Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rekviem za Vlněnu ‒ František Růžička

31. 3. 2019

Nepochybuji o tom, že většina čtenářů bude vědět, co znamená slovo „Rekviem“. Co ale je, nebo spíše byla, továrna Vlněna, to již budou vědět jen Brňáci. Nezávislá fotografka a absolventka brněnské Photogenie, která v současné době studuje na ITF v Opavě, se prostřednictvím fotoaparátu pokusila vytvořit obrazy pro ty, kdož chtějí nahlížet pod povrch všední reality.

Do povědomí vstoupila především jako fotografka „opuštěných míst“, a to díky svému záměru o poetickém mapování postupného zániku brněnské továrny „Vlněna“. Fotografovala její poslední tři roky života až do okamžiku, kdy se do zapomenutého zákoutí zakously demoliční stroje. Jejím současným zájmem jsou citlivé a zasněné vhledy za kulisy současného světa – nás, mocných a zároveň nemocných.

Připomeňme, že VLNĚNA byla jedním z nejstarších a nejrozsáhlejších továrních komplexů na zpracování vlny v Brně. Počátky historie sahají až do 18. století, kdy zde vznikla textilní manufaktura Josefa Biegermanna. V 19. století továrnu provozovala rodina Bochnerů a ve druhé polovině až do arizace rodina Stiassny. Byla to jedna z nejmodernějších přádelen na mykanou přízi ve střední Evropě. Po konfiskaci zakoupil majetek německý továrník Julius Kunert. Po druhé světové válce byla továrna znárodněna a sloučena do n. p. Vlněna. Ve správní budově paláce bylo podnikové ředitelství. Objekt byl ke svému účelu využíván až do roku 2008, kdy byla odstavena poslední linka soukromé firmy VLNAKO. Neorenesanční Bochnerův palác pocházel z 60. let 19. století. Jedinečný byl však tento areál především jako celek.

Po roce 2008 se areál nacházel v neutěšeném stavu. Přes snahu památkářů se nepodařilo, aby byl uznán za kulturní památku. Ministerstvo kultury tyto návrhy zamítlo. (Kdopak tam v té době asi seděl v nekulturním křesle?) Po čas byly prostory využívány jako dílny řemeslníků a ateliéry brněnských umělců, i jako prostory pro výstavy a koncerty. Na jaře roku 2016 bylo vlastníkem objektu, firmou CTP (jak tajuplné vlastnictví), započato s celkovou demolicí. Zachovala se pouze správní a rezidenční budova Bochnerova paláce.

Jak smutné to svědectví přináší v Galerii Nahoře (Metropol, Č. Budějovice) autorka Martina Janošová (1962)! Přípravu, veškerou organizaci, úvodní slovo i zahájení jako vždy obstarala pečlivá Bohuslava Maříková.

František Růžička, České Budějovice

p1520811.jpg

Objekt Vlněna a utorka fotografií s kurátorkou výstavy

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář