Svobodné noviny na internetu

Jihočeské divadlo, jak již bylo uvedeno v dřívějším článku, oslavilo v minulém roce 100. výročí od založení profesionálních divadelních souborů v Českých Budějovicích a současně si připomnělo i 200 let od zahájení provozu v historické budově. Shodou okolností by 7. května oslavila sté narozeniny i argentinská ikona Eva Maria Duarte de Perón. Jihočeský herecký soubor proto připravil premiéru muzikálu EVITA, který měl velice příznivý ohlas.

Připomeňme, že Evita se stala druhou manželkou argentinského prezidenta Juana Dominga Peróna. První dámou byla v letech 1946-1952 až do své předčasné smrti. Její příběh inspiroval k dnes již velice známému muzikálu. Ten měl premiéru v londýnském West Endu v roce 1978 a rozletěl se do celého světa; dočkal se i filmového zpracování s ikonou Madonnou a Antoniem Banderasem v hlavních rolích. V Československu Evitu v Divadle na Vinohradech představilo muzikálové a rockové divadlo Budapešť. Českou premiéru pak měla v roce 1998 v divadle Spirála. Následně byla uvedena v Brně, v Plzni, v Ostravě a v pražském Studiu Dva.

V jihočeské metropoli se Evita představila v přebásnění Michaela Prostějovského, v režii Lumíra Olšovského a pod taktovkou Martina Peschika s muzikálovými hvězdami Michaelou Gemrotovou a Michaelou Noskovou; v mužské roli pak hostující Lukáš Adam a domácí Lukáš Randák. Opakovaně uvádím, že všechna představení měla příznivý ohlas diváků.

Pod tímto dojmem jsme ale jeli – na silvestrovské představení. ‒ Raději bez dlouhého komentáře. Již při cestě do divadla jsem v trolejbusu (nechtěně) zaslechl rozhovor dvou dam o tom, že se jedná o zbytečně vyhozené peníze především za kostýmy… Ano, ano, naše Evita byla ozdobena originálními šatovými doplňky a šperky přímo od Diora, dovezené kostýmní výtvarnicí z amerického oděvního vintage butiku. Jen tak na doplnění, každá Evita, která v muzikálu vystupovala, se musela v průběhu představení celkem čtrnáctkrát převléknout.

Silvestrovského ostrovtipu a smíchu mnoho nebylo. Spíše žádný. I když mnohé repliky mohly zavádět k ostré režimní satiře. Nestalo se. Revoluce, pouliční bouře, nespokojenost lidu. I když „jen“ v Argentině. Náročně nastudované, překrásné tóny známé „Argentiny“. Pro mnohého diváka ale „přehlučněné“, byť to k muzikálu dneska patří. Jenže s tím se současně ztrácela srozumitelnost slova, což nenahradil ani text promítaný přes monitor, ještě s otázkou, zda byl překlad přesný. Bezesporu reálný obraz strastí manželky prezidenta a jejího soucítění s prostým lidem. Efektní choreografie zanechávající mnoho vjemů, stejně jako obsah některých textů. Perfektní výkon nejen hlavních představitelů, ale celého souboru včetně orchestru. Pro vnímavého diváka rovněž mnohé poučení z historického vývoje tam za Velkou louží.

Takže závěrečná děkovačka s nadšeným potleskem diváků. Současně však nepříliš výrazný „silvestrovský“ projev ředitele Jihočeského divadla, novoroční přání s poděkováním věrným divákům, přípitek na jevišti. Do hlediště se tentokrát pár symbolických skleniček nedostalo. Tak ať je dostačující zálivka pro nové Jihočeské divadlo.

František Růžička, České Budějovice (Hlas svědomí)

Závěrečná děkovačka