorý dňa 4.12.2003 povedal, že november v roku 1989 bola dohoda. Druhým kamienkom do mozaiky je kniha ”Labyrintem revoluce”, ktorá sa zaoberá najmä úlohou vtedajších vládnych špičiek pri ustanovení V. Havla prezidentom republiky. Tretím kamienkom je informácie Petra Cibulku o časovom selektívnom prepustení disidentov z komunistických lágrov. ..... Kto vyvolal novembrové udalosti?
Rozhodujúci sú vždy ľudia. Kto boli ľudia, ktorí urobili “Zamatovú revolúciu” a aké ciele sledovali? Uvedené fakty je potrebné doplniť, že na čele sprievodu študentov, ktorý viedol evidentne do stretu so zmobilizovaným a pripraveným pohotovostným plukom SNB bol člen ŠtB. Išlo o vopred premyslenú a pripravenú akciu ....
Čo sa vlastne následne stalo a prečo?
Vzhľadom k existujúcim rozšíreným fámam o uzavretých dohodách, je potrebné uviesť, že v podstate nedošlo k dohode, ako sa často traduje medzi vládnucimi komunistami a politickú moc preberajucími nekomunistami s podmienkou, že zločinci z radov KSČ nebudú potrestaní. Takáto podmienka bola totiž zbytočná. Dohoda bola uzatvorená medzi komunistickou vládnucou špičkou a komunistami - disidentmi. Ľudia starostlivo vybraní a v pravý čas prepustení z väzení, ako napr. Václav Havel sa stali dobre zatiahnutou zamatovou oponou, za ktorou si podali ruky červení bratia.
Dôsledky: Stovky miliárd rozkradnutého a navždy strateného majetku štátu. Nefungujúca štátna správa, prokuratúra, polícia a súdnictvo s kontinuitou komunistických zákonov, vrátane komunistických sudcov. Z hľadiska korupčného prostredia popredné mieste vo svete. ..... Porovnanie s februárom 1948.
Vtedajší nekomunistickí ministri podali demisiu s cieľom vytlačiť komunistov z vlády a evidentne po demisii len vyčkávali, bez toho aby sa snažili udalosti ovplyvňovať a riadiť, s akýmsi mylným presvedčením, že demokracia musí automatický zvíťaziť. Demokracia ale nie je niečo, čo dostáva spoločenstvo ľudí darom. Vo februári 1948 demokracia nezvíťazila, po novembri 1989 vari áno?
Ing. Ivo Patta

Idea české státnosti...MUDr. Jaroslav Lhotka (124)
Historie je paměť národa. Kdo ztrácí paměť, nepamatuje si, čím byl národ, zapomíná na spáchané křivdy a bezpráví. Zbývá pro něho otročina a bláto. Je ubožák. Každá idea pak ztrácí svou duši, ztrácí životaschopnost a zanikne. Jde o to, jak dlouho budeme lavírovat mezi lží a pravdou.
Augšpurským mírem (1555) byla protestanstským stavům zabezpečena plná náboženská svoboda. V českém národě měl tento mír mocný ohlas a byl impulsem k novým protestantským výbojům. Proto musíme pochopit, proč Habsburkové i v Praze zřídili kolej Tovaryšstva Ježíšova. Byla to česká předbělohorská šlechta, která prováděla násilnou germanizaci českého národa německými kalvíny a luterány za pomoci Jednoty českých bratří, jejímž posledním biskupem byl rosenkrucián Jan Amos Komenský. Jezuitské školy náležely k nejlepším a jezuiti vyučovali všechnu mládež zdarma – i z nekatolických rodin. Zpočátku česky a potom za použití latiny. Protireformace nám dala české baroko v kultuře.
Teprve Josef II. dal jiný směr vývoje českého národa – zednářský. Zrušil jezuitský řád. Z toho důvodu spousta chudých a nadaných žáků musela opustit školy. Na místo nevolnictví přišel nový chomout osvícenců, o volnosti, rovnosti, bratrství. Zřídil státní seminář, aby jen z něho mohli vycházet osvícenští kněží jako šiřitelé nové vzdělanosti podle zásad Velké francouzské revoluce. Místo latiny se vyučovalo jen v němčině. Na 40 církevních svátků v roce bylo zrušenov naší zemi. Všechno špatné vzešlo z Velké francouzské revoluce, i bolševická revoluce v Rusku roku 1917. Ještě můj dědeček říkával: „Zlaté Rakouské císařství, proč jsme ho bourali s tím Masarykem?“ První republika byla s právem jen pro některé. Jak to vlastně bylo s heslem agrárníků „Venkov jedna rodina“? Jíst se chtělo a byla nezaměstnanost. Poslední štací pro chlapce či dívku bylo hledat službu v lepším případě u „panstva“, v horším u sedláků s ubytováním ve chlévě. O práci měli postaráno služky a čeledínové od slunka do jeho západu. Aby si agrárníci udreli vládu nad státem, ti, kdo vstoupili do jejich služeb jako čeledíni a děvečky, museli skákat, jak pískal pan sedlák: „Koho chleba jíš, toho stranu budeš volit.“ Proto zaměstnávali služky a čeledíny v plné síle a ve stáří od 21 let, aby měli volební právo. Běda čeledínu, který řekl pantátovi, že bude volit jinou stranu nežli agrární. Na konci měsíce ho propustil a to si tehdy každý rozmyslel. Proto čeledíni a služky dali své volební lístky pantátovi, jenž lístky u starosty, taky agrárníka, při jedné cestě vhodil do volební urny. Za plentu šel málokdo. Vítězství zeleného jetele tak bylo po celou dobu První republiky. Udrželi si tak ministra národní obrany.
Když bylo národu špatně, tak se davy nalézaly pod sochou sv. Václava v Praze, nikdy u Husova pomníku, postaveného v r. 1915 na Staroměstském náměstí. Tam se scházeli bořitelé české státnosti, kteří strhli Mariánský sloup, po protestní akci na Bílé Hoře dne 3.11.1918. Tam se také v únoru 1948 srocovala tzv. pokroková avantgarda s komunisty a lidovou milicí, ozbrojenou puškami. Špatný morální stav českého národa se vine jako červená nit od vzniku Masarykovy republiky, neboť tam, kde je špatná idea české státnosti, tam jsou i špatné morální vlastnosti v národě.
-----
Posledný článok MUDr. Jaroslava Lhotku, ktorý napísal tesne pred svojou smrťou. Statočný vlastenec a bývalý politický väzeň zomrel v noci 13. 8. 2014 vo veku nedožitých 76 rokov. Bol pochovaný 18. 8.2014. Česť jeho pamiatke! http://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Lhotka
http://www.svedomi.cz/svedomi2012/lhj_1202_pravda_pribita_na_krizi.htm

Stržením Mariánského sloupu, barokní památky v Praze na Staroměstském náměstí dne 3.11.1918, ke kterému vyzval demonstranty na Bílé Hoře poslanec a svobodný zednář Bohuslav Vrbenský, odstartovaly se útoky bezvěrců proti katolické církvi a jejímu duchovenstvu. Kříže, mariánské sochy a sochy sv. Jana Nepomuckého, obrazy svatých byly vandaly ničeny a páleny na veřejných prostranstvích. Proslula tím obec Lidice, převážně ateistická, kde na dvoře Horákova statku, za povyku a spílání na adresu katolické církve, kněží a věřících, došlo k pálení křížů, přivezených na dvůr i z okolních obcí. Svobodný zednář jako ministr školství, sociální demokrat Gustav Haberman, nařídil odstranit kříže ze škol. K tomu dostal souhlas od kolegy, předsedy vlády Vlastimila Tusara, svobodného zednáře. K zednářům se také hlásili někteří komunisté pod Zdeňkem Nejedlým. Patřila k nim i část politiků z pravice, zejména František Udržal. Ten jako ministr národní obrany začal provádět „očistu“ generality od stejně smýšlejících stoupenců generála Gajdy, pod vlivem svobodného zednáře, ministra zahraničí Ed. Beneše.
První republika se stala zlatým věkem svobodného zednářství. Členství v zednářské lóži bylo nezbytnou podmínkou k získání profesury na univerzitě, dosažení vysoké vojenské hodnosti v čsl. armádě, dosažení vyššího úředního místa ve státní správě.....U zrodu československého odboje v Rusku tudíž nestál profesor Masaryk, jak se dnes tvrdí, ale národovci kolem JUDr. Vácslava Vondráka. Vondrákovo memorandum zůstalo bez odezvy ministerského předsedy Antonína Švehly, jenž byl ve vleku Masarykovy politiky ochrany ministra zahraničí Beneše. Usuzuje se, že i Švehla byl zednářem.
Když přišel Mnichov 1938, bylo rázem po zednářské slávě a prezident Beneš odletěl z republiky, .... V protektorátu „Čechy a Morava“ nový úřadující říšský protektor Reinhard Heydrich, jenž přišel z Norska, byl rozhodný odpůrce svobodných zednářů na rozdíl od předešlého von Neuratha. Skončil zlatý věk svobodného zednářstva v protektorátu na popravišti a v koncentrácích. Pomahačem Heydricha se stal jejich bývalý lóžový bratr Emanuel Moravec. ....Po 2. světové válce zaujali svobodní zednáři pozici „podrážděného býka“ a opět trestali své odpůrce, tentokráte vězením a popravou. Tak špatně skončil Jan Rys, autor knihy „Židozednářství, metla světa“, která v českém národě zabrala. Za její vlastnění se odsuzovalo do vězení po květnu 1945.......
Po 2. světové válce pracovala Národní fronta pod zednáři, ke spokojenosti KSČ. Bylo to vedení KSČ, které v roce 1951 nabídlo vedení Velké lóže Československa, že když se sama rozpustí, obdrží její členové pěkná místa na velvyslanectvích. Tak se otec Petra Pitharta, dnešního politika z KDU-ČSL, stal velvyslancem ve Francii, Mekce svobodných zednářů v Evropě. Nic dobrého tato éra zednářstva nepřinesla českému národu. Nastoupila éra tzv. dělnických prezidentů, chiméra komunismu.
Přední komunističtí revolucionáři prošli zednářskými lóžemi: Lenin, Trocký, ve Španělsku Manuel Azaňa, Largo Caballero, v Maďarsku Béla Kun, na Kubě Fidel Castro. Karel Marx a Bedřich Engels prošli též zednářskou lóží. Celé 20. století je vyplněno krvavými orgiemi svobodných zednářů na křesťanech, jak je přinesly světu revoluce v ritu „Velkého Východu“ (Grand Orientu), jenž je vstřícný k bojovému ateismu. Revoluce se uskutečnily pod rudými prapory se srpy a kladivy, zednářskými symboly, také ve Španělsku. Tam to, díky generálu Frankovi, svobodným zednářům nevyšlo, a proto ho dodnes nemohou cítit, protože katolicismus nebyl poražen.
Svobodní zednáři mají úhlavního nepřítele v katolické církvi. ....
Sametovou revolucí jsme se dostali do posledního stádia lidské pýchy ve spirále zla, kde se blouzní o jednotě EU bez Boha, Krista, Panny Marie. Jde o stavbu moderního Babylonu, zednářské pýchy. ....Multikulturalismus bez Boha přináší Evropě odkřesťanštění. Rozbít tradiční křesťanskou rodinu je cíl zednářů. My však musíme jít cestou Krista: Já jsem Cesta, Pravda, Život. Stát se nositeli ponaučení z dějin národa českého, aby se neopakovaly jeho tragédie.

