Svobodné noviny na internetu

Motto: „I malý čin je víc než pouhé řeči.“ (S. Čech)

To, co znamenají latinská slova v titulku tohoto článku, vědí jak absolventi prvorepublikových klasických gymnázií, tak i mnozí studenti „vysoké školy života“. Ano, „příklady učí“, ale také „táhnou“ neboli: vybízejí nás k následování. Kdyby ta slova nezazněla od řečnického pultíku Poslanecké sněmovny (PS), a to od politika, který je vnímám jako „enfant terrible“ naší politické scény, nejspíš by jim nikdo nevěnoval žádnou pozornost.

Ostatně – od onoho pultíku od roku 1993, kdy se Česká národní rada transformovala na Poslaneckou sněmovnu ČR, jsme mohli slyšet nejrůznější řečnická vystoupení: od vzorových projevů (po stránce obsahové i jazykové), jejichž autorem byl dramatik M. Uhde (první předseda PS), až po opilecké bláboly nejrůznějších politických šašků, jejichž zadky za poslední tři desítky let zahřívaly poslanecké lavice, případně slovní zvratky všelijakých politických „vykuků“ a „vyžírek“, jakož i služebníků každého režimu.

Nepochybuji o tom, že dnešní „zkouška koronavirem“ prověří každý lidský charakter – včetně jedinců naprosto bezcharakterních, o něž bych neopřel ani hrábě. Až to všechno skončí, budeme spolehlivě vědět, kdo v této zkoušce obstál a kdo se jen nechal smýkat poryvy politických větrů. Za více než padesát let je to již třetí historická zkouška, kterou zažívám na vlastní kůži. Proto mě nepřekvapuje nic z toho, co v těchto dnech vidím a slyším, zejména od našich politiků.

Zažil jsem „převlékání kabátů“ i „lámání charakterů“ jak po srpnu 1968, tak i po listopadu 1989. Současné „tanečky“ některých zoufalců z řad politiků mě proto nechávají klidným: Někdo si v tom zmatku jen přihřívá trochu té své politické polívčičky, kdežto jiný se zase zviditelňuje, protože jinak by se na něj již dávno zapomnělo. Nicméně: pouze pár jedinců doopravdy vstoupí do dějin. Tak tomu bylo vždycky…

Je navýsost trapné sledovat to, co se odehrává v naší vrcholné politické instituci, k níž se upírá pozornost těch našich spoluobčanů, kteří jsou nuceni se svými dětmi školou povinnými sledovat onen politický cirkus v přímém televizním přenosu. Nepochybuji o tom, že úterý 7. 4. 2020 a středa 8. 4. 2020 vstoupí do našich moderních dějin: Vždyť hlasování o prodloužení nouzového stavu (lépe by bylo hovořit o „výjimečném stavu“) a přijímání nápravných opatření, jež mají zabránit nečekanému ekonomickému propadu, který se přibližuje parametrům Velké hospodářské krize z let 1929-32, jsou legislativními kroky mimořádného významu.

Od vzniku ČSR nemusel náš stát nic podobného řešit. Tato dnešní situace je historicky unikátní a sotva se bude opakovat. S tím souvisí i ono tápání, nejistota a strach z budoucnosti. Řada z našich občanů již tuší, že nic nebude jako dřív. Opravdu nebude.

V kontextu toho, o čem píšu, se proto může jevit účinkování nezařazeného poslance V. Klause ml. jako nepochopitelná anomálie, jako výkřik náboženského blouznivce na poušti. Však už se ozvali někteří z těch, kteří mají jinak plná ústa „pomoci“ a „výzev k solidaritě“ s osobami, jež koronavirus přinutil skončit s podnikatelskou činností a jít na Úřad práce prosit o podporu.

Klaus junior, jemuž někteří lidé nemohou přijít na jméno, protože i dva a půl roku od zvolení do PS zůstal svůj a nenechal se ukecat, aby „nezlobil“, je totiž jedním z mála našich současných politiků, kteří dokáží mluvit jasně a srozumitelně, aby mu porozuměla i ta poslední babička ze zapadlé vísky v pohraničí. Když na podzim 2019 zakládal hnutí „Trikolóra“, zaujalo mě několik myšlenek, které jsem si tehdy zapsal. Nakonec jsem je nepoužil v žádném článku, ale připomenu aspoň jednu z nich, protože je stále aktuální: „Bohatství vzniká z práce, ne z dávek nebo dotací.“

─────

V. Klaus ml. se dopustil něčeho, co se ve společnosti samozvané „politické elity“, jež se nestydí veřejně hovořit o ostatních občanech jako o „spodině“, „lůze“ či „chudobě“ (také „lidumil“ Babiš má ve svém okolí podobné „elitářské“ výtečníky), neodpouští: Vyzval totiž poslance a senátory k tomu, aby se v době krachující ekonomiky vzdali na půl roku svých platů a čerpali pouze tzv. náhrady za výkon své politické funkce. (Podle publicisty J. Bartoně, publikujícího na serveru www.pravyprostor.cz, by se ušetřilo za šest měsíců na platech těchto politiků 160 milionů Kč.) 

