Svobodné noviny na internetu

Kybernetická válka... 25. listopadu 2015 v 14:28 George Švehla
Zhruba před patnácti lety, když diskuze na NP začaly nabývat na rasanci a pouliční mluvě jsem se rozhodl přestat psát na témata společensko - hospodářsko politická, strčit hlavu do písku a změnit se v pštrosa a psát na témata mě blízká, o přírodě, krajině a zvířátkách. Ovšem i když ze stejného důvodu zprávy nesleduju, noviny nekupuju a společensko - politický vývoj jak v Klokánii tak ve světě nesleduju, tak díky kamarádům, z nichž někteří se této činnosti věnují až chorobně, vím co se kolem mě děje, díky jejich majlíkům. A když už je potom těch jobovek jaksi nad snesitelnou míru, tak se nad nevábnou situací zamyslím a myšlenku pak nadatluju na klábosnici do počítače.
I když události v posledních době se přibližují stále více k válce horké, tak virtuální válka cíleným šířením desinformací zuří ve virtuálním světě internetu už pěkných pár let. Je celkem jedno v kterém jazyku. Staří soupeři z dob studené války v druhé polovině minulého století - nyní ovšem Ruská Federace versus USA, se snaží seč to jde. Naše generace dříve narozených a odkojených socialismem s jasnými zítřky jako vidinou šťastné budoucnosti, ve své většině pozná výtvory vzniklé v desinformační fabrice v Rusku, kde jsou zaměstnány stovky chytrých mladých dezinformátorů, pracujících dle předložených direktiv vedení, tak jak je dostane přímo z nevyšších míst vedení státu. Tyto texty páchnou azbukou na sto honů. Akorát se divím, že se i zde v emigraci, v daleké Klokánii, najde tolik lidí z naší bývalé vlasti, kteří tyto paskvily šíří dál. Ať už jsou na témata mezinárodní situace či politiky, kde Rusi jsou buď oběti a nebo hrdinové a za vše zlo mohou zlí imperialisté z USA, potažmo Židé. O Arabech, Palestincích a ostatních z tohoto koutu světa ani muk, i když nyní se ukazuje jejich pravá tvář a svým bratrům v rase, jazyku či víře ze států zmítanými válečnými konflikty pomocnou ruku nepodají a jediného běžence nepřijmou, avšak zbraně čile dodávají. Asi tak, kdyby nebylo pronásledování a diskriminace imperialistických štváčů z USA, kdejakých oligarchů a Židů, tak by Arabové a všichni ostatní musulmani byli mírumilovní beránci. Takže oni jsou vlastně oběti politiky v minulé větě zmíněných a potažmo celé Evropy a západního světa.

Smutné oznámení
......ve středu 30. srpna 2006 v 17.30 odešel nám na věčnost jeden z největších velikánů antikomunistického exilu v USA, Dr., Ing., Profesor Libor Brom. Mnoho let vyučoval na Denverské Universitě státu Colorado a mezi jeho studenty patřila dnešní ministryně USA Condi Riceová. Dr. Libor Brom byl od května 1955 stálým dopisovatelem týdeníku "Naše hlasy" v Torontu a pak po jeho sloučení s časopisem "Vězeň", do nově vzniklého časopisu "Svědomí / Conscience".
Dr. Ing. Libor Brom pocházel z Ostravy, kde jeho otec měl na Frýdlantském mostě obchod s rádií a jízdními koly. (to byla doba, kdy jste si koupili kolo a ono jezdilo, a dlouhé roky -poznámka cyklistů!)-Jeho otci byl po únoru 1948 obchod odejmut a přes všechna příkoří se dožil vysokého věku v obci Ostravice, v podhůří Beskyd (okr. Frýdek-Místek). Ing. Brom jako absolvent Vysoké školy obchodní musel po Únoru 1948 uprchnout do exilu a v USA studoval další obory, byl promován na doktora a záhy nato, jako mimořádně nadaný student se stal univerzitním profesorem.