.. (28) Masarykův původ a kdo byl jeho skutečným otcem bylo za c.k. Rakouska-Uherska veřejným tajemstvím, ne však v dnešní době, kdy se lidem vymývají mozky dnešními historiky oslavujícími modlu, jako když se křesťané klaní zlatému teleti a tak dávají na první místo mamon před Bohem.
V Králově Poli u Brna existoval Kartuziánský klášter a jeho pivovar před více než 200 lety velmi dobře prosperoval. V tomto pivovaru byl zaměstnán jakýsi pan Kropáček. Byl to šetrný člověk. Když si svou prací u kartuziánských mnichů našetřil kapitálek, zařídil si hostinskou živnost v Hustopeči s převážně německy mluvícím obyvatelstvem. Kropáček se začal podepisovat Kropaczek. Vzal si za manželku ženu německé národnosti jménem Tekla Wurm. Hostinec pak začali společně zvelebovat. Jejich syn se dokonce oženil s dcerou hustopečského purkmistra, kovaného Němce, pana Josefa Ruprechta. V roce 1815 se manželům Kropaczkových narodila dcera, pokřtěná jako Terezie. Touha manželů, aby dcera dostala maloměstskou výchovu, způsobila, že ji dostali do služeb velmi bohaté židovské rodiny Fleischmannů jako společnici jejich dceři, aby mohla okoukat panské způsoby a tak převýšit maloměstské okolí.
O Fleischmannovu dcerušku se ucházel a za ní dojížděl pan Redlich, nájemce státních velkostatků u Hodonína a Čejče, zakladatel známé cukrovarnické dynastie Redlichů a syn důležitého finančního barona Redlicha. Pan Redlich byl ovšem nábožensky a národností Žid. Pan Redlich junior věnoval pozornost nejenom své nastávající nevěstě, ale také sličné společnici Terezce. Když se dostavily důsledky této pozornosti ve formě Terezčina těhotenství, došlo k rodinnému rámusu. Šlo o to, aby z tohoto nerozumu nevznikl veřejný skandál. Řešení se udělalo tak, že kočí Masařík na panství pana Redlicha juniora byl povýšen na šafáře. Pan Josef Masařík uviděl poprvé svou nevěstu v den své svatby se slečnou Kropaczkovou dne 18. srpna 1849.
Za 6 měsíců a 21 dní po svatbě se manželům Masaříkovým narodil syn. Dali jej pokřtít a zapsat do farní matriky pod jménem Thomas Johann Masarik. Jako jeho otec byl uveden Josef Masarik – u jeho jména už nebyl nad ´r´ háček. Paní Masariková se nakonec psala Masaryková, a stejně tak i její syn. Pan Redlich jí pravidelně posílal alimentační příspěvek prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. Aloise Pražáka, advokáta v Brně, jenž to Redlichovou přízní dotáhl ve Vídni až na ministra. Jeho syn, JUDr. Otokar Pražák, jenž převzal otcovu advokátní kancelář, pokračoval ve vyplácení alimentů paní Masarykové.
Tohle se vědělo na Moravském Slovácku, věděl to i slavný malíř tohoto lidu Jóža Úprka. Proto neměl u prezidenta Masaryka ustláno na růžích ani v Praze a proto tento prostý lid měl k Masarykovi daleko, stejně jako on k nim
První české koncentráky v roce 1945...(29)
Československo poválečného ducha lidové demokracie bylo postaveno na Košickém vládním programu Národní fronty čtyř politických stran. Podle tohoto programu a na programu vlády byly okamžitě od května 1945 zřizovány koncentrační tábory ve všech místech s německou menšinou. O poměrech v nich napsal Gedye 9.10.1945 v London Daily Herald mimo jiné toto: „Od května bylo dost času, aby zločinci byli zjištěni a umístěni v řádných věznicích, aby čekali svůj soud, i k tomu, aby to množství nevinných lidí bylo přestěhováno do slušných táborů nebo propuštěno nebo posláno do Německa. Nevidím žádného důvodu, proč se tak nestalo, kromě sadistické choutky odpovědných lidí vyzkoušet si na těchto bezmocných stvořeních totéž strašné zacházení, které učinilo ze jména nacismus symbol lidské bestiality.“
Jednou ze zemí, kde přežil Hitlerův duch, bylo lidovědemokratické Československo. Zde nešlo jen o Němce a Maďary, do koncentráků byli po válce zavíráni také Češi. Nejznámějším táborem tohoto druhu v Čechách byl internační tábor v Kolíně – pod vedením Bedřicha Kárníka ze Sendražic. Bývalý zločinec se po válce navrátil z koncentráku už jako politický vězeň.

leden 2012 ... (14) Svobodu jsme si jako národ vydobili v novodobých dějinách díky chrabrosti legionářů, kdy jsme politicky pochopili, že naše místo po 300 letech područí pod Habsburky je na straně válčících armád Dohody v 1. světové válce. Tedy nejenom zásluha TGM. Tak se zrodil 1. odboj legionářský od r. 1914. Poválečná řevnivost politických stran na uspořádání státu rozdělila společnost, která postrádala nadstranického ideového vůdce, jenž by dokázal sjednotit politicky národ v době, kdy se chaos stal hybnou silou bolševismu, nacismu a fašismu, vycházející z prohnilého liberalismu. ....V prosinci 1933 zemřel republikán Antonín Švehla. Ten měl státnické vlohy na rozdíl od TGM a změnil by běh politických událostí doma, zejména proti nově vzniklé Henleinově sudetské straně. ....Tehdy Kramář pronesl památnou větu: „Tenhle národ je bahno!“ A nemýlil se!
Mnichov 1938 byl důsledek evropské zednářské politiky, která se ukázala ve své nahotě už v červenci 1932, když francouzský ministerský předseda, radikální socialista Eduard Herriot řekl novinářům ve švýcarském Lausane po schůzce s evropskými státníky, že Německu se snižují válečné reparace z 30 miliard zlatých marek, tj. 240 miliard našich předválečných korun, na 3 miliardy zlatých marek, splatných po 3 letech moratoria ještě po 37 letech (tj. do roku 1972). Lausaneckou dohodu podepsal za ČSR ministr zahraničí Beneš, podřízený zednáři Herriotovi v zednářské lóži. Hitler pak 10.7.1932 prohlásil v Berchtesgadenu: „Naši odpůrci mohou být vděčni Pánubohu, že vládou Papenovou jim poskytl krátkou šibeniční lhůtu a nikoliv ihned režim národních socialistů. Lausanecká smlouva, která nám dnes ukládá k placení tři miliardy ještě, neuloží nám za šest měsíců již ani tři marky.“ (Národní listy, červenec 1932)
Hitlera si vypěstovali sami zednáři ke své podobě. Mnichov 1938 byl vyvrcholením zednářské politiky západních velmocí Francie a V.Británie.... Rudí gardisti ničili vše, co bylo funkční, uspořádané, čisté. RG, předvoj KSČ v r. 1945, v době revolučního kvasu, jenž trval příliš dlouho, pošlapal duši českého národa. V prvních volbách po 2. sv.válce v r. 1946, volil téměř každý druhý občan v českých zemích komunisty v rámci čtyř povolených stran, organizovaných v NF. Prý to byla lidová demokracie. Právo politicky rozhodnout se, co je v zájmu národa a státu, neměla poválečná společnost, ale KSČ a její zrádná ideologie. Nastaly zlaté časy komunistickým loupežníkům, vše podle vzoru Hada z Bible, prvního nepřítele Pravdy, jemuž se podrobili malověrní a bez víry, aby otevřeli přístup do svého nitra Zlu v podobě marxismu-leninismu. Po listopadu 1989 se republika stala rejdištěm svobodných zednářů, pro zisk a moc. Když ji vysáli, tak provedli zadlužení státu. Je třeba oddlužit stát tak, že se navrátíme ke spravedlnosti. Nespravedlivá vláda vnáší do společnosti chaos a s ním i mravní úpadek, proto nemůže vést občany k dobrému a ctnostnému životu. Bez křesťanských hodnot budeme prožívat opět to, co prožily předchozí generace neponaučitelných snílků o ideálech komunismu. Tato avantgarda intelektuálů, jak se mezi sebou nazývali, byli ve skutečnosti největšími hlupáky jaké zplodil svět, protože komunismus nelze reformovat, jako nelze predělat celé Marxovo a Leninovo učení, .... Řád dává lidskému životu smysl, vychází od Boha a je v nás, pokud máme víru v Krista, jako měli naši předkové na Svaté Rusi, když postavili první dva pluky legionářů – pluk sv. Václava a pluk svatých Cyrila a Metoděje. Příchodem TGM došlo k tragickému omylu – přejmenování obou pluků a vzniku Husitské divize. Od té doby to šlo s legionářskou slávou v Rusku s kopce dolů a byly velké ztráty na životech. Na čtyři tisíce padlých ruských legionářů odpočívá v zemi a žádná polistopadová vláda na ně nevzpomene, ani prezident.

