Svobodné noviny na internetu

Byl konec měsíce října, čas se zase vrátil do normálních kolejí podle Božího zákona, počasí nic moc, chladno, mlhavo, přesto se vydáváme na další nedělní putování, tentokráte až na sever českobudějovické diecéze a na rozhraní Jihočeského kraje. Víme dobře, že hranice diecéze se nekryjí s hranicemi státního uspořádání. Rovněž je nám známo, jak ten čas neúprosně utíká, takže se tyto řádky ke svému čtenáři dostávají s jistým opožděním. Což na historii ale nic nemění.

Čimelice

Historický přehled uvádí vznik plebanie roku 1356, tehdy s názvem Rakovice, později byla obec přifařena k Miroticům, roku 1629 povýšena na městečko a v roce 1738 došlo k obnovení farnosti. Matriky vedeny od r. 1695, farní kostel se zasvěcením Nejsvětější Trojici byl původně gotický, sakristie z 2. pol. 15. století, přestavěn v 1. pol. 17. století, v poslední době získal novou střešní krytinu.

Dnes má obec necelých tisíc obyvatel. Archeologické výzkumy jsou spojeny s rodákem Josefem Dastichem, který r. 1867 odkryl nejstarší předměty pocházející z doby 15-10 tisíc let př. n. l. První písemné zmínky po r. 1400. Kolem kostela se původně nacházel ohrazený hřbitov. Po r. 1720 vzniká dvůr Bissingrov a zámek. V následné éře vratislavské (1800-20) se rozšiřuje kostel, přistavuje věž, přilehlý hřbitov se ruší a zakládá se nový (1815) s empírovou hřbitovní kaplí s vratislavskou hrobkou. Přistavuje se jižní křídlo zámku, nová budova fary, školy a panského špitálu. Po r. 1850 získávají panství orličtí Schwarzenbergové, v roce 1909 je postavena nová škola.

Farní kostel je veden jako kulturní památka severního Písecka. Stejně jako morový sloup se sousoším Nejsvětější Trojice před kostelem, se sochou sv. Bonaventury. Na nedalekém mostě jsou sochy sv. Vojtěcha, Norberta, Václava a Jana Nepomuckého. Při výjezdu z obce (směrem na Mirotice) socha sv. Humprechta. Originál Schwarzenberské Madony je uschován v depozitáři. Mezi další významné osobnosti patří J. Perwoll (významný český slavista), J. Jelínek (malíř krajinář), F. Šindelář (malíř), z pozdější doby J. Muzika (letec působící v Anglii), J. Papoušek (scénárista, režisér) i nezapomenutelní sportovci Lída Polesná a Jarda Huleš.

Zalužany

Zdejší kostel sv. Karla Boromejského, biskupa, byste v katalogu nejspíše těžko hledali. Je totiž evidován jak expozitura spadající pod děkanství Mirovice (sv. Kliment), které je dnes spravováno z Březnice.

Osídlení zdejší lokality je datováno do období 10. století př. n. l., původní osada zde byla ještě ve 2. století, což dokládá nález stříbrného denáru císaře Hadriána. V době 8. -10. století se zde usadil slovanský lid. První zmínka pochází z r. 1291 o darování Karlem II. dominikánskému řádu v Ostrově u Davle. Ve 13. století patřilo panství pod královský hrad Kamýk nad Vltavou. V roce 1623 panství koupili Šternberkové, ale nikdy zde nežili. Dalšími vlastníky byli Deymové a Kocové. V roce 1770 byla postavena pazderna, využívaná pro sušení a zpracování lnu a konopí. Roky 1775- 1805 představují období helversonovské, po r. 1775 je přistaveno druhé patro zámecké budovy. Po roce 1780 vzniká jako oddělená část - domkářské chalupy s názvem Sázky. Do roku 1885 obec reprezentoval rychtář.

V současné době zde žije přes 700 obyvatel. Samostatná samosprávná obec patřila od roku 1848 do okresu mirovického. Se spojenými obcemi Boješice a Touškov měla 1200 obyvatel. Ale dále procházela neustálými změnami podle toho, jak se měnilo vnitrostátní uspořádání (Příbram, Březnice, Mirovice, Tábor…).

Již v roce 1869 požádala obec o povýšení na městys. Žádost byla zamítnuta z důvodu, že nemá vlastní kostel. Z podnětu samotných občanů byl proto v letech 1872-74 vystavěn klasicistní kostel, v letech 1880-82 zřízen vlastní hřbitov. V katastru se též nachází hřbitov židovský, který je ale v neutěšeném stavu. Zprávy o objektu zámku pocházejí z 15. století, ale již předtím zde býval dřevěný zemanský dvorec. Po roce 1727 došlo k přestavbě na renesanční zámek. V letech 1804- 1922 v držení Schwarzenbergů, v roce 1924 po první pozemkové reformě ve vlastnictví rodiny V. Biskupa. Od roku 1974 ve správě Okresního kulturního střediska Příbram; zřízeno Muzeum středního Povltaví. Po roce 1989 obnoveny vlastnické vztahy, v letech 1997- 2005 pronajat rodině Carla Albrechta Waldsteina.

Další podrobnosti lze nalézt v trilogii „Mirovice na prahu století“.

František Růžička, České Budějovice

Kostel a sousoší v Čimelicích

Kostel v Zalužanech