Svobodné noviny na internetu

Motto: „Žádný válečný konflikt ještě nikdy nebyl ukončen dodávkami zbraní.“ (L. M., názor čtenáře ze serveru „Novinky.cz“, 27. 2. 2022)

Pozor na zjednodušující pohledy na dějiny a pokusy o „bulvarizaci“!

Jak se shodují historici, ale i politologové a další „pavědci“ dneška, kteří se živí těmito málo užitečnými pseudovědeckými disciplínami, válka je tím nejhorším způsobem řešení konfliktů mezi státy a národy. Příčin, jež tyto konflikty vyvolávají, „spouštějí“, může být mnoho a nelze na ně použít žádnou šablonu. Vždy je to případ od případu, který se liší odlišnými podmínkami i jinými cestami, jež k válce nakonec vedou.

Nemáme zatím dost objektivních a ověřitelných informací, abychom mohli zodpovědně vyhodnotit, co všechno konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou „spustilo“. Situace je nepřehledná a není ani jasno v tom, jak dlouho bude tento konflikt trvat. Dokonce ani nevíme, zda probíhající vojenské operace jsou vedeny se záměrem Ukrajinu zničit a učinit z ní další „rozpadlou“ zemi, nebo zda je to pouhá hra „kočky s myší“. V úvahu musíme vzít i skutečnost, že válka mezi dvěma slovanskými národy je z principu věc, která politicky ani historicky nedává žádný smysl.

O politické motivaci válečného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou není pochyb. A jasno je i v tom, že Rusko zahájilo svůj útok proti sousední zemi bez vyhlášení války. Zkrátka: že se jednalo o vojenskou agresi nevyprovokovanou ze strany oběti. Rovněž hodnocení z hlediska mezinárodně-politického a mezinárodně-právního je jednoznačné: agresorem je Rusko a obětí Ukrajina. Dávejme si však pozor na jakékoli snahy o relativizaci tohoto konfliktu! Jedná se o celý komplex neřešených problémů regionu bývalého sovětského impéria (= SSSR), jehož součástí je jak Ruská federace, tak i Ukrajinská republika.

Na druhé straně by však mělo být konstatováno, že se nejedná o běžný válečný konflikt. Bojují proti sobě země, které měly dlouhou dobu společnou historii: počínaje připojením Ukrajiny k carskému Rusku po potlačení povstání B. Chmelnického v r. 1654, přes éru bolševické revoluce a občanské války na počátku 20. let 20. století až po začlenění Ukrajinské SSR do svazku zemí SSSR (1922-1991).

Nevidět tyto historické souvislostí by znamenalo hrubé zkreslení vztahů mezi oběma národy. Rusové ani Ukrajinci nejsou nepřátelské národy (navzájem ani ve vztahu k Čechům) a současná válka je pouze výrazem dlouhá léta neřešených problémů ve vzájemných vztazích. Obě tyto země jsou postkomunistické a obě se podílely na okupaci ČSSR v r. 1968. Dokonce dnešní primátor Kyjeva, boxer V. Kličko, pobýval jako chlapec se svými rodiči v Milovicích na Nymbursku, kde byli ubytováni vojáci okupačních vojsk SSSR. Je dobré to vědět.

Nelakujme si věci na růžovo: historická realita je mnohem složitější! Kličko není žádná „bílá lilie“ a Zelenskyj patří k osobám s velmi špatnou pověstí: figuruje například na seznamu „Pandora Papers“. Netvařme se, že o tom nic nevíme! Pouze bychom si lhali do kapsy! Až další vývoj ukáže, zda větším „zločincem“ je Putin, nebo naopak Zelenskyj. Řekl bych, že to bude fifty:fifty.

─────

Všechny mnou naznačené úvahy patří do náplně oněch „pavěd“, o nichž byla již řeč. Historik se zabývá pouze jasnými a ověřitelnými fakty – a těch zatím máme jen velmi málo. Spekulace a všelijaké hypotézy (včetně konspiračních teorií) do toho ovšem zahrnovat nemůžeme. Zahájení vojenských operací Ruska dne 24. 2. 2022 bylo provedeno tak, jako by chtěl kdosi napodobit známý začátek „Operace Barbarossa“ z 22. 6. 1941. Tehdy hitlerovská vojska vstoupila bez předchozího vyhlášení války na území Sovětského svazu ve 3.15 hodin.

V době útoku soustředilo Německo u sovětských hranic celkem 190 divizí, více než 3500 tanků a 3900 letadel. K nacistickým útočníkům se připojily také některé fašistické režimy tehdejší Evropy: 12 divizí a 10 brigád poslalo Rumunsko, 18 divizí Finsko (v letech 1939-40 vedlo válku se SSSR), později své tři divize nasadila také fašistická Itálie a klerofašistická Slovenská republika 2 divize a 1 brigádu. Zkrátka: srovnávat to s vojenskými operacemi Ruska vůči Ukrajině nelze: necelých 200 000 ruských vojáků, rozmístěných u rusko-ukrajinské hranice, představuje jen malou početní sílu. Kdyby tento útok byl míněn skutečně vážně, musely by vojenské operace vypadat úplně jinak a nejpozději do tří dnů by bylo „hotovo“. To musí být zřejmé každému, kdo něco o dějinách válek ví.