Reakce některých českých, nadstandardně placených, politiků na sebe nedala dlouho čekat. Mnozí z těchto „chudáků“ by prý neuživili své rodiny, protože si údajně nic nenaspořili. Jeden by jim dal korunu. Jiní naopak považují svůj více než stotisícový plat za odpovídající jejich výkonům. K tomu mohu konstatovat jediné: po skončení práce uklízečky se můžeme názorně přesvědčit o tom, zda svou práci odvedla pořádně, či nikoliv. Po našich politicích zůstává v naprosté většině pouze ona páchnoucí hromádka…

To, co musí zvládnout s desetkrát nižším platem řadový občan, případně matka-samoživitelka, náš politik nezvládne? Čeští zákonodárci by to mohli alespoň zkusit: žít pár měsíců z minimální mzdy, kterou ordinují svým „poddaným“! Řešení se nabízí samo: „rozežraní politici“ potřebují dietu! Kdyby to záleželo na mně, nechal bych je shodit do hladomorny, kde by byli o chlebu a o vodě. Politici, jimž nevadí, že skoro milion občanů je obětí exekucí nebo že další statisíce lidí žijí na hranici bídy, si nic jiného nezaslouží. Jejich blahobyt je vykoupen bídou desetiny práceschopného obyvatelstva ČR. Hanba jim! Opravdu to nikoho netrápí?

Návrh V. Klause ml. se pokusím poněkud „modifikovat“ a rozšířit: Naši poslanci a senátoři by měli dostávat pouze průměrný plat běžného zaměstnance. Pak by se teprve snažili, aby ekonomika „šlapala“ a aby se i jim žilo lépe. A co se týká senátorů? Ti by měli pracovat pouze za minimální mzdu nebo zcela zdarma. Vždyť mají být „pojistkou demokracie“! K tomu žádné peníze nepotřebují: stačí nepokřivený charakter, kladný vztah k vlasti a dobré srdce. O víkendech a během parlamentních prázdnin si mohou přivydělat – podobně jako studenti.

Tato „odtučňovací“ kúra by se nám teď náramně hodila! Prvorepublikový ministr financí A. Rašín i „prezident Osvoboditel“ by je za to pochválili. Vždyť JUDr. A. Rašín je autorem známého výroku: „Za službu vlasti se neplatí!“ Kdyby to oba zakladatelé Československé republiky viděli, hnali by naše dnešní politiky sukovicí.

Myslíte si, že by to tak, jak navrhuji, nemohlo fungovat? Namísto toho se dočítám, že skupinka jistých poslanců chce za peníze daňových poplatníků podniknout „studijní“ cestu do Grónska. V době všeobecného šetření, kdy milion našich OSVČ netuší, co s nimi bude za měsíc či dva. Už aby byly předčasné volby! Nepochybuji o tom, že tentokrát budou voliči vědět, komu mají dát svůj hlas. Také já už to vím. Prozradím jen to, že to nebude žádná z dosavadních parlamentních stran. Musíme se poohlédnout po někom lepším a solidnějším!

Jistě nejsem sám, kdo teď bude netrpělivě čekat, jak se naši politici k návrhu V. Klause ml. postaví. Někteří se již nechali slyšet, že je to populismus a že oni se svých platů nevzdají. Škoda jen, že zapomínají na poselství velkých osobností českých dějin, např. F. Palackého a F. L. Riegra. Kdyby o tom něco věděli (ale protože jsou to jen domýšliví hlupáci, netuší vůbec, o čem je řeč), bez váhání by na tuto výzvu reagovali a pokorně se zařadili mezi ty, kteří v nouzi pomáhají potřebným. Nelze lidem kázat vodu, ale pít víno (když mě nikdo nevidí)!

Jen málokterý z dnešních politiků pochopil, že současná „koronavirová krize“ ohlašuje blížící se konec jejich kariéry. Konec oněch časů, kdy za málo práce dostávali nezaslouženou hromadu peněz. Ano, „tučná léta“, jak je známe z Bible, skončila. Teď už budou pouze „léta hladová“. Dá se soudit, že to nebude jen symbolických sedm let, ale že časový úsek, během něhož se budeme z následků pandemie koronaviru složitě „vyhrabávat“, se protáhne možná až do roku 2030. Měli bychom se na to psychicky připravit.

