Svobodné noviny na internetu

V Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích je od 1. února až do konce března otevřena výstava zápalkových nálepek z více než 150 000 kusové sbírky místního filumenisty, spisovatele Jaromíra Jindry. Jedná se o první podobnou expozici od roku 1990 na jihu Čech, celkově však 53. výstavu v krajském městě. S vystavovatelem jsme si povídali nejen o zápalkových nálepkách.

Vaše filumenistická sbírka patří mezi největší v České republice. Jaké ukázky z ní jste zvolil pro tuto expozici?

Výstava je v knihovně a tím byl přímo dán základní motiv – spisovatelé a jejich dílo. Takže jsou zde především vybrané nálepky s portréty světových spisovatelů nebo ilustracemi k jejich dílům. V této souvislosti je zřejmě nejzajímavější čtyřicetikusová sada španělských krabiček přibližujících Cervantesova Dona Quijota, kde je ke každé ilustraci připojen ještě krátký citát z knihy.

Na výstavě tedy nejsou pouze české nálepky…

České, vlastně ještě československé nálepky jsou zastoupeny pouze dvěma panely. Zbývající expozici pak tvoří vydání Austrálie, Belgie, Číny, Holandska, Itálie, Portugalska a Ruska. Tady se ale objevují i nálepky s jinými motivy; to proto, aby návštěvníci získali přehled o námětové pestrosti, kterou zápalkové nálepky nabízejí. Mohou zde tedy spatřit třeba světové státníky šedesátých let – mezi nimi např. Fidela Castra, Mao Ce-tunga nebo Nikitu Chruščova ‒ na vydání z Belgie, nebo vlajky zemí někdejšího Evropského hospodářského společenství, historické oděvy, filmové herce, supermoderní čínské rychlovlaky a řadu dalších.

Jak jste se vlastně dostal ke sbírání?

Tak to je už opravdu hodně dávno! To mi bylo zhruba deset  let, když jsem začal sbírat první krabičky, pohozené leckde po ulicích… V té době, okolo roku 1955, se totiž na krabičkách objevovaly překrásné motivy, často od původně českobudějovického výtvarníka Vilibalda Weinzettla, v té době už žijícího v Praze. Byly to kolekce ryb našich toků, hradů a zámků, zpěvného ptactva, muzejních exponátů a další. Byly to právě nálepky, které mi ve škole hodně často pomáhaly ve výuce, a tedy k pěkným známkám…

Výroba zápalek v Sušici byla před několika lety zrušena. Máte vůbec co dál sbírat?

Samozřejmě že je pořád co sbírat! Ale pravda je, že sbírka českých vydání je definitivně ukončena. Já osobně totiž za české nálepky nepovažuji krabičky sice s českými texty, které se objevují na našem spotřebitelském trhu, ale byly zhotoveny v Indii, Maďarsku nebo Polsku. Výměnou se zahraničními filumenisty tak rozšiřuji své sbírky zápalkových nálepek různých zemí. V poslední době jsem sběratelské kontakty rozšířil také do Venezuely nebo Malajsie. Ale sbírka samotná už řadu let poněkud ustupuje do pozadí.

Důvod?

Paradoxně víc než nálepky samotné mne začala zajímat historie výroby zápalek u nás. Shromažďuji tedy nejrůznější dokumenty, fotografie, historická data a samozřejmě také

nálepky ať v originálech, nebo kopiích o všech výrobcích na území bývalého Československa. A že jich bylo! Dnes mám zmapovaných takřka dvě stě míst a několik desítek specializovaných obchodníků se zápalkami, kteří často užívali vlastní nálepky.

Tak to je opravdu zajímavá proměna sběratele v historika. Co s tím zřejmě obtížně získaným materiálem děláte dál?

Nechci si to, co zjistím o minulosti našeho sirkařství, nechat jen pro sebe. Postupně zpracovávám monografie jednotlivých výroben v ediční řadě Filumenistická knihovnička. Pro sběratele, kteří před historií dávají přednost nálepkám jako takovým, připravuji druhou ediční řadu, ve které vycházejí v abecedním řazení podle míst výroby přehledy klasických zápalkových nálepek z doby před rokem 1918; shodou okolností jsem se právě dostal k vydáním ze sirkáren v Českých Budějovicích. Celkem jsem už takto sepsal a vydal 135 filumenistických titulů, včetně zhruba čtyřsetstránkové Filumenistické encyklopedie. Zájemcům všechny tyhle tituly poskytuji zdarma.

Takže zápalky se vyráběly i na jihu Čech?

Tady bylo opravdu hodně výrobců. Na Prachaticku dokonce vznikla jakási souvislá sirkařská oblast; sirky se dělaly v Prachaticích, Vimperku, Strážném, Nové Houžné, Kvildě, Husinci, Nových Hutích… Vůbec první zápalky na jihu Čech zhotovoval sušický podnikatel Bernard Fürth ve Zlaté Koruně od roku 1843. A tady také vznikly první bezpečnostní zápalky na světě. Ano, to jsou ty, kterými škrtáme dodnes, třebaže se jim říká: švédské. Fürthova firma je začala vyrábět v roce 1850 a o rok později je předvedla na světové výstavě v Paříži. Ale obchodníci o ně neprojevili zájem, protože tyhle zápalky, neobsahující jedovatý bílý fosfor, se nedaly vznítit o cokoliv, ale jen o k tomuto účelu určenou plochu na spodní straně krabičky.

Co mi ještě zbývá na závěr? Snad jen vám popřát hodně dalších nálepek a také historických dokumentů do vaší sbírky.

Zaznamenala: Marie Skoupá

Foto: František Růžička

Unikátní exponáty

Vlastník sbírky s novinářem A. Pelíškem

J. Jindra při výkladu pro návštěvníky