ČSSD: Fénix, který už vstává z popela…
Ten proces před několika dny začal a jen tak hned se nezastaví. Nanejvýš se trochu zbrzdí, aby nezavdával příčiny k dalším politickým turbulencím. Jeho „spouštěčem“ bylo usnesení Poslanecké sněmovny (PS) o A. Babišovi. Druhé v pořadí – v rozmezí dvou měsíců.
To první se týkalo korunových dluhopisů a nejasností okolo Babišova majetku. Druhé usnesení PS z 10. 5. 2017 konstatuje, že A. Babiš opakovaně veřejně lhal a zneužíval svá média k dehonestování svých politických protivníků, zejména z řad ČSSD. To je v politice, i té naší, smrtící koktejl, vůči němuž, zdá se, jsou některá „urputná hovada“ zatím imunní.
No řekněte! Kterému politikovi se to kdy poštěstilo, aby speciálně o něm jednala Poslanecká sněmovna? Nic takového si za celou polistopadovou éru nepamatuji. Už tento fakt by měl být varováním, že tady něco není v pořádku. Či přesněji: je tu něco v hodně velkém nepořádku.
Zkrátka: středa 10. 5. 2017 možná vstoupí nejen do dějin ČSSD (jako „Den zmrtvýchvstání“), ale časem se stane i památným dnem v našem kalendáři. Kdoví?
O tom, že jsme překročili onen bod „zlomu“, kdy už vývoj nelze zvrátit, a že ČSSD vykročila tím správným směrem, jsem se přesvědčil právě dnes. Poté, kdy jsem vyslechl rozhovor dvou starých žen, o hodně starších, než jsem já.
A protože se denně pohybuji mezi lidmi a netrávím čas ani v sociálních „bublinách“, ani ve stranických sekretariátech, vím, co názory obyčejných lidí znamenají a o čem vypovídají. Jestliže se staré babičky baví nikoli o vnoučatech či pravnoučatech, ale o politice, není to dobře a každý by měl zbystřit pozornost, zejména politici. Je to totiž jasný signál o tom, že situace je doopravdy vážná.
Naposledy tomu tak bylo skutečně již velmi dávno, na přelomu let 1989/1990 a před volbami v červnu 1990. Od té doby se poměry „usadily“ a lidé postupně o politiku přestali mít zájem. A pokud se jaksi ze zvyku dívali na televizní zpravodajství, bylo to hlavně kvůli tomu, aby se včas dozvěděli, kdyby u nás náhodou došlo ke státnímu převratu či k živelní pohromě. Jinak ne!
Přiznejme si, že tak je to správně, protože v normálně fungující společnosti by lidé neměli být v ulicích, jako je tomu v těchto dnech ve Venezuele. Tam levicoví političtí dobrodruzi, odchovanci F. Castra, přivedli jednu z nejbohatších zemí Latinské Ameriky k totálnímu ekonomickému krachu. To je vývoj, který si u nás nikdo nepřeje. Nanejvýš tak nějaký politický hazardér.
A o čem se ty dvě staré ženy bavily? Nebudete tomu věřit, ale je to skutečně tak: o Babišovi. O tom, jaký „je ten Babiš hajzl“ a že by z politiky měl už konečně odejít. Jak jednoduché a srozumitelné sdělení! Inu: hlas lidu – hlas Boží. Není k tomu co dodat.
Když už jsem ten rozhovor nechtěně vyslechl, vyplynuly mi z něho dvě důležité skutečnosti. Tou první je fakt, že Babišovo hnutí ANO 2011 jen stěží vyhraje volby, i když to již mnoho měsíců sebevědomě vytrucuje do světa. Proč? Protože naši občané, navzdory rozdaným koblihám, nejsou tak „blbí“, jak si šéf hnutí ANO 2011 myslí. Jsou mnohem chytřejší, než je tento vychytralý imigrant, a vědí, že s ním a s jeho podivným hnutím politických kariéristů a „převlékačů kabátů“ dobře není a líp nebude.
Ještě důležitější je však druhý poznatek: ČSSD poté, kdy se B. Sobotka vzpamatoval a zaujal konečně jasný, nesmlouvavý postoj k dalšímu setrvání A. Babiše ve vládě, obrátil kormidlo své strany tím správným směrem. Teď zbývá jediné: nepolevit a skutečně nasadit všechny síly k tomu, aby tato strana ve volbách doopravdy zvítězila. Má na to!
Po skandálech, jež se na A. Babiše a jeho nedemokratické „hnutí“ valí ze všech stran (včetně EU), je porážka ANO 2011 a Babišův definitivní odchod z politiky jen otázkou času. I kdyby přece jen na podzim volby vyhrál, čemuž dnes nikdo nevěří, protože preference tohoto hnutí spadly za poslední měsíc skoro o deset procent, koaliční potenciál tohoto „vítěze“ bude nulový.
Jak se zdá, v Lidovém domě se odehrálo něco, s čím už nikdo nepočítal: Fénix vstal z popela a začíná mávat křídly…
17. 5. 2017
PhDr. Rostislav Janošík
