Svobodné noviny na internetu

V současné době se obyvatelé Prahy 8 – Ďáblice strachují z plánované výstavby dalších vysokopodlažních objektů mezi současnou zástavbou. Na pokraji této zástavby se nachází v jakémsi obdélníkovém prostoru uzavřeném náspy, původní Kobyliská střelnice. Dnes je označena jako Národní kulturní památka.

Tato střelnice vznikla již v roce 1890 a sloužila jako výcvikový prostor. Po 1. světové válce zde kromě pěchoty nacvičovaly i městské sbory, např. Sokol a další organizace. V době německé okupace byla proměněna konírna na poslední věznici odsouzených a severní část začala sloužit k těm nejhrůznějším účelům – k jejich popravám. Od okolí byla oddělena ostnatým drátem a v nedalekých rodinných domech nesměl nikdo v době od 18 do 6 hodin opouštět byt ani otevírat okna. Nejvíce poprav zde bylo vykonáno po „atentátu“ na Reinharda Heydricha, kdy platilo tzv. II. stanné právo. Podle prokazatelných údajů zde bylo během 33 dnů popraveno 539 občanů, převážně české národnosti. Byly mezi nimi i významné osobnosti, jako Alois Eliáš, Vladislav Vančura a Evžen Rošický.

Později (září 1942) zde byli popraveni i představitelé české pravoslavné církve – Matěj Pavlík, biskup Gorazd II., Václav Čikl, Jan Sonnevend a Vladimír Petřek za poskytnutí pomoci československým parašutistům v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Až do května 1945 bylo celkem zastřeleno 755 lidí. Ještě 7. května zde popravčí četa SS před vchodem zastřelila trojici místních obyvatel.

Po 2. světové válce byla střelnice převzata ČLA pod správu Posádkového velitelství Praha. Po jistou dobu byla používána pro cvičnou střelbu a také pro činnost zájmových organizací. V padesátých letech již nevyhovovala technickým požadavkům a byla používána pouze příležitostně. V roce 1968 sloužila Armádnímu filmu. Popravčí místo bylo hned po osvobození symbolicky označeno dřevěným křížem s trnovou korunou. Ten byl při úpravě v roce 2007 nahrazen křížem kovovým. Z této doby pochází současná úprava.

Na závěr této hrůzné kapitoly našich dějin připomeňme právě osobu Aloise Eliáše, který se narodil v září roku 1890, v roce 1936 byl jmenován divizním generálem a zde byl popraven 19. června 1942.

Po podpisu Mnichovské dohody byl v září 1938 pověřen sestavením vlády generál J. Syrový. Ten jmenoval A. Eliáše svým zástupcem a řízením MNO. Sestavením druhé vlády byl pověřen Rudolf Beran, který A. Eliáše pověřil řízením ministerstva dopravy. Po odstoupení R. Berana po jistém váhání jmenování nakonec přijal. V září 1941 byl zatčen a vězněn na Pankráci. Ve svém posledním motáku ještě stačil pozdravit svou ženu a napsat: Zvítězíme. Čest jeho památce!

V roce 1946 byl in memoriam povýšen na armádního generála, ale po komunistickém převratu se o něm nesmělo mluvit. Jeho ostatky byly tajně opatrovány a v roce 1995 předány Vojenskému historickému ústavu. Až v roce 2006 mohl být pohřben v památníku na Vítkově. Již předtím byl vyznamenán nejvyšším státním vyznamenáním – Řádem bílého lva I. třídy.

František Růžička (Hlas svědomí)

Jména umučených a popravených

Místo popravčí