Nechť mu dá Pán Bůh lehké odpočinutí. Budeme ho velice postrádat.
Pozůstalí jsou manželka Gloria Brom (ová) a jeho syn Rafael Brom.

....a příští rok 2016 to bude těžko uvěřitelných 10 let, kdy předpovědi Miroslava Dolejšího potvrdil právě i pan prof. Libor Brom a není tu už 10 dlouhých a smutných 10 let, kdy by fundovaně "profesorsky" varoval před podobnými jako je Babiš a jejich svět Klausů, Zemanů, jejich "SPOZů", Havlů a jejich Ovčáčků, Špačků a i jejich tržních kamarádů nyní "majitelů ČR" ala Krejčířov a Rittigov za ochrany panem advokátem Sokolem a jejich Nagy-Nečasolandu!Nyní provádějících"turecké hospodářství"ala Erdoganland!
A výkvětem Charty 77 - dodnes!

http://librinostri.catholica.cz/download/ZBoju3Kalv-150dpi.pdf

ODESEL VELIKAN NARODNIHO EXILU PROF. DR. JOSEF KALVODA
(15.1.1923 - 8.3.1999)
Prof. dr. Josef Kalvoda, predni cesky historik a politolog, clen nesciselnych akadenickych organisaci, autor mezinarodne uznanych knih o zrodu Ceskoslovenska a jeho uloze v sovetske strategii, ohromneho mnozstvi vedeckych studii o osudu naseho naroda a nakonec velkeho trisvazkoveho souboru clanku z boju o narodni zitrek, odchazi ze sveta nejen jako tvrdy bojovnik za pravdivy popis nasich narodnich dejin a mimoradna bytost protikomunistickeho odboje, ale i jako vysoce vzdelany kritik hospodarskych, politickych a mravnich nedostatku cele civilisace a vzacny bojovnik za lidska a obcanska prava ve svete.
Osobnost, zivot a prace prof. dr. Josefa Kalvody zustanou provzdy prikladem cestne, pilne a vedecke existence Cecha na tomto svete, Jeho velkorysa duse oddana Jezisi Kristu, jeho celozivotni nezistna cinnost venovana ceskemu narodu a jeho systematicke a objektivni neuprosne hledani pravdy ve spleti minulych mythu a pritomnych vymyslenin zustanou provzdy vzorem pro ceskeho krestana, muze a vzdelance.
Postoj prof. dr. Kalvody vuci pohanskemu komunismu, popirajicimu nase vzacne tisicilete narodni krestanske dedictvi, jeho kazdodenni boji proti podlym komunistickym agentum ve vlasti a zahranici a jeho tvrde zavery zalozene na prisne prozkoumanych faktech zustanou provzdy vzorem pro ceskeho vlastence, vudce a vedce.
Primost, pravdivost a vzacnost prof. dr. Josefa Kalvody v nasi otresne dobe oportunistu, karieristu, prizivniku, pozivacu, pokrytcu, lharu a vrahu, kratkozrakych ci prolhanych proroku sekularniho materialismu, zustanou provzdy vzorem, jak se ma moderni muz chovat a v dustojnosti zachovat.

Bylo mi nesmirnou cti osobne poznat a po dlouhou dobu spolupracovat s timto velikanem naseho naroda.
Cest jeho pamatce!
Prof. Dr. Libor Brom - University of Denver