Proboha, co se dnes všechno vydává za českou pravici, které dnes schází bezúhonný štít z minulosti, nepošpiněný kolaborací. Pokrytecky se dnes mluví a píše jen o zločinech nacismu a komunismu a přitom sametem byly zameteny pod koberec zločiny spáchané Košickým vládním programem, uvedeným do praxe po tzv. květnovém osvobození v r. 1945.
Organizátoři poválečné psychózy, politicky organizovaní pod Národní frontou čtyř povolených politických stran, byli po válce postaveni před rozhodnutí: co, jak a kolik vyvlastnit, aby se mohla rozjet „reforma“. Za tím účelem byl zřízen „Fond národní obnovy“ (jako obdobně Fond národního majetku“ po sametové revoluci). .... malým dekretem tak bylo postiženo na 300.000 osob. Benešovými retribučními dekrety nebyli postiženi jen kolaboranti s nacisty a zrádci, ale nevinní lidé, především nacionalisté organizovaní ve VLAJCE. ....Antibolševismus byl hlavním rysem činnosti vlajkařů. Pakliže se vytýká antisemitismus, pak byl namířen nikoliv proti Darwinovi, Freudovi, Einsteinovi, ale proti Marxovi, Engelsovi, Leninovi, Stalinovi, Trockému – bacilonosičům bolševismu. Majetek, který byl dán pod národní správu, to se fakticky rovnalo vyvlastnění. Krátce po zatčení Rudolfa Berana, bývalého agrárníka, byl komunistickým ministrem zemědělství Ďurišem dán příkaz zkonfiskovat majetek i s polnostmi jeho manželce, ačkoliv se ničím neprovinila. Za tím účelem byla z příkazu ministra vnitra provedena domovní prohlídka a nalezeno 12 dolarových bankovek a jeden belgický pětifrank. Za neohlášení těchto valut byla odsouzena justicí na 6 let do vězení.
Retribuční dekrety neusilovaly o spravedlnost a soudce u retribučních lidových soudů navrhovaly národní výbory. ....Vše se provalilo, až když se Interpol začal zajímat o zatčeného plk. SS JUDr. Raaba, kterého Růžička za zlato pustil na odsun do Západního Německa. Zjistilo se, že Růžička je recidivista, kasař, jenž byl vykastrován a dán nacisty do koncentráku jako zločinec z povolání.
V letech 1946 a 1947 přicházely do Kartouz nové a nové transporty odsouzených Němců a kolaborantů, že nebyl dostatek dozorců. Úřady práce začaly dělat nábory. Stav se doplnil z příslušníků vládního vojska protektorátu a z příslušníků zahraničního odboje. Tak se dostal do Kartouzské věznice desátník západní armády Kolář z Kolína. Byl to dobrý chlap. Po čase ho dislokovali do trestnice Bory v Plzni. Borské lesní komando pod jeho velením na Šumavě uteklo přes hranice do Západního Německa i s hrabětem Thun-Hohensteinem (zástupce Jana Rysa-Rozsévače ve Vlajce), kde požádali o politický azyl. Hrabě Thun-Hohenstein se hlásil k češství i za protektorátu, protože členem studentské Vlajky mohl být jen ten, kdo se hlásil a měl národnost českou..... Tyto národněfrontovní povahy politických darebáků dovedly český národ k propadu morálních a mravních hodnot. Byli postupně likvidováni ruští legionáři-starodružiníci, jež stáli při zrodu České družiny v Rusku na začátku 1.sv.války, neboť se v r.1945 zmocnili vedení československé obce legionářské přátelé Sovětského svazu a jmenovali předsedou legionářské obce Josefa Davida, se kterým se spojil generál Hasal, bývalý ruský legionář. Změnil se i význam Zborova 1917 a vyzvedla se činnost legionářů v Rudé armádě (pod Trockým-Bronsteinem). Národní shromáždění pod komunistou Rudolfem Slánským (jeho syn byl jmenován po sametové revoluci prezidentem Havlem velvyslancem) 25.9.1946 přijalo a schválilo beze změny vládní návrh, kde se vyzvedla činnost legionářů v Rudé armádě, na podkladě doporučení branného výboru NS (předseda R.Slánský). Pak se satanská mašinerie zla rozjela proti ruským legionářům-antibolševikům. Ve valdické věznici jich bylo mnoho uvězněno k vysokým trestům nad 10 let. Význam Zborova úplně zanikl po únoru 1948, jako zanikla mohyla padlých Zborováků u Cecové, kterou dal Stalin po Mnichovu 1938 srovnat se zemí.
Komunisti dostali své oběti a Beneš si umyl ruce jako Pilát a dál by prezidentem Budovatelem a vrchním velitelem branné moci ve službě kremelského belzebuba.

Benešismus se stal vážnou chorobou českého národa a je špatné a neprozíravé na něm budovat dílo, které by mělo přežít zlo. Generál Vladimír Klecanda byl v celém rozsahu žaloby osvobozen, ale už 22.4.1947 „vypadl“ z okna svého pražského bytu v Loretánské ulici čp.177. Paní Anna Klecandová svým důvěrným známým sdělila, že šlo o vraždu na zakázku. Za rok poté „vypadl“ z okna svého bytu v Černínském paláci ministr zahraničí Jan Masaryk. Generál Václav Petřík byl po válce dán na vedlejší kolej. Zbyl ještě generál Karel Kutlvašr, se kterým si to komunisti vyřídili po únoru 1948. Byl odsouzen na doživotí. V roce 1948 zemřel generál Gajda, velký odpůrce bolševiků.
Za pět let nového řádu satanova mašinerie nabyla zvyky kanibalů. Soudruzi se začali požírat mezi sebou. V lednu 1954 na tábor Bitýz u Příbrami přibyl odsouzený prominentní komunista Josef Smrkovský. S ním přišli dva slovenští poverenici, poverenik pro kulturu a poverenik pro zemědělství Ing. Langer, kterému při výsleších soudruzi rozdrtili varlata. Smrkovský byl vyhublý a byl přidělen na náraziště šachty 10, která byla propojena se šachtou 11, kde jsem pracoval. Byli jsme na něho zvědavi a tak jsme šli spojovací chodbou k nárazišti prohlédnout si bývalého prominenta režimu, jak vypadá. Jakoby nic, dal jsem se s ním do hovoru jako rovný s rovným, když nastoupil na odpolední směnu. Požádal mě o cigaretu, že už dlouho nekouřil. Dal jsem mu ji a zapálil. Tak zatáhl, že rázem polovina cigarety v něm zmizela, přitom vykulil oči jako bulík. Dal se do řeči, odkud pocházím. „Ze Skutče,“ odpověděl jsem. A hned spustil, že tam má známého, dobrého soudruha, velkého odboráře Bohouše Novotného. Přitakal jsem a že je to můj příbuzný. .... Za cigarety by prodal Marxe, Engelse, Lenina, Stalina a další bolševiky, jaký to byl vášnivý kuřák. Vytáhl jsem z něho, jak komunisti to myslí upřímně s Církví. Řekl, že s černoprdelníky se zatočí, neboť studenti na teologii budou kádrováni při přijímacích pohovorech a s nimi i rodiče, zdali budou oddáni KSČ a její politice po únoru 1948, za účelem vytvoření národní církve pod dozorem státu a nikoliv Říma. Potom, že se zatočí s biskupy, neboť jim budou přiděleni kněží, oddaní novému režimu a ti budou bdít nad biskupy a podávat hlášení církevním tajemníkům. Za měsíc Pepa Smrkovský zmizel z pracoviště a já jsem byl ke konci roku 1954 propuštěn z vězení na základě amnestie prezidenta republiky A.Zápotockého,....Na Smrkovského jsem si vzpomněl v době Husákovy normalizace, jak se zatočilo s Církví a biskupy, oddanými Římu. Byly zlikvidovány dva pevné pilíře Církve – litoměřický biskup Štěpán Trochta a českobudějovický biskup Josef Hlouch. Oba po výsleších církevními tajemníky, bývalými estébáky, na následky zemřeli. Biskupovi J.Hlouchovi v roce 1968, když dostal státní souhlas být opět ve funkci biskupa, přidělili za osobního tajemníka novokněze Vlka, bývalého dělníka továrny Motor Union. Zmizel po Hlouchově smrti ze scény. Objevil se až po sametové revoluci jako českobudějovický biskup v roce 1990. V této funkci pobyl krátce, aby rychlokvašením se stal pražským arcibiskupem. Za jeho působení se Církev modernizovala, přizpůsobila se době svým ekumenismem, místo aby se odpadlíci od pravé víry navraceli do jejího lůna jako kajícníci s máslem na hlavě.
28.října 1991 byl Mons.Janu Šrámkovi udělen in memoriam Řád TGM „za zásluhy o svobodu ČSR“. Opět se lže! Byl to v r.1943 Jan Šrámek a exilový Beneš, jež nás v Moskvě zaprodali kremelskému belzebubovi a podepsali smlouvu na 20 let o bratrské spolupráci, bez vědomí národa, jako samozvanci, nikým nevolení v národě, aby od r.1945 v NF likvidovali svobodu všem, nejenom vyvoleným. Před Šrámkovou politikou varoval prof.dr.Josef Kalvoda vedení KDU-ČSL pod Ing. Josefem Luxem, neboť sám prožil na své kůži následky této politiky a USA se mu stala druhým domovem, lepším nežli macešská Česká republika. S ním udržoval jáchymovský vězeň Václav Bureš korespondenci.

