Svobodné noviny na internetu

Přiznám se, že při zvuku drkotajících kol Jihočeského pacifiku našeho hrdého národního dopravce (ČD) po železničním svršku, tedy kolejích, které již patří jiné společnosti (SŽDC), jsem dost těžce hledal tak jednoduchý a vystihující název pro tento článek. Kdeže doby, kdy vše patřilo jen císaři pánu, jsou?

Připouštím, že je to trochu přehnané, ale v nadsázce k dané současnosti nejen na železnici je to přípustné a snad to někoho i urazí. Nebo se ho to alespoň trochu dotkne. Ona to při tom častějším cestování může být – práce na kolejích, výluka na kolejích, radost na kolejích, krádež na kolejích, strasti na kolejích, nedostatky na kolejích, ale i smrt na kolejích. „Rosa na kolejích“ je již zadaná autorskými právy…

Od radosti, ke starosti

● Na sobotu 22. září letošního roku byl vyhlášen Národní den železnice, tentokráte s místem konání v Českých Budějovicích. Byl naplánovaný příjezd Pendolina a Railjetu jako zvláštních vlaků z Prahy do jihočeské metropole, na které bylo nutné předem si zajistit místenky. Věřte, nevěřte, zavčasu bylo vyprodáno. Z Lince přijel zvláštní vlak, vedený jednotkou CityJet. Přijel i motorák RegioShark. Byla připravena noční vlaková show.

● Než budeme pokračovat, uveďme, že v předvečer svátku, v pátek v 21.35 hod., narazila na nádraží posunová lokomotiva do odstavených vagonů bez cestujících. Zraněni byli tři lidé, vzniklá škoda odhadnuta na cca 3 mil. korun.

● Slavnostní zahájení začalo v teplárně, odkud každou půl hodinu odjížděl parní vlak k železničnímu depu. Zde bylo k vidění 12 parních lokomotiv, motorové lokomotivy, motorové vozy, elektrické lokomotivy. Vše v různých typech. Mezi ostatními exponáty byly poštovní vozy, prezidentský vlak, kolejový jeřáb a různá technika SŽDC. Do slavnosti se připojil i Dopravní podnik města.

● Dne 16. srpna se v Čížové (u Písku) na železničním přejezdu v 19. hodin střetl osobní vlak, jedoucí z Berouna do Protivína, s traktorem s vlekem. Vlak vykolejil, škoda cca 3 mil. korun. Přejezd byl zabezpečen světelnou signalizací.

● K nehodě na železničním přechodu v Písku došlo v 13.54 hod., kdy osobní vlak, jedoucí z Ražic do Tábora, srazil manželský pár. Muž na místě zemřel, žena byla těžce zraněna. Provoz byl obnoven v 16. hodin. Rozhledové poměry byly vyhodnoceny jako dostatečné.

● Na železničním přejezdu u Smrkovic poblíž Písku se dne 31. 7. v 13.32 hod. srazil traktor s vlakem. Záchranáři museli ošetřit šest lidí, které pak převezli do nemocnic. Jednalo se o lehká a středně těžká zranění. Zasahovaly všechny složky integrovaného systému. Rychlíková trať z Protivína na Prahu musela být uzavřena. Na železničním svršku bylo poškozeno 80 pražců. Řidič traktoru s vlekem nerespektoval světelnou signalizaci, na přejezdu ho srazila motorová souprava (RegioNova). Souprava vykolejila, traktor se převrátil. Cestující na trase Písek-Protivín a Písek-Ražice museli nadále využívat náhradní autobusovou dopravu. Na místě provedená dechová zkouška neprokázala u řidiče ani strojvedoucího požití alkoholu. Nehoda se nadále vyšetřuje…

● Již na začátku září na přechodu nedaleko železničního nádraží v Písku, krátce po 22. hodině, zemřela po srážce s motorovým vozidlem 27letá chodkyně. To se ale nestalo na kolejích, varující však je, že byla 42. obětí na jihočeských silnicích v letošním roce.

Ale zpět na koleje. Právě nehoda u Semic způsobila značné potíže cestujícím i v dalším dnu. K tomu si dovolím připravit samostatnou stať, aby bylo dostatečně zřetelné, jak národní dopravce ČD vyřizuje podněty nespokojených cestujících. Ostatně – ono to bude mít i jiné kořeny. Podívejme se na jeden z nich ‒ právě v Jihočeském kraji.