Josef Kalvoda – životopis v datech
1923 – narozen 15.1. v Malči u Chotěboře
1937 – rozhodnutím otce končí nižší stupeň gymnázia, aby mu mohl pomáhat na domácím hospodářství
1940 – úspěšně končí studium na Odborné škole hospodářské
1945 – vstupuje do Československé strany lidové
1945-1948 – funkcionářem ČSL na krajské úrovni
1948 (březen-červenec) – držen ve vazební věznici na popud StB
1948 (listopad) – útěk do americké zóny Německa
1948 (listopad-prosinec) – pobyt v uprchlickém táboře Murnau, zakládá
Sdružení katolické mládeže v exilu, Svatováclavskou župu Orla v exilu a místní odbočku ČSL v exilu
1949-1951 – zemědělcem a zdravotním ošetřovatelem v Norsku, zakládá norské odbočky československé Cyrilometodějské ligy, Svatováclavské župy Orla v exilu a ČSL v exilu
1951 (únor-srpen) – šéfredaktorem časopisu Čechoslovák v Norsku
1951 (listopad) – příjezd z Norska do USA
1951-1954 – cestuje po Spojených státech a pobývá postupně v Cedar Rapids, St. Louis, Galvestone, Los Angeles, Chicagu a New Yorku, pracuje jako zdravotní ošetřovatel a dělník-nástrojař
1953 – spoluzakládá České křesťansko demokratické hnutí v exilu (ČKDH resp. KDH) a stává se jeho místopředsedou
1953 – publikuje pod pseudonymem Josef Doubravský v chicagském Katolíku na pokračování historicko-autobiografickou esej o únoru 1948 Železná opona padá
1954 – stává se předsedou ČKDH
1954-1960 – studuje na městské univerzitě v New Yorku při zaměstnání politologii a historii, po získání bakalářského titulu pokračuje ve studiu na
prestižní Kolumbijské univerzitě
1954-1958 – šéfredaktorem a vydavatelem česky psaného časopisu Křesťanská demokracie
1955 – je autorem memoranda ČKDH vládě a Kongresu Spojených států amerických žádajícího a navrhujícího účinnější postup proti komunismu,memorandum je čteno na zasedání Kongresu a přetištěno v kongresním věstníku
1956 – uzavírá manželství a získává občanství Spojených států amerických, jeho žena Anastasie je naturalizovaná Američanka - původem Lotyška
1956 – začíná psát v angličtině pro deník The Hartford Times komentáře o studené válce
1958 – publikuje svou první knihu Titoism and Masters of Imposture v newyorském nakladatelství Vantage Press
1958 (září) – po získání magisterského titulu nastupuje pedagogickou dráhu
jako vysokoškolský profesor (odborný asistent) historie a politologie na St. Joseph´s College v Hartfordu
1960 – získává doktorský titul (Ph.D.) ve svém hlavním oboru politologii
1961 – nastupuje jako profesor historie a politologie na univerzitě v San Diegu, kde získává stupeň associated professor (tj. v ČR docent)
1961 – publikuje studie o komunistické strategii v Latinské Americe (Communist Strategy in Latin America) a nové československé ústavě (Czechoslovakia´s Socialist Constitution), které jsou přetištěny ve věstníku Kongresu Spojených států
1961-1993 – publikuje v odborných časopisech (International Behavioural Scientist, Nationalities Papers, The Journal of Social and Political Studies The Ukrainian Quarterly, The Yale Review) politologické a historiografické studie
1964-1998 – přispívá již jen pod vlastním jménem do českých exilových novin
a časopisů (Hlasy Čechů a Slováků v Austrálii, Národní politika, Naše Hlasy, Nedělní Hlasatel, Zpravodaj aj.)
1966 – nastupuje jako profesor historie a politologie na univerzitě v New Orleans