Po zavátých stopách rozvraceče sociální demokracie Karla Goliatha říjen 2011 (5) U Goliathů v Jičíně byli doma Josef Haken, Jaroslav Seifert a řada dalších levicových politiků. Otec, Otto Goliath, obchodník, patřil k zakládajícím členům KSČ v Jičíně. Goliathovi byli Židé a internacionalisté a jejich židovský původ byl důvodem k jejich likvidaci za nacismu. Ještě jako student práv byl vyslán sociálním demokratickým vedením jako pozorovatel na tajnou konferenci v dubnu 1921 do Drážďan. Tuto středoevropskou sekci Kominterny řídil Bela Kuhn, implantovaný Moskvou, která z příkazu Trockého-Bronsteina usilovala o zrychlení formování komunistických stran v středoevropském prostoru po 1. světové válce, podle Trockého směrnic na vytvoření světové revoluce proletariátu..... V lednu 1921 se v Berlíně konal komunistický tábor lidu, jako tryzna na paměť zavražděné Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta. .... V Drážďanech 1921 se Karel Goliath blíže seznámil s trockistou Belou Kuhnem, zakladatelem maďarské revoluční republiky rad po způsobu bolševického řádění, které se přeneslo na jihovýchodní Slovensko v r. 1919. Slovenská republika rad se sídlem v Prešově měla jepičí život a byla zlikvidována tou částí naší armády, která se vrátila po vyhlášení republiky včas domů. Byl to zejména 30. pluk z Vysokého Mýta pod velením plukovníka Františka Berana, který se vyznamenal v bojích na Slovensku. Jaroslav Seifert nedokončil gymnázium pro špatný prospěch a chování. Na počátku proletářovy cesty byla spolupráce v letech 1920-1921 s Bohumírem Šmeralem a s anarchistou S.K.Neumannem, jenž ovlivňoval Seiferta po dlouhá léta. Protože měl v Jičíně známost s Marií Ulrychovou, sestrou jičínského pekaře Václava Ulrycha, zajížděl do Jičína a navázané přátelství s Karlem Goliathem se ještě více upevnilo. U Goliathů se „upekla“ práva komunistů na rozvracení mladé republiky.
Po vystudování práv našel mladý právník JUDr. Goliath místo v advokátní poradně svého strýce JUDr. Karla Goliatha v Ostravě. Stal se zároveň právním poradcem komunisty Gottwalda a Slánského. Je známý Gottwaldův výrok, že se jezdí do Moskvy učit, jak zakroutit krkem buržoazii. Takovou pakáž mladá republika živila a dala jí práva demokracie. Obdobně jako po bolševické revoluci 1917, kdy všichni přední intelektuálové u nás s nadšením opěvovali bolševické řádění v Rusku, tak v době občanské války ve Španělsku (1936-1939), včetně katolické Šrámkovy strany, přidali se na stranu rudých republikánů a interbrigadistů. ....U Goliathů v Jičíně byl „pečený, vařený“ poslanec za sociální demokracii Bohumír Šmeral. Stál v první řadě rozvracečů sociální demokracie jako Goliathovi. Pak se k nim přidal poslanec Josef Haken ze Sobotky. Ti měli neblahý vliv, včetně S.K.Neumanna, na formování charakteru mladého studenta práv Karla Goliatha. Byla z něho směsice anarchismu, volné lásky, trockismu a marxleninismu, podobně jako u J. Seiferta. V prosinci 1920 začal boj o Lidový dům v Praze.

S.K.Neumann napsal ve svém anarchistickém časopisu „Červen“, že bolševismus navrátil socialismu revoluční smysl, který sociální demokraté začachrovali. Tento časopis se stal propagátorem komunismu především mezi intelektuály, hlavně ve dvacátých letech. V r. 1920 odjel do Moskvy vůdce levice Šmeral. Když se navrátil, měl projev na Staroměstském náměstí v Praze; pořádané srocení lidu se událo pod záštitou akčního výboru levice. O 28 let později na tomtéž místě vyhlásil Šmeralův nástupce Gottwald založení nových akčních výborů, jimiž se definitivně KSČ zmocnila moci ve státě po způsobu bolševiků.

V létě 1920 odjel do Moskvy pro instrukce Antonín Zápotocký a na podzim r. 1921 došlo ke vzniku KSČ. ....Můj otec, truhlářský dělník, když to vše prohlédl, zač stojí Goliathovi, vystoupil z KSČ, aby se už nikdy do jejího lůna nevrátil, na rozdíl od Jaroslava Seiferta, jenž byl vyakčněn Gottwaldovým vedením v r. 1929 jako S.K.Neumann, aby v r. 1945, tím samým vedením byl vzat na milost a přijmut nazpět do lůna KSČ. S.K.Neumann byl dokonce v r. 1945 jmenován národním umělcem. Takovou měli moc komunisti po květnové revoluci.
Po Mnichovu 1938 přišel z Prahy do Jičína i s rodinou další komunistický politik, Eduard Goldstücker. Taky navštěvoval Goliathovi, po způsobu „svůj k svému“. ...., a strašný prožitek Mnichova, kdy jsme byli v zájmu tzv. míru v Evropě hozeni na pospas Hitlerovi, stejnému zločinci jako byl Stalin. Po nacistické okupaci 15. března 1939 JUDr. Karel Goliath a Eduard Goldstücker jako Židé utekli před nacisty do Polska, do Krakova, kde se formovala z dobrovolníků československá armáda. Tam se Goliath setkal se svým kamarádem Bihellerem, dělostřelcem ze španělské občanské války. Píše o něm ve své knize „Španělsko, Španělsko“ Artur London, jenž se narodil pod jménem Gerhard Erblfeld. V republikánském Španělsku byl nasazen jako bolševický agent Moskvy, aby jako meteorit zazářil krátce po květnu 1945 pod jménem Artur London. ..... V roce 1955 se Goliath navrátil do Ostravy a začal si vyřizovat účty s bývalými stranickými kolegy, obracel se i na sovětskou ambasádu i na Chruščova. Důsledkem toho byla internace na psychiatrii a zbavení svéprávnosti. Přecenil význam Chruščovovy destalinizace. Na lékaře – MUDr. Dubanský a MUDr. Vyhnánková – pak podal v r. 1964 trestní oznámení Generální prokuratuře. Goliath nedovedl ani po těchto těžkých zkouškách stále pochopit, že komunismus nelze reformovat ani Pražským jarem 1968. To by z něho museli vypustit Marxovo učení o třídách a třídním boji, o Církvi jako opiu lidstva. Vždyť kardinál Josef Beran se nesměl vrátit zpět z Vatikánu do vlasti v roce 1968. V Pražském jaru byl stoupencem Alexandra Dubčeka a jeho práce se objevovaly v Revui dějin socialismu, za ředitelství Pavla Reimana z Ústavu dějin KSČ v Praze, jenž byl propagátorem Dubčekova tzv. obrodného procesu a objevoval se v televizi vedle Pavla Kohouta, Ed. Goldstückera, Ev. Löbla, Art. Londona, Jiřího Pelikána a dalších komunistů. Miroslav Dolejší vzpomíná, že dr. Pavel Reiman byl znám v kriminále svým politickým životopisem jako „Tři muži v životě Pavla Reimana“. V roce 1950 byl odsouzen za špionáž k 25 letům žaláře. V roce 1968 byl Goliath posedlý myšlenkou založení nové české komunistické strany. Samozřejmě, že z toho sešlo. Vždyť měli máslo na hlavě všichni. Rozhodují především morální vlastnosti, teprve po nich následuje to, jak je člověk vzdělaný. A s tím jsou komunisti na štíru dodnes, jako dnešní neoliberálové, vydávající se za demokraty.
Dnešní ruská politická literatura postrádá vědecké knihy o diktátorovi Leninovi, .... Kam kráčí tato republika ví každý, kdo zná pozadí všech revolucí, včetně poslední – sametové, kdo je financuje a komu slouží ku prospěchu, kdo z nich profituje, má zisk. Proto byla realizována sametová revoluce. Jak dopadli zločinci, jež sloužili satanskému dílu komunismu? Radek-Sobelsohn, jenž řídil německou revoluci od roku 1919, byl popraven, rovněž Bela Kuhn, Trockij-Bronstein byl vyhoštěn a nakonec atentátníkem zabit v Mexiku, Lenin-Zederblum, Uljanov, zemřel na syfilitickou paralýzu mozku. Těmto zločincům sloužil Karel Goliath, místo službě národu promarnil svůj život pod pěticípou rudou hvězdou. Vždyť se požírali mezi sebou, aby se pak po letech zase rehabilitovali, mnozí in memoriam. A to nám vydávali komunismus jako nový ráj na zemi, ve kterém oni nám, křesťanům, budou vládnout na věky.
Proto je třeba navracet se k historii jako učitelce života, abychom opět neprožívali to, co prožila předchozí generace snílků, která sedla na medové sliby těmto intelektuálům.