● Etapa první: za doby panování císaře Františka Josefa I. ‒ Trať Zdice-Protivín byla vystavěna v letech 1874-1875. Zpočátku fungovala jako soukromá společnost, později předána do státní správy. V roce 1919 byla odevzdána do správy Ředitelství státních drah v Plzni. Předesílám, že vše jsem zjistil včas z dostupných údajů. Počátkem roku 1872 byla projednávána na říšské radě stavba České jihozápadní dráhy a již 28. 6. 1872 povolena pro ni státní garance. Dne 8. 10. zadána stavební koncese spojenému konsorciu, v jehož čele tehdy stáli Jan Adolf kníže ze Schwarzenbergu a Edmund hrabě Hartig. Původně měla být dráha vedena z Hodkovic přes Českou Lípu, Litoměřice, Postoloprty, Rakovník, Beroun, Příbram, Březnici do Písku, kde se měla napojit na dráhu císaře F. Josefa. Po hospodářské krizi v roce 1873 byla vydaná koncese zrušena zákonem a přijato rozhodnutí ke stavbě pouze části tratě. Stavební povolení bylo vydáno 13. 6. 1874 a ihned započato se stavbou. První úsek ze Zdic do Protivína, dlouhý 101,6 km, byl odevzdán do provozu 20. 12. 1875… Nedaleko topírny v Protivíně byl postaven kamenný obelisk jako upomínka na dostavění rakovnicko-protivínské dráhy, a který kromě letopočtu 1876, nesl též nápis Viribus unitis (spojenými silami). Nápis byl po státním převratu v roce 1918 z památníku odstraněn. (Další podrobnosti v trilogii „Mirovice na prahu století“.)

● Etapa druhá: za panování hejtmana Jana Zahradníka (ODS) v Jihočesku. ‒ Nebudeme se ale zbytečně zdržovat. Výsledkem na železnici jsou zdevastovaná nádraží, zrušené spoje, nepoužitelné WC, rezavějící koleje mnohde již přizpůsobivými obyvateli vykradené. Na silnicích pak nezapomenutelná tragédie „Žihadla“, neexistující dálnice do Rakouska a Německa, glorifikace slavného ministra Řebíčka. O osobní snaze řešit situaci na železnici raději pomlčím. Končila vyjádřením: „Rychlíkové spoje jsou v kompetenci ministerstva dopravy“.

● Etapa třetí: v době dalšího hejtmana Jiřího Zimoly (ČSSD). ‒ Strategie v řešení nedostatků rychlíkových spojů beze změny. K dalšímu projednávání ale poskytl poradce pro dopravu. Výsledek? Bezvýsledný! Další zhodnocení svěřuji do opisu názoru jednoho z čtenářů pro tisk z počátku letošního roku:

„Za špatný volební výsledek ČSSD jsou odpovědni hlavně hejtmani typu J. Zimoly, kteří naprosto ignorovali veřejné mínění ve svých krajích ohledně podpory železniční dopravy… Místo podpory železniční dopravy došlo k jejímu trvalému omezování včetně rušení objednávky vlakové dopravy. Nebyla objednána na regionálních tratích Dívčice-Netolice, Číčenice-Temelín-Týn nad Vltavou. Tyto tratě jsou oblíbenou destinací turistů, dále těmi, kdož dojíždějí do zaměstnání (Netolice, Týn), nebo nemocní k lékařům. V mnoha případech potenciální voliči ČSSD… Další chybu udělal pan hejtman při změně dopravce na šumavských lokálkách, kdy odstavil tradičního dopravce ČD. Vlaky jezdily s průvodčím, který prodával jízdenky a hlavně radil při přestupech. Nový dopravce GW Train Regio si vybral možnost jezdit pouze s automatem na jízdenky, který však nevydává jízdenky na navazující vlaky ČD… Obdobná připomínka se týká i Plzeňského kraje, jmenovitě trati Staňkov-Horšovský Týn. A máme tady problém a plošnou nespokojenost cestujících. Ta postihuje i provoz na jiných tratích, kde se musí čekat na přípojné zpožděné spoje (např. Číčenice na trati Protivín-České Budějovice).

Je mi líto, že právě po poslední cestě z Písku na Prahu musím ke kolejím doplnit ještě jeden přídomek.

„Blbectví na kolejích“. Zcela záměrně se vyhýbám označení „blbec“. Seděla nás v rychlíkovém voze necelá desítka. V Písku přistoupila neznámá žena. Později jsme se shodli, že to byla spíše divoženka.

Usedla do první oddílu (tzv. čtyřky), hned po rozjezdu vstala a otevřela okno u druhé čtyřky. Takže z okna foukalo na všechny ostatní. Jeden pán šel okno zavřít. Se zlou se potázal. Divoženka otevřela další okno. Chvilku se to střídalo. Potom ji pán od okna odstrčil a hned to schytal. Potom i druhý pán a nakonec i další dvě starší dámy. Domluvy nepomohly. Prý je tam jako v sauně, a je-li nám zima, máme se obléknout. Dobrá rada. Ona měla totiž „polozimní“ kožíšek… Jak to bylo dál? Docela utrpení, ale v následné stanici to vzdala a přestoupila do zadního vagonu. Když přišel průvodčí, s úsměvem dodával, že si stěžovala, ale tam na konci má otevřené okno a může nasávat čerstvý, mlhou prosycený podzimní vzdoušek… Tak si ale myslím, že už měla dosti nasáto. Co s tím naděláte. Na železnici se ještě dýchnout cestujícím nedává (bohužel). Snad jen mašinfírům. Příjemnou cestu po kolejích SŽDC.

František Růžička (Hlas svědomí)

Podzim na kolejích