Jediné, co spojuje Hitlerův útok na SSSR z r. 1941 a zahájení operace proti Ukrajině ze dne 24. 2. 2022, je ona časná ranní hodina: Rusové zaútočili ve 4.00 hodiny ráno. To, co na Ukrajině vidíme, je spíš akce tohoto typu: Podívejte se, co vás čeká, když nebudete kapitulovat! Každému přece musí být jasné, že porazit Ukrajinu vojensky by znamenalo obrovský masakr civilního obyvatelstva.

Všechno zatím nasvědčuje tomu, že se jedná spíše o jakousi nátlakovou akci, která má obě strany konfliktu přivést k jednání o zastavení bojů a urovnání vojenského konfliktu za účasti dalších států. Žádná válka, ani ta rusko-ukrajinská, přece neprobíhá ve vzduchoprázdnu, ale nutně zasáhne do života celé Evropy a zčásti i Asie. Ani Putin není takový šílenec, aby se pouštěl do bojů, jež by těžce poškodily Rusko na desítky let: vojensky, politicky i ekonomicky.

Dohlédnuto do všech důsledků by tato „zničující“ válka znamenala rozpad Evropské unie a rozdrobení dosavadního ekonomického potenciálu hlavně těch vyspělejších evropských států. Evropa by tím byla odsouzena do role „periferie“, která už nebude hrát žádnou významnější úlohu v dalších světových dějinách. Kdo to nevidí nebo nechce vidět, je nepoučitelný naivka, který se stane pouhým statistou a pozorovatelem dění, do něhož nebude mít šanci jakkoli zasáhnout.

To je mezinárodně-politický kontext událostí, jež můžeme aktuálně sledovat u našich východních sousedů, s nimiž měla bývalá ČSR (ČSSR, ČSFR) před r. 1993 společnou hranici. Ukrajina je zemí, jež historicky souvisí s naším vývojem v posledním století: Podkarpatská Rus byla v letech 1919-1945 součástí Československa, a to s výjimkou období Druhé světové války, kdy byla připojena k horthyovskému Maďarsku. Bývalá Podkarpatská Rus byla na základě mezistátní smlouvy mezi ČSR a SSSR ze dne 29. 6. 1945 připojena k sovětské Ukrajině ‒ jako tzv. Zakarpatská Ukrajina.

─────

Demise Fialovy vlády se odkládá – kvůli válce na Ukrajině!

Fialova vláda, která je již dva měsíce u moci, zatím nebyla schopna vyřešit, ba ani v náznaku, jediný aktuální problém, který trápí občany této země. Všimli si toho už i ti méně vnímaví lidé, kteří se jinak o politiku nezajímají. Čeho si však musel všimnout úplně každý, je nebývalá aktivita, která tuto línou a bezradnou vládu probudila znovu k životu. Skoro to vypadá tak, jako by jí konflikt na Ukrajině přišel náramně vhod, aby tím zamaskovala svou celkovou neschopnost, ba nemohoucnost, jakož i strach z toho, že kvůli své nečinnosti bude muset brzy skončit.

Demise vlády se zatím odkládá – díky válce na Ukrajině. Přišla totiž v pravou chvíli, kdy už většině našich občanů začala docházet trpělivost. Tato vláda již leze na nervy úplně každému. Nic horšího jsme tady za 32 let neměli. Kdyby se teď konaly volby, „nepřelezla“ by celá ta slavná „pětikoalice“ pětiprocentní hranici potřebnou pro vstup do Sněmovny. P. Fiala si to uvědomil a začal konat: nikoli ve prospěch občanů této země, nýbrž podle „not“, které si právě přivezl z Bruselu.

Proto nikoho nepřekvapilo to, o čem dnes píše jeden z našich nejčtenějších zpravodajských serverů – „Novinky.cz“. V článku s titulkem „Vláda schválila dodávku vojenského materiálu Ukrajině za 400 mil. Kč“ (Novinky.cz, 27. 2. 2022, 11:22). V článku se píše: „Česká republika pošle na Ukrajinu další zbraně a vojenskou techniku v hodnotě 400 milionů korun. Premiéra Petra Fialu (ODS) o to požádal ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Fiala to řekl na CNN Prima News. Situaci na Ukrajině označil za strašnou. V neděli po poledni dodávku zbraní schválila vláda.“

Co k tomu dodat? Snad jen toto: Premiér P. Fiala je vystudovaný učitel dějepisu. Již tato odborná, nikoli politická průprava, kterou jako předseda velké politické strany od r. 2014 má za sebou, by ho měla kvalifikovat k mnohem racionálnějšímu uvažování a jednání. Zdá se však, že si neuvědomuje následky, které zapojení ČR do vyzbrojování Ukrajiny, „aby se mohla lépe bránit agresorovi“, může naší zemi přinést. Pokud to neví, měl by si zopakovat učivo dějepisu a nechat za sebe vládnout někoho jiného, kdo se nebude pouštět do politických dobrodružství.