MASARYK S BENEŠEM NEMĚLI ŠTEFÁNIKA RÁDI Jiří Ješ
Všimněme si některých méně známých faktů, které návratu Milana Rastislava Štefánika do vlasti předcházely. Už Ferdinand Peroutka v Budování státu poukázal na Štefánikovo roztrpčení z neochoty Masaryka a Beneše vzít ho od počátku do práce na budování Československa. V říjnu 1918 ho poslali za našimi legiemi do Ruska, aniž byl uvítán ve vlasti. Podle deníku generála Janina si stěžoval, že v Praze by zřejmě nebyl vítán a že uvažuje o funkci viceprezidenta pro Slovensko.
Na jaře 1919 tvořila hlavní obsah sporu mezi Štefánikem a Benešem orientace naší nově vytvářené armády v době vojenského konfliktu s Maďarskem. Štefánik oproti francouzsko-republikánské pozici Benešově zastával více orientaci italsko-monarchistickou.
To bylo jedno z hlavních témat konfliktu mezi Benešem a Štefánikem v Paříži v dubnu 1919, který se odehrál před více osobami, kde Štefánik nařkl Beneše z různých defraudací. Beneš se cítil na smrt uražen. Jak vyplývá z dochované korespondence, napsal Masarykovi, že se Štefánikem nadosmrti skončil. Podle knihy Cesta demokracie, v níž Masarykův tajemník Škrach zachytil doslovná znění všech projevů TGM od návratu z emigrace, je patrné, že v týdnu mezi Štefánikovou smrtí a jeho pohřbem se o něm TGM ve svých projevech ani slovem nezmínil.
V pamětech akademika Charváta čteme svědectví ministra vnitra Antonína Švehly. Masaryk byl prý u něj 4. května 1919 na obědě, když zazvonil telefon se zprávou, co se stalo u Vajnor. TGM prý chvíli mlčel a pak údajně řekl: "To je dobře."
Podle svědectví kronikářky Anny Gašparíkové-Horákové jí Masaryk po deseti letech od Štefánikovy smrti přiznal, že ho vždycky tak trochu považoval za intrikána a hochštaplera, což mu ovšem nikterak neubíralo na jeho ušlechtilosti a šarmu. Alespoň tato uvedená fakta by veřejnost měla znát, než začne luštit konec této detektivky.
(Reflex 20/2009)
VYŠETŘOVÁNÍ KATASTROFY Vyšetřením příčin katastrofy byl bezprostředně pověřen kapitán italského letectva Federico Zapelloni. Přijel do Bratislavy 5. května, nemohl tedy vidět stav letadla ani polohu osob těsně po neštěstí. Vyslechl svědky, prohlédl si trosky stroje, analyzoval zranění osádky. Ve své zprávě ze 6. května vyloučil jako příčinu neštěstí náraz větru, chybu pilota při manévrování i přetržení řídicích táhel. Naopak popisuje dva možné důvody katastrofy. První: Štefánik omdlel a upadl na výškové kormidlo. Druhý: přetržený drát antény omezil pohyb výškového kormidla.
V roce 1927 napsal údajný svědek Michal Lechta dopis prezidentu republiky se žádostí o přijetí a s tvrzením, že na letadlo střílelo naše vojsko v domnění, že se jedná o stroj maďarský. Přijel prý na kole k místu neštěstí a viděl jednoho z Italů s prostřelenou hlavou. Masaryk ho sice nepřijal, ale nařídil nové vyšetřování. Ministerstvo národní obrany ustavilo komisi, která vyslechla na padesát očitých svědků - četníků, vojáků i civilistů. Vyšetřování nic nového nepřineslo. V závěrečném stanovisku odborníků je však uveden další pravděpodobný důvod katastrofy: nepříznivé počasí s prudkým nárazovým větrem. I současná letecká meteorologie hovoří o zadním nárazu větru, způsobeném aktivní turbulentní vrstvou za Malými Karpaty. O jejím výskytu nemohli mít tehdejší piloti tušení..... Ohledání a následnou pitvu obětí vedl vojenský lékař MUDr. Kabelík. V pitevním protokolu nalezneme i větu: "Dutina břišní prohlédnuta, jen pokud dovoloval řez."

Úmrtí - Milan Rastislav Štefánik zahynul 4. května 1919 při cestě domů při leteckém neštěstí. Má pomník na hoře Bradlo, která se tyčí nad městem Brezová pod Bradlom na západním Slovensku. Teorie o atentátu - Podle Emila Karla Kautského zabývajícího se analýzou historických okolností Štefánikovy smrti mají nepřímé důkazy a studium poválečného vývoje v Československu naznačovat, že se stal obětí střetu francouzských a italských geopolitických zájmů ve střední Evropě či mocenských ambicí Edvarda Beneše. Tomuto faktu nasvědčuje prudké nepřátelství mezi Štefánikem a Benešem po odhalení Benešovy tajně podepsané smlouvy s Francií (v neprospěch Itálie) a po zjištění zpronevěry darů zahraničních Čechů na chod česko-slovenských legií.
Podle zastánců této teorie jsou důkazy o atentátu pitevní zpráva, průběh nehody i fakt, že svědecké výpovědi obsahující zmínku o střelbě byly vyšetřujícími orgány ignorovány. Někteří svědci tvrdili, že slyšeli střelbu nebo viděli vojáky z kasáren pálit na letadlo. Podle výpovědi pplk. Rudolfa Fabiána se na letadlo střílelo i přesto, že letci letěli nízko, křičeli a mávali bílými kapesníčky. Také se domníval, že "možné by bylo, že vlastní hlídky rozestavěné u Ivanky na letadlo střílely." Za další důkaz je považován příběh radiotelegrafisty Jiřího Formana, uveřejněný 26. květen a 1996 v českých novinách Nedělní Hlasatel vydávaných v Kanadě. Podle něj dostali první hlášení o Štefánikově příletu, ale ve druhém hlášení bylo letadlo označeno za nepřátelské a vydán rozkaz na jeho sestřelení. Z obavy o stíhání spolu se svým kolegou, také svědkem incidentu, emigrovali do Francie. Po návratu do vlasti se nedokázali kontaktovat s přáteli z jednotky, protože už nežili (podle příbuzných se stali oběťmi havárie, našli je oběšené apod.). Tato teorie proto předpokládá, že nepohodlní svědci byli postupně odstraněni tajnou policií. Velmi pravděpodobným důvodem nehody je nešťastný omyl obsluhy protiletadlové obrany. Tato verze popisuje sestřelení letadla vlastní protivzdušnou obranou, neboť je faktem, že Československo bylo tou dobou ve válečném stavu s Maďarskem a letadlo se Štefánikem na palubě bylo označeno italskou trikolórou, jenž je identická s maďarskou. (Je však pravdou, že maďarská letadla byla navíc označována rudou hvězdou).
to odpovídá zprávě zveřejněné politickýcm vězněm panem Mesickým!
a motivy ve výborném pitevním fokumentu - o motivech lhaní dr. E. Beneše:
www.youtube.com/watch?v=Ye3LLJcwIzs +
+ technická poznámka - některé odkazy nefungují, toto je vyzkoušeno, že funguje a z amerického originálu přemluveno do češtiny. Tak čtenáři Svobodných novin budou mít něco z Ameriky poctivého a ne ožralskou nedávnou návštěvu "Zemáka" v pravé ruské restauraci opepřené kecy největšího profesorisima všech profesorů "ekonomie" podvodníka z opoziční smlouvy, Otce zakladatele "Zemáka" a jejich koalice pěkných šmejdů.... Hezké přemýšlení,"vo co de"! S kým uzavřeli tito šmejdi "opoziční smlouvu"? co se nesmí dostat na veřejnost? Pitva je pitva! Dokumenty jsou různé, názory pak ještě různější - co vy na to?