Ekonomické důsledky této krize budou mnohem horší, než si dnes připouštíme. Svět se změní: od globalizace se postupně vrátíme k soběstačnosti, na niž jsme byli zvyklí z minulého režimu, kdy se u nás vyrábělo všechno: od špendlíku po lokomotivy. Lidé budou napříště ostražitější, méně důvěřiví a nadmíru opatrní. Změn doznají i smělé plány našich občanů: vrátíme se z nadoblačných výšin zpátky na zem. Je to změna, kterou jsme již dávno potřebovali, protože nikdy nekončící hospodářská prosperita je v rozporu s fungováním ekonomických zákonů i s možnostmi a schopnostmi člověka.

─────

Klausův návrh na půlroční pozastavení výplaty mezd pro poslance a senátory se stane „prubířským kamenem“ solidarity našich politiků s ostatními občany. Jistě každý z nás tuší, jak to celé dopadne: na oltář vlasti nedá nikdo nic. Nedivím se těm zákonodárcům, kteří sedí v poslaneckých či senátorských lavicích teprve poslední funkční období. Ti si ještě nestačili „nahospodařit“ desítky milionů korun z peněz daňových poplatníků.

Ale co ti ostatní, kteří tam dřepí dvacet a více let? Ti by už nějaký ten milionek mohli oželet. Ale i tady platí: čím větší zbohatlík, tím větší skrblík. Má to nicméně jednu výhodu: Aspoň budeme vědět, na čem jsme a koho nemáme příště volit. V tomto případě: strany a hnutí, z nichž tito lakomci pocházejí. Bude to ten nejlepší průzkum volebních preferencí před podzimními volbami, které „neohrožený bojovník s koronavirem“ z Lán již v předstihu vyhlásil.

Leč nejde jen o naše současné politiky. Slyšel někdo z vás o tom, že by některý z našich slavných sportovců, zpěváků, herců či dalších dobře situovaných „celebrit“ dal na pomoc v boji proti koronaviru byť jen jednu jedinou korunu? Na rozdíl od fotbalisty Ronalda či jiných západních sportovních a dalších hvězd? Co takový hokejista Jágr, tenistka Kvitová či čeští milionáři z americké NHL? Namísto toho slyšíme, jak jsou všichni bez peněz. Kam se mezitím „vypařily“ všechny ty vyplacené desítky milionů korun, eur či dolarů, jež během své sportovní kariéry vydělali?

Proč se tomu divím? Dokud se nezmění základní paradigma politického života u nás (= do politiky jdou lidé, kteří si chtějí „nahrabat“, nikoli finančně zajištění a úspěšní jedinci, kteří svým bohatstvím a prací hodlají prospět své vlasti), nemůže se ani v tomto směru změnit nic k lepšímu.

Tváří v tvář trpké zkušenosti s „koronavirem“ si snad již mnozí naši občané uvědomili, co je zřejmé již mnoho let: žvaněním se ze „zaprděného“ Česka to „lepší“, babišovské, zatím nestalo. A už ani nestane, protože na to nebudou potřebné penízky. Ty teď půjdou na zastavení hospodářského propadu či alespoň na zmírnění obrovských materiálních škod, jež si boj proti koronavirové pandemii vyžádá. Daleko větší budou ovšem škody na duších našich občanů. Budeme se z toho vzpamatovávat dlouhá léta. Jedním si však můžeme být jisti již dnes: nám ani našim potomkům líp nebude!

Chtělo by se mi zvolat: Na shledanou v lepších časech! Raději se kousnu do jazyka a budu mlčet. Líp už bylo a dlouhá léta zase nebude!

11. 4. 2020

‒ RJ ‒

P. S.

Až se konečně otevřou naše prodělečná knihkupectví, kam bude stejně chodit zanedbatelný počet zákazníků (na rozdíl od hobbymarketů), protože občané nebudou mít peníze na to, aby kupovali tak zbytné zboží, jako jsou knihy, alespoň těm movitějším lidem, hlavně milovníkům koblih, doporučuji, aby si zakoupili nejnovější knižní bestseller těchto dnů. Jmenuje se „Pantáta bez roušek“. Jedná se o pokračování klasického románu autora „Zapadlých vlastenců“ o tom, kterak se naše ženy z Čech, Moravy a Slezska (pod bedlivým dohledem Babišovy SuperStar A. Vojtěcha) naučily podomácku šít roušky. Ty, které Babišova vláda sice nařídila nosit, avšak zapomněla je občanům obstarat. Ať žije český Kocourkov 21. století!

‒ RJ ‒