Militarizace ani internacionalizace konfliktu na Ukrajině nemůže přinést nic dobrého – kromě rozšíření války do mnohem větších a nebezpečnějších rozměrů. Někdo rozumný by měl P. Fialovi vysvětlit, na jak nebezpečnou „válečnou stezku“ vykročil. To není žádná spravedlivá válka amerických indiánů proti dobyvatelům z evropského kontinentu, nýbrž válečný konflikt, který dokáže zničit celou Evropu!

P. Fiala by měl znát také poučení z dějin: V době „studené války“ se počítalo s tím, že naše území bude zničeno v příští jaderné válce. Tehdy to plánovali Sověti a vrchní velitelé Varšavské smlouvy. Dnes tak zřejmě uvažují podobně nezodpovědní politici Západu, kteří jsou ochotni riskovat vypuknutí III. světové války s použitím jaderných zbraní. V tom je třeba jim zabránit!

─────

Po slovech musí následovat činy, nikoli jen další slova…

Svým vystoupením na manifestaci, která se na podporu Ukrajiny uskutečnila na Václavském náměstí v Praze dne 27. 2. 2022, premiér P. Fiala dal jasnou odpověď na otázku dalšího směřování své vlády. Je zřejmé, že zcela rezignoval na řešení vnitropolitických problémů (inflace, rostoucí ceny energií). Zkrátka: rozhodl se udržet u moci podporou jedné z válčících stran právě probíhajícího konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. Příští dny nám jistě dají odpověď na to, zda tento trend bude pro naši zemi prospěšný, nebo naopak zničující. Obávám se, že to bude druhá z uvedených možností.

(Na jednom z transparentů na této manifestaci byl i tento nápis: „Putin je ku*da.“ Pokud vám to připomíná oblíbené slovo našeho pana prezidenta, nebude to nejspíš náhoda. Alespoň víme, kdo to organizoval. Potvrzuje to i další z transparentů, na němž byl vyobrazen Putin s červeným nápisem na čele: „Pussy“. Více to komentovat netřeba. Vždycky je dobré vědět, odkud vítr fouká. Pokud si toho pan premiér nevšiml, dovoluji si mu to prostřednictvím tohoto článku tlumočit, aby věděl, čemu dělal „stafáž“.)

Jsem přesvědčen o tom, že P. Fiala se možná ještě pár měsíců udrží u moci, ale „dědictví“, které zůstane po jeho vládě, nám na mnoho příštích let zkomplikuje další vývoj: nejen ekonomicky, ale i politicky. Budeme se z toho „vyhrabávat“ dlouhá léta, možná celou další generaci. Ekonomický propad bude pokračovat a spolu s ním i naše cesta do politické izolace od okolního světa.

Jak známo, dějiny nejsou procházkou po růžové zahradě ani se neřídí populistickými sliby či líbivými titulky v médiích. Musí za nimi být skutečná práce a myšlenky přetavené do činů. Až si P. Fiala oblékne maskáče a půjde bojovat na Ukrajinu, prokáže tím, že jeho slova podpory na adresu těžce zkoušeného ukrajinského lidu jsou skutečně myšlena vážně. To však v případě tohoto slabého a zbabělého politika nehrozí.

Politický „mluvka“ P. Fiala nic z toho vážně nemyslí. Měli jsme možnost se o jeho „akceschopnosti“ přesvědčit během posledních několika měsíců. Pokaždé to byla jen: slova, slova, slova…

27. 2. 2022

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Ruský prezident V. Putin uvedl dnes (27. 2. 2022) do pohotovosti jaderné zbraně. Eskalace konfliktu dalším „přiléváním oleje do ohně“ by měla nutně za následek přechod od lokální války k válce celoevropské a možná i celosvětové. Lidstvo to již dvakrát zažilo.

Zdá se, že některým lidem, kteří tu poslední válku nepamatují (z politiků jsou to skoro všichni), není jasné, jaké nebezpečí nám všem hrozí. Zejména to není jasné některým ženám v západní Evropě a v USA, které se omylem dostaly do politiky a rády by rozhodovaly o životech milionů a miliard obyvatel celého světa.

Ještě je čas to zastavit. Již zítra může být pozdě…

27. 2. 2022

‒ RJ ‒