Pod čarou o aféře VW
Svobodné noviny jsou dvojí. Stejně jako svět. Prý arciproruské jenže tam je podepsán jako velký přispěvatel pan inženýr veškeré ufologie, promovaný na svaté VŠE v Praze. Pan Zelinka. Zázrak se jménem na diplomu inženýra z ufologie, řádně uznaný a živící se jako autor zelených euSvobodných novin. Ufolog exopolitiky.
Co se v exopolitice a v euSvobodných novinách nedozvíme? Třeba o aféře VW a její zařazení do obyčejné ufologie. Kam to patří, do které kapitoly? Ale přece jak to původně bylo na Marsu. Byla to kvetoucí planeta, podobná Zemi. Všude voda, obyčejný život, ve vodě samé žáby a podobná „žoužel“..... A toho kvákání. I na Marsu. Ovšem když tam ještě byla voda, vzduch a poměry snesitelné.
Co se stalo na Marsu? Nic.... Vše je tam přece vpořádku! Nebo ne? Kdo jim ukradl vodu? Pardon“ privatizoval? Jak to začalo?
Nic složitého. Ale jen že tamní marťanští politici, začali vykřikovat po vynálezu dalekohledu na Marsu, že život na Zemi není, že to co vidí Marťané jsou jen přeludy a když někdo moc vyprávěl jako Giordano Bruno, že je vesmír plný života, upálili jej. Na náměstí. Před tím jako Husa, který vůbec do ufologie nemluvil, jen se vztekal, že církevní představitelé se už pomalu nevejdou do dveří, že se furt na náklady krále musí dveře rozšiřovat a jak je to drahé, že odpustky pořád stoupají v ceně a jako celý svět vysokého duchovna! Byl rektorem Karlovy university, tak to musel vědět! Tak založil reformaci – tradici remcání pro remcání! Akademický svět! Jen ne měřit, protože kdy stál jaký profesor měření u výfuku a řekl: tohle smrdí, aby nás to vyhubilo jako v plynové komoře!? Ovšem smrdí všechna auta na benzin a naftu, jen elektrická ne. Proto elektroauta v podstatě nejezdí. Blbečci je nekupují! Ta by těžko rychle změnila planetu Zemi na velký vzor: Mars!
Pak jak šel na Marsu vývoj, dostali tam zelenou marxismus po velké marťanské francouzské revoluci. Kde se to dočteme v literatuře? Ale MUDr. Ludvík Souček to 1964 publikoval jako „Sci-fi“ vysvětlení komunistické politiky. Knižně! Politiky za marxisty, komunisty a zednáři a podobnými. Co jim vždy jde jen o kšeft a moc. Stačí si to přečíst! Jenže dneska nikdo nečte, lidé jsou zpitomělí internetem a televizí. Něco je občas v rádiu, jinak je vše zaplaveno „hudbou“. Marťanský „Václav Havel“ neplést si s tím z letiště Václava Havla v Ruzyni, to byl Marťan! - pod nekonečným vyprávěním z „Marťanských Lán“, provedl skrze své Marťany nějaké kejkle profesora marťanské ekonomie na Zemi privatizaci. Jako předtím na Marsu, kde vodu privatizovali, planetu předělali podle sebe. A když hvězdáři vynašli dalekohled, tak se od té doby sní o vodě na Marsu. Jenže měřit, vážit a mít správné laboratorní výsledky zakázali už na Marsu a na Zemi to zavedla škola Václava Havla, která uvedla do pohybu myšlenkové centrum v Boleslavi. Z jedne strany zázraky svatého Václava, který prý žehná VW v podvodech s certifikáty jejich aut. Kdoby něco měřil, když certifikáty jsou úhledně napsané, razítka v pořádku, z výfuku prý nic nejde, akorát, když to dýcháte, zhebnete. Jako na Marsu: pomalu a jistě! Takhle to je a co ufoni? Vše ví pan Zelinka v zelených Svobodných novinách – tam všechno je!
Ladislav Zelinka http://svobodnenoviny.eu/ladislav-zelinka/
Politolog, publicista, spisovatel a badatel na volné noze. Absolvent VŠE v Praze, obory politologie, diplomacie.
Články o společnosti, politice, vývoji ve světě, mezinárodních vztazích; odzbrojení, bezpečnost, změny ve společnosti; aktuální témata i ohlédnutí se za důležitými okamžiky historie české i světové. Články autora NATO není v našem zájmu: nepodporujme zbrojení a válečnou politiku

EXODUS: Prozatím nejposlednější bič na evropský hřbet 29.9.2015
Takové je dominantní téma, vyjádřené i na obálce výtečného britského týdeníku The Economist s datem 18. září 2015. V jeho úvodníku se tvrdí, že brány jsou otevřeny zásluhou dvou politických faktorů: jednak „morální svědomí“, jednak politická odvaha německé kancléřky Merkelové.
Tak chudičký výčet se mi vybavuje při vzpomínce na mé osobní ilegální zmizení v posledním roce hanebné dekády let padesátých. Utíká se OD něčeho nebo K něčemu? Od zlé tchyně nebo k bažení po lovu elefantů? V mém případě to byl úprk od nírvány budovatelů komunistického nesmyslu a při té příležitosti se mi podařilo zesměšnit Václava Škodu, tehdejšího, mnou značně nemilovaného ministra spravedlnosti. Po třech letech komplikovaného plánování, odložením soudcovského taláru v pátek odpoledne jsem se v sobotu dopoledne proklestil do Západního Berlína, ještě před ztopořením Zdi míru. Objevil jsem se tam jako exot - jeden z patnácti set nových příchozích, výlučných to Dederonů, ocitl se v uprchlickém lágru Marienfelde. Zatímco ministr běsnil, já se pak zajímajícím orgánům s chutí rozpovídal. -Pod oním článkem s velkými písmeny EXODUS je podtitulek s třemi slovy: Refugees, zda to jsou uprchlíci autentičtí či problematičtí, případně podvodně nastrčení, Compassion, kolik slitování, soucitu si zaslouží, a Demokracie, vesměs nedosažitelná.
Dočítáme se, v televizních záznamech si ověřujeme mizerii provizorních stanových městeček v severní Sýrii a Turecku, tamější zima, bláto, neexistující hygiena, neexistující budoucnost. Apokalyptické záznamy s osudy chatrných plavidel, okradených obětí, ve vlnách hynoucích.
Jenže také se seznamujeme s hodně jinačími zážitky. Luxusní plavidlo dorazí k řeckému ostrovu, z útrob se vyrojí pasažéři s informacemi, že za takový výlet zaplatili 20 000 dolarů. Cosi plovoucího z Afriky dorazí k italskému ostrovu Lampedusa, na břeh vystoupí vesměs junáci, vůbec nedělající dojem vyčerpání, úlevy, že se jim podařilo přežít, vyhrát nad hanebnými ničicími živly. Prvním počinem je aktivizovat jejich mobily a navázat předem zaranžované kontakty a na ostrově si míní počínat se samozřejmostí, jako by jim patřil.
A co na to letci?
Jestliže jste schopni ocenit, že žijeme v sousedství, kde pro slabochy není žádného slitování, jak tedy předpokládáte, abychom my reagovali?
Friedman nabízí dvě verze. Jedna - tzv. ideological hawks, takový druh "jestřábů" - je ztotožňována s nynějším premiérem Netanyahu, jemuž se přisuzuje otázka "Víte vy vůbec, v jakém sousedství my žijeme?" na níž odpovídá ujištěním, že "Situace je mnohem horší, než si můžete myslet." Jakýkoli ústupek,.....Druhou verzí je tzv. Yitshak Rabin School, vycházející z téže premisy jako Netanyahu, ale ono úsilí po mírovém řešení, jakkoliv stále v nedohlednu, zcela nevzdává. Vůdcové se stále musí snažit, neumdlévat, znovu se pokoušet a doufat, že jednou se zázrak přece jen povede. Ovšem hledání takového palestinského partnera dovede uondat, Israeli peace camp is dead, písníci kaput. Posledním takovým byl Ehud Barak, bývalý ministr národní obrany, který se netají svými chmurami, sklonem k fatalistickému, pesimistickému hodnocení tohoto lidstva.
Už před víc než jedním rokem započalo zdánlivě růžovoučké regionální hnutí, pojmenované na Arab Spring. Jaké to jaro! Začínáme se příliš často dočítat o democracy deficit, i když mohamedánské státy jako Turecko, Malajsie, Indonésie, Bangladeš a vlastně i Albánie, dovedou jaksi demokraticky docela zdárně fungovat.

