Svobodné noviny na internetu

Tak nevím. Progresivní je progresivní, byť použití výrazu může býti sporné. Zpoždění je snad jen opravdové zpoždění. Zejména u českých kolejí. Ale progresivní zpoždění? No, uvidíme.

Poslední Vánoce se dostavily bez zpoždění, jejich prožití mohlo být i progresivně radostné. Projevilo se to i při rozsvěcování vánočních stromů. Jeden z nich, nejspíše ten nejvyšší byl nasvícen na třetí chladírenské věži JE Temelín. Pokud byste ho chtěli změřit, tak vás k němu stejně nepustí. Takže prozraďme: byl téměř stopadesátimetrový. Plus minus, atomové jádro. Akce se uskutečnila v rámci vánoční kampaně Skupiny ČEZ „Rozsvítili jsme vánoční stromy po celé zemi“. Díky, jen ten zlatý poklad pod nimi chyběl. Zato došlo od 1. února k plošnému zvýšení cen elektrické energie. Co naděláte? Černá ruka trhu vládne neochvějně dál.

Již někdy v prvním kvartálu roku 2018 se pro rozhovor v tisku vyjádřil nejnovější ředitel elektrárny Jan Kruml slovy, že se nesmí usnout na vavřínech. Což doplnil sdělením, že klíčovým bude pro elektrárnu dvacátý rok provozu. Obnovu povolení k provozu musí elektrárna pro první blok získat nejpozději v říjnu roku 2020. Je přesvědčený, že elektrárna od úřadu povolení získá. Osobně je v Temelíně od roku 1987 a provozem prošel postupně, zná lidí, zná prostředí a může pokračovat ve věcech, které začal jeho předchůdce (ten povýšil). Dodejme, že elektrárna je v provozu (2018) 18. rokem, stala se tedy „plnoletou“. Činnost jistě záslužná a progresivní… Škoda, že nás na oslavu nepozvali. Třeba bychom si to i zasloužili.

Takže se teď podívejme na to zpoždění. Shodou progresivních okolností, měl rychlík od Prahy (přes Písek) šedesátiminutové zpoždění. Přesto jsem ještě stihl opakované vysílání Jihočeské televize, která radostně oznámila, že město České Budějovice uzavřelo s ČEZ smlouvu na dodávky tepla. A to s úžasnou prozíravostí a perspektivním řešení na 20 let dopředu. ČEZ vybuduje teplovod (má dostatek odpadního tepla, které podle původního záměru elektrárny mělo zásobovat velkoplošné skleníky pro pěstování zeleniny a možná i subtropického ovoce) a město bude mít levnější teplo, protože se ušetří na provozu místní teplárny. No proč ne? Progresivní podnikání.

Jenže: ona ta naše paměť může být také pěkná mrcha. A to ani nezmiňuji okolnosti, kdy vám komplikuje rodinný život z důvodu pošramoceného kádrového profilu. No nic, jak rád říká pan Soukup z Barrandova… Namítl jsem, že si již přesně nepamatuji, kdy pan současný primátor (a další dva náměstci za ANO) nastoupili a dále působili na JETE… Dodejme, že rozhodnutí o výstavbě přijal Jihočeský KNV ke konci roku 1981. Já osobně jsem již od počátku roku 1982 (po vynuceném odchodu ze zaměstnání) sestavoval finanční plány coby zaměstnanec Energoinvestu Praha, který výstavbu připravoval, řídil a realizoval prostřednictvím dalších stavebních složek (GDS, GDT). V té době přípravy se uvažovalo nejen o zabezpečení mnoha desítek linek dopravy (ČSAD) ze širokého okolí, ale rovněž o budoucím teplovodu pro již zmíněný agrokomplex a také pro jihočeskou metropoli. Stejně tak byla uvažována kolejová nebo trolejová doprava pro rychlou přepravu budoucích zaměstnanců. Abychom ale v rámci socialistického plánování ještě nezapomněli na výstavbu kasáren v Týně nad Vltavou pro vojáky, kteří měli na stavbě pracovat. Vrchol stavební rozpracovanosti představoval účast 14 tisíc zaměstnanců. Pro ty byly stavěny ubytovny v Týně, Vodňanech, Budějovicích. Následně se některé rušily, koncepce se měnila, ale to už je zcela jiná kapitola o výstavbě… Teď zůstaňme jen u toho progresivního zpoždění. Kolik že to je roků? Dokonce pětiletek???

K tomu ještě malý dovětek. Dnes máme v metropoli vlastní, dosti velkou a modernizovanou teplárnu, s perspektivou dvaceti let budeme mít teplovod z ETE, Mydlovary již lignit netěží a nespalují, ale… Právě se začalo mezi městem a krajem licitovat o uvažované spalovně komunálního odpadu. Takže tu budeme mít další zdroj odpadního (a jistě) velice laciného tepla. Prozíravost vskutku nezná mezí.

***

Předpokládám, že pozorně vnímavému čtenáři neunikl taj, jakou to má souvislost s tou nadhozenou pozvánkou na oslavu zmíněných „osmnáctin“. Jestliže někdo nastoupil do zaměstnání na ETE již v roce 1987, měl by mít v paměti tehdejší postavení základní organizace KSČ a její progresivní zasahování nejen do výstavby, ale především personální činnosti. Od okamžiku zřízení první stranické buňky (základní organizace) nebylo pochyb, kdože je tady pánem. Velký a mocný pán. Jen tak beze studu doplním, že znovu jsem musel podstoupit změnu zaměstnavatele k 1. 1. 1989. Po vystoupení při generální stávce (listopad 1989) si mne s. ředitel elektrárny pozval na vlídný pohovor (již jsem nebyl zaměstnancem) se sdělením, že jako člen ÚV KSČ nikomu neublížil (bylo to jen odvislé od důležitého postavení v čele největšího podniku jižních Čech). Nezlobím se na něj, ono totiž stačilo, když to dělali jeho náměstci. Dobří to přisluhovači, na které ale nedal dopustit! A dobří to vykonavatelé. Také by se o tom ještě dalo mnohé napsat.

Smutné konstatování závěrem. Nejenže na nejdůležitějším jihočeském gigantu nadále ve funkcích zůstal bezpočet „rudých“ bratrů, ale řada z nich se též přesunula na jiná důležitá místa v jihočeské metropoli. Později se progresivně napojila do nově vzniklých politických (pravicových) uskupení. A někteří, co po listopadu místa beze studu opustili, se do vrcholných funkcí opět začali s hrdostí vracet. Odkaz to realizace polistopadové politiky lidumilného pana prezidenta… Proč se tedy za něco omlouvat, proč někoho postiženého zvát na to, co již mělo být dávno zapomenuto… Třeba to ale někde v archivech nějaký vystudovaný novinář a zasloužilý člen SSM ještě v další pětiletce objeví.

František Růžička (Hlas svědomí)

Ranní bílá záře nad ETE