Tehdy v Západním Berlíně jsme byli vděčni za každý vyfasovaný zubní kartáček. Teď jsem se ale z televizní obrazovky seznámil se současnou situací na maďarské železniční stanici, tam již s důkladně nacpaným či spíš přecpaným vlakem zájemců - údajných Syřanů - na cestě do Rakouska a pak dál do Německa, kýženého cíle. Před vlakem převládají neznámí mládenci vojenského věku. Přítomni jsou příslušníci maďarských ozbrojených sil a množství maďarských příslušnic snažících se rozdávat balíčky s potravou a tekutinami. Jediní, kdo jsou ochotni cosi nabízeného přijmout, jsou děti. Jejich rodiče tomu ale brání. Na nástupišti dochází k neméně surrealistickým výjevům. Svalnatci v řadách těchto údajných uprchlíků tyto dary s odporem odhazují do prostoru mezi koleje. I takto se lze vysmívat nevěřícícm psům.
Následoval záběr z uzavřeného prostoru - snad čekárny či provizorní ubytovny. Spousta vybavení tam naházena a mladík do kamery naznačuje, jaký že bude osud tamějších domorodců - ukazováčkem se dlouze dotkne svého hrdla, se zřetelnou informaci, že takto dopadnou.
Jářku, nikterak postrádající sebevědomí takových kádrů, zpravidla si jinak představujeme zubožené bezbranné uprchlíky. Jak si vysvětlit takový výsledek? Předzvěst arogance budoucích vládnoucích pánů?
Jaký je vlastně postoj Evropské unie?....Stále zřetelněji slyšitelný je umrtvující zvuk sílícího mohamedánského sebevědomí.
Brusel dychtí udělovat národnostní kvoty. .... Michelle Malkin, kurážná publicistka filipínského původu, to v eseji „America’s Reckless Refuge for Jihad „ (Townhall.com, 11.9.2015) dokumentuje na řadě příkladů:
K výročí 9-11 Obama oznámil ochotu přijmout deset tisíc syřanských zájemců. Velkorysé udělování azylu, jakkoliv by to bylo hrozbou stavu národní bezpečnosti. .... oba čečenští muslimové, rovněž obdrželi americké státní občanství. (V roce 2013 spáchali bratři bombový atentát v dějišti bostonského maratonu – pozn. redakce.)
Ramzi Yousef v New York City na JFK vystoupil z pákistánského letadla, předložil irácký cestovní pas a byl zadržen pro pokus neoprávněného vstupu do země. Nicméně byl vpuštěn poté, co vyřkl slovo „asylum“. Dovoleno mu odjet do Jersey City, aby se podílel na přípravě bombového zásahu na World Trade Center v roce 1993.
Gazi Ibrahim Abu Mezer, Palestiňan, specialista na vyrábění bomb, dostal se do USA ilegálně přes kanadskou hranicii. Požádal o politický azyl s podvodným tvrzením o izraelském pronásledování. Federální imigrační soudce Mezerovi nařídil „voluntary departure order“, což on ovšem ignoroval a dal se do party s jinými třeskuchtivými iniciátory.
Přemnoho podobných příkladů by mohlo následovat. Zmíním se už jen o jednom: jím je velká komunita Somálců, federálním oficiálním rozhodnutím usídlených v severském státu Minnesota, kde se stali ideálním zdrojem pro nábor do řad ISIS. Teď se mnozí angažují ke škodě této Ameriky, jíž přísahali svou věrnost při skládání slibu v okamžiku, když se stali americkými občánky.
Jetliže Alláhovi je dovoleno řádit v Marseilles, zasaženy již také bývají ty nejkřesťanštější bigotní končiny známé jako tzv. „bible belt“. Už tu máme ověřené zprávy: Todd Starnes, „There is no God but Allah? School Accused of Islamic Indoctrination“ (Townhall.com., 15.9.2015). Stát Tennessee, okres Maury, žáci sedmé třídy Spring Hill Middle School, výchova tam již vypadá takto: „ ́Jediným bohem je Allah, ́ takto jsou vychovávány děti tolik křesťansky pobožných rodičů.“ KONEC - Neoficiální stránky Oty Ulče
patří Oto Ulčovi, emeritnímu profesoru politologie v Binghamtonu, cestovateli, jednomu z nejznámějších českých exulantů, rodilému Plzeňákovi, zdatnému spisovateli, majiteli košaté češtiny, člověku hodnému obdivu.S přáním hezkého počtení DH Osoby spadající pod zákon 198/93 a ostatní zločinci, nepište.

Cogito, ergo sum: Vznikají potíže pochopit, proč všechny vlády tak sveřepě popírají fakta, která potvrzují stovky svědků, kde jsou k dispozici nefalšovatelné důkazy. Belgická vláda popírala několikerou přítomnost UFO nad městem Liége, vzdor tomu, že belgické letectvo se pustilo do pronásledování vetřelců a samozřejmě že je nedohnalo. Proč prý se hodně vyskytují tam nad Belgií a střední Evropou vůbec? .... Zaznamenáno v televizi, diváků přemnoho a úřady buď vše popřou nebo se nepříjemnosti snaží zbavit mezinárodně populárním no comment.
Jedna teorie tvrdí, že vlády to popírají proto, aby zabránily případné panice. To by ale bylo dávalo smysl koncem třicátých let, kdy rozhlasová hra Orsona Wellese o přistání Marťanů zpanikařila půl Ameriky. Ne ale nyní, kdy snad už milióny lidí tvrdí, že UFO viděli, a podle průzkumů mínění většina veřejnosti je o jejich existenci přesvědčena. Začněme zopakováním statistické nepravděpodobnosti či spíš nehoráznosti, že by jen naše planeta mezi miliardami dalších planet měla být natolik unikátní, že jedna jediná s životem, o němž tvrdíváme, že je inteligentní. Existenci mimozemšťanů, úkazy oněch UFO (Unidentified Flying Objects) vzdor jejich početnosti a mnohonásobným svědectvím, všechny vládní úřady, aspoň prozatím, popírají. - Přibývá knih, encyklopedií, zrodily se bataliony badatelů. V jednom vysvětlení se vše svádělo na studenou válku: že to jsou zvláštní nové stroje, které Sovětům vymysleli zajatí nacisté a že si Západ nemůže dovolit přiznání, jak je pozadu. Americká vláda vytváří vyšetřovací komise kvůli kdejaké pitomině, ale když přijde na UFO, tak se s něčím začne, aniž se kdy kloudně dokončí......Letectvo najalo významného odborníka, aby existenci UFO vyvrátil – profesor Hynek, jméno dost české, že ano. Skeptický expert Hynek zjišťoval, a čím víc zjišťoval, tím víc váhal, a tím míň ho vládní kruhy citovaly. Pak umřel, takže nevíme, zda úplně změnil názor.
Hudson Valley, New York, 1983-1986: spousta lidí opakovaně viděla UFO ve tvaru trojúhelníku.
Area 51, Nevada, 1992: Vojenská experimentální základna, tak tajná, že Pentagon, vzdor přemíře přesvědčivých důkazů, popírá její existenci. Již několikrát – i v pozdějších letech - se UFO nad základnou vznášelo.
Gulf Breeze, Florida, 1987, 1993: fotografické a videozáznamy. Bob Oechsler, UFO Investigation Analyst, potvrdil, že technologie pohybovat se takovou rychlostí neexistuje.
Kennedy Center, Florida, 1993: při vyslání raketoplánu Columbia, přítomnost UFO na videokamery zachytili nejen amatéři, ale i oficiální NASA. Tamtéž, v září 1991, kamera raketoplánu Discovery rovněž pořídila záznam UFO. John C.Kasher, profesor fyziky, podílející se na vládním programu mimoplanetární obrany (tzv. Star Wars) vyjádřil přesvědčení o naprosté věrohodnosti tohoto důkazu.
Phoenix, Arizona: 13 března, 1977, v 21:30 místního času, tisíce lidí vidělo a velké množství videokamer zaznamenalo na obloze čtveřici světel pohybujících se značnou, dosavadní technologií nedosažitelnou rychlostí. Když požádáni o vysvětlení, mluvčí armády napřed trpěli nedoslýchavostí, poté poskytovali nepřesvědčivé, vzájemně se vylučující verze.
Jižní oblast státu Illinois: 5.ledna 2000 po soumraku, šest svědků popsalo přítomnost obrovského ozářeného objektu ve tvaru dvoupatrové krychle, naprosto bez hlesu, s červeným blikajícím světlem v oknech. Po zavolání na tísňové číslo 911, ve 4 hodiny ráno, policista (State Trooper) se po silnici č.50 v okrsku Lebanon jel přesvědčit. Svůj nález oznámil centrále, kam 22 minut poté přišla táž policejní zpráva z místa Shiloh, následovaná o dalších šest minut z místa Millstadt. Poslední oznámení zastihlo centrálu ve 4 hodiny, 37 minut. Všichni svědci nezávisle na sobě udělali a předložili identický nákres spatřeného UFO.

Neil Armstrong a Buzz Aldrin, kteří v červenci 1969 jako první pozemšťané vstoupili na Měsíc, různá UFO též fotografovali. Traffic controllers – personál řídící leteckou dopravu - již mnohokrát zažil vizuální kontakt s UFO, ale nic se neobjevilo na jejich radarové obrazovce. .... videokamera; Quito, Ekvador, 1996; Lima, Peru, 1999. V Kanadě, místě West Carlton, v roce 1991 se na malé farmě podařilo na videu zachytit přistání UFO - disk v průměru osmi metrů. Bob Exler, odborník, dříve ve službách NASA, vyhodnotil tento záznam jako jeden z nejlíp dokumentovaných UFO případů v historii.
Nejedná se o pouhé spatření UFO, ale také jejich posádek: Lidí, kteří tvrdí, že se setkali s mimozemšťany, jsou už tisíce. ....V roce 1992 se na hodně prestižním učilišti Massachusetts Institute of Technology konala konference o Abduction Alien Phenomena - nejen o setkání s mimozemšťany, ale jejich pokusy o únos. ....únos v divočině téhož jména. Čtyři muži v dospělém věku (Charlie Foltz, Chuck Rak, Jim Weiner, Jack Weiner) odjeli na pár dní tábořit a rybařit. Usadili se u liduprázdného jezera a rozdělali táborový oheň, aby tak měli orientaci, až se budou po jezeře vracet z nočního rybaření. Seděli kolem ohně s pocitem, že se na ně za zády někdo dívá. Poté, když usedli do kanoe a pádlovali, objevil se nad nimi ozářený objekt, zcela bez hlesu. Když se objekt zastavil a začal klesat, rybáři rychle pádlovali zpět ke břehu. Nastalo jakési vakuum s amnézií, oheň, který měl hořet ještě několik hodin, byl najednou u konce, a čtyři muži, aniž se pustili do rozpravy o svých zážitcích, s pocitem podivné euforie šli spát. Po deseti dnech se vrátili do svých domovů, vyprávěli, co se jim přihodilo a nikdo jim nevěřil. A po delší době všichni čtyři začali mít noční můry, sny tak obtížné, že se rozhodli jít k psychoterapeutovi a podrobit se hypnóze. Psychiatr John E. Mack pak o jejich zážitcích napsal knihu Abduction (Únos). V hypnóze totožně vypověděli, že se ocitli na vzdušné lodi, tam byli vysvlečeni do naha a členové posádky, jejichž vzhled popsali přesně tak, jak kdysi popsala ošetřovatelka v Roswellu, jim odebrali vzorky kůže, krve, jiných tekutin, a současně je konejšili, aby neměli strach. Poté co došlo rozhodnutí podrobit se psychoterapii, čtveřice si dala závazek mezi sebou nemluvit, až teprve celá procedura bude u konce. Když se tak stalo, každý z nich si důkladně ulevil, po zjištění, že se nezbláznil, že ona jejich UFO zkušenost byla identická. A autentická: tak potvrdil polygraph – lie detector.

K druhému bizarnímu případu došlo ve státě Colorado. Jakási Janet Cullenová začala tvrdit, že jela automobilem v noci z Denveru a mimozemšťané ji unesli. Takových tvrzení bývají tucty, ale tentokrát byl k dispozici hmatatelný důkaz. Podle její verze ji únosci podrobili operaci a vskutku, roentgenový snímek zaznamenal v zápěstí kovový předmět v délce necelého centimetru. Dr. John Mastriciano, chirurg, který ji operoval, Dr. Roger Leir z Los Angeles, specializující se na takové podivnosti a Dr. Irene Revenko souhlasně potvrdili, že odstraněný předmět neznámé substance viděli v životě poprvé.
Stát Colorado registruje značný podíl UFO úkazů. Mezi nejpodivnější lze počítat již řadu let se opakující mystérii s mrzačením dobytčat. Ken Storch, policista z Denveru, ve službě již 26 roků, vypovídal, že takových případů jsou již sta, ne-li tisíce, a k tomu předložil fotografické důkazy vysoké kvality o umných řezech laserem a odstraňování vzorků tkáně. Cogito, ergo sum. A také dubito, ergo sum, dalo by se říci, vlastně s dost příjemným pocitem, že vše ještě na tomto světě není vysvětleno a pravděpodobně nikdy nebude

2013: DŘÍVĚJŠÍ CIKÁNI, NYNĚJŠÍ ROMOVÉ
"Jak k takovému lichotivému přejmenování přišli, že by to snad měla být varianta Římanů, dědiců náramné antické civilizace? Francouzi, a nejen oni, se přece do takového přejmenování nepouštěli, bez obtíží si vystačí s původním cikánským označením." Takto jsem slyšel od údajného experta, jímž zdaleka nejsem. Všeho všudy jsem už v dávné době spáchal jen jednu studii ("Communist National Minority Policy: The Case of the Gypsies in Czechoslovakia", Soviet Studies, Glasgow, U.K., 1969, str.421-443), přetištěna v několika učebnicích, pochvaly se jí dostalo od prezidenta cikánské asociace západní hemisféry, kanadského sociologa se stoprocentně necikánským jménem Werner Kohn.

O problematiku tohoto etnika jsem se začal zajímat od doby delšího pohovoru s třemi vrahy ve výkonu trestu v plzeňské věznici Bory. Pocházeli ze slovenského Komárna, kde vykonali trest smrti nad jedním ze soukmenovců, podezřelým z donášení policii. Krasavice se nabídla se s vyhlédnutou obětí po západu slunce pomilovat a když byli v nejlepším, mstitelské trio se dalo do popravy zardoušením. Denunciant souložník pak byl rozkuchán na kusy a nacpán do útrob vyvržené pošlé kobyly. Břich byl zašit a vše zakopáno jako symbol potupy, která doslova jde až do hrobu. Vražedníci zmizeli, a ač v té době občan bez občanské legitimace nemohl existovat, u Cikána se předpokládalo nemít své papíry v pořádku. Komárenští dorazili do Polska, tam se usadili, pojali družky, jimž se postarali o každoroční přírůstky. Po pěti letech - jak a proč obsáhlý spis neuváděl - byli zatčeni.
U okresního soudu ve Stříbře, kde jsem posléze působil, toto etnikum se vyskytovalo zejména v úloze zlodějské a také jako neplatiči alimentů. Převažovala manželství jaksi neformální, všeho všudy jsem rozhodoval jen jeden jejich rozvod. (Manžel po návratu z výkonu trestu vyslechl od přítele stížnost, že jeho cizoložná choť si neohrabaně počínala, což ošálený paroháč pokládal za neprominutelnou potupu.)
Úřady se s kočovnými živly nemazlily. Když přijela karavana, obdržela policejní ultimatum opustit hranice okresu. Nešlo-li to po dobrém, vypomohly traktory z ČSSS.

Namítl jsem, že vyvezením za humna - a když sousední okres učiní totéž -, takto si z nomádů zocelené komunardy nevychováme. Ustanovila se tedy okresní komise pro řešení cikánské otázky při ONV. Předsedou se stal aktivista školník Peteřík a já byl jeho zástupce. Samozřejmě že naše činnost byla naprosto bezcenná. Chyběli lidi, zdroje, pochopení, chyběla státní politika: tisíciletá identita cikánství se přece nerozplyne v socialismu, když na okrese přečtu Engelsův Podíl práce na polidštění opice. Tato tmavá pleť měla v socialismu za podmínek neutuchajícího třídního boje značnou výhodu: u soudu je nečekala třídnost, ale paternalismus, typický pro zacházení s divochy, kteří nevědí, co činí.

2013: DŘÍVĚJŠÍ CIKÁNI, NYNĚJŠÍ ROMOVÉ
......Jejich příliv do českých zemí se nemohl obejít bez konfliktů. Například na jaře 1959 v Praze - Košířích z hospodské rvačky vzniklo zabití a z pohřbu zabitého honba a nevlídné zacházení s Cikány. Největší mně známý konflikt tohoto druhu byla takzvaná občanská válka tachovská z roku 1956. Tachov je malé okresní město, kde se od husitského vítězství v patnáctém století nic příliš významného nepřihodilo. Po roce 1945 tamější německé obyvatelstvo muselo do odsunu a na okres se dostaly všelijaké osídlenecké živly. Konflikt započal v jedné místní hospodě, kde se do sebe pustili volyňští Češi a Cikáni. Nikdo nepřišel o život, ale řada bojovníků skončila v nemocnici a za mřížemi. Hovořil jsem aspoň s tuctem aktivních účastníků z obou táborů a listoval si v kilogramech spisových materiálů. Tachovští policajti popsali průběh boje spíš ve stylu husitském než socialistickém. Něco jako: "Předvoj Cikánů v ofenzivě od lékárny se setkal s tvrdošíjným odporem pravého křídla Čechů, kteří zreorganizovali své řady před bankou. Protiútok hlavního voje donutil Cikány k ústupu směrem na náměstí. Mezitím urputné šarvátky, atd." Výpovědi účastníků, vyjádřené policajtským perem, obsahovaly občasné literární krásno. Velmi se mi líbila věta: "Když jsem zrovna vyhazoval Cikána jménem Koki z okna, do místnosti vstoupil předseda MNV, jehož jsem slušně pozdravil."
Klacky, nože, kamení namísto sudlic a kuší byly veškerým zbrojním arzenálem. Válka volyňsko-cikánská skončila nerozhodně zásluhou vzájemného vyčerpání. Teprve s příměřím vylezli strážci bezpečnosti z úkrytů a započali s řízným zatýkáním. Soudce, dělnický kádr Voráček, nerozhodné utkání přepískal ve vítězství Volyňáků. Cikánů šlo do vězení víc, s většími tresty, a jejich soukmenovce, kteří zůstali mimo šatlavu, čekalo vyhnání mimo okres.-
Přeskakuji leta a dekády, je červen roku 2013. Nenacházím původní zatuchlou soudní budovu, je přetvořena v původní renezanční radnici, krášlenou sgrafity, znázorňujícími založení města, obranu proti křižákům v roce 1427. Z oken tam civím na náměstí, tolik změněné a vylepšené. Zmizelo knihkupectví, kde jsem kdysi z pod pultu získal Škvoreckého Zbabělce. Vlevo na rohu stával hotel Evropa s proslule páchnoucími záchodky. Nyní zmizel, zveleben do vlastnictví dárně si počínajících přistěhovalců z Vietnamu. Kousek dál na rovněž znovurozené budově velikánský nápis lákal nájemce či nového vlastníka.
Ptám se domorodce na příčinu takového vakua a obdržím vysvětlení jedním slovem: Cikáni, nikoliv tedy Romové či dokonce Římané. V městě s osmi tisíci obyvateli již tvoří polovinu. Takovým směrem se investoři málo hrnou.
Stejně že tomu v nedalekém Chebu a nejen tam.
Helemese: "S Romy se nám nežije dobře, myslí si nejvíc lidí za 15 let", takový byl titudek MFDnes, 22.května 2013, s údaji o výsledku průzkumu agentury CVVM: Vztahy s Romy, 36% veřejnosti hodnotí jako velmi špatné, a 51% jako spíše špatné.
Jako velmi dobré jsou oceněni nulou procent.
Jak asi na tuto realitu reagují politicky korektní, důkladně háklíví bruselští euroidioti, ochránci lidských práv za údajně nelidského útlaku tohoto etnika, jakkoliv vhodně přejmenovaného, bránit mu ve vzdělání a užitečné zaměstnanosti?
K O N E C