1968 – v červenci a srpnu navštěvuje po dvaceti letech prožitých v exilu
Československo
1968 (listopad) – na konferenci v Gatlinburgu prezentuje přednášku Sovětský blok, v níž analyzuje vpád vojsk do Československa – text přednášky si
vyžádalo ministerstvo zahraničí Spojených států
1969 – stěhuje se do Hartfordu a nastupuje znovu jako profesor na St.Joseph´s College, kde se stává vedoucím katedry politologie a historie a získává nejvyšší kvalifikační akademický stupeň professor (tj. v ČR profesor)
1978 – publikuje v newyorském nakladatelství University Press of America knihu Czechoslovakia´s Role in Soviet Strategy, pro velký zájem tato kniha vychází ve třech vydáních
1979 – publikuje v západoněmeckém Jahrbücher für Geschichte Osteuropas studii Masaryk in America in 1918, která působí senzaci mezi historiky zabývajícími se střední Evropou
1982 – začíná působit jako externí poradce amerického federálního ministerstva školství pro udělování grantů na výzkumnou činnost
1984 – dostává osobní děkovný dopis od prezidenta Ronalda Reagana za pomoc při prezidentské volební kampani
1986 – vydává v newyorském nakladatelství Boulder své životní dílo, knihu Genesis of Czechoslovakia o souvislostech vzniku československého státu v roce 1918
1987 – je vybrán jako poradce federální Rady pro mezinárodní rozhlasové vysílání (BIB) a zpracovává rozsáhlou hodnotící studii o československém vysílání Radia Svobodná Evropa
1989 – píše dopis prezidentu Reaganovi a členům Kongresu, v němž žádá o politickou intervenci ve prospěch katolického aktivisty Augustina Navrátila internovaného v Československu v psychiatrické léčebně
1989 (listopad) – u příležitosti svatořečení Anežky České se v Římě setkává jako člen delegace Svatováclavské župy Orla v exilu osobně s Františkem
kardinálem Tomáškem
1990 – po pádu komunistické vlády navštěvuje již v lednu Československo. Při dvouhodinové osobní audienci u kardinála Tomáška se snaží získat ho pro převoz „exilové“ sochy Panny Marie z Chicaga do Prahy a její umístění na Staroměstské náměstí, setkává se s předními křesťanskými politiky (R. Sacher, V. Benda, J. Čarnogurský) a získává od tehdejšího ministra vnitra R. Sachera povolení vstoupit do archivů ministerstva vnitra
1991 – ve Spojených státech se v soukromí setkává s novým předsedou KDU-ČSL Josefem Luxem, s nímž vede několikahodinovou diskuzi o budoucí křesťanské politice v Československu
1992 – účastní se kongresu pořádaného v Praze exilovou organizací Společnost pro vědu a umění a vede panel Třetí zahraniční odboj
1992 – v krajanském tisku publikuje informace vytěžené v archivu ministerstva vnitra o místopředsedovi krajanské a exilové organizace Vlastislavu Chalupovi, který byl dlouholetým komunistickým agentem
1993 – končí svoji pedagogickou dráhu na St.Joseph College v Hartfordu a odchází do důchodu
1995-1998 – publikuje na vlastní náklady v ČR soubor svých článků a studií v trilogii Z bojů o zítřek a knihu Genese Československa, provádí korektury k českému vydání Role Československa v sovětské strategii
1998 (prosinec) – již těžce nemocen píše poslední článek – polemiku s recenzentem Genese Československa historikem Janem Dobešem, kterou Lidové noviny odmítly otisknout
1998 – Rozhlasová stanice Svobodná Evropa vysílá krátký rozhovor Jana Rejžka s Janem Cholínským o vzniku Nakladatelství Dílo a vydání knihy Z bojů o zítřek III. Historické eseje
1999 – umírá v Hartfordu na rakovinu

6. prosince 2015 14:53, aktualizováno 15:13 Lidovky.cz
DOKUMENT: Prohlášení europoslance Ransdorfa k zadržení ve Švýcarsku
PRAHA Plný text tiskového prohlášení poslance Evropského parlamentu Miloslava Ransdorfa (KSČM) k jeho zadržení ve Švýcarsku. Prohlášení v neděli poskytla vedoucí jeho poslanecké kanceláře Helena Suchá.
K této věci, o které česká média informovala obšírně, ale zcela nepravdivě, mohu uvést následující: - Dne 3. 12. 2015 jsem v doprovodu tří slovenských občanů, jejchž iniciály jsou P. G., A. D. a J. H., navštívil Kantonalbank Zürich, abych se pokusil otevřít komunikaci mezi Kantonální bankou Zürich a panem V. H., majitelem významného konta v této bance, s nímž kantonální banka již téměř 10 let nekomunikuje.
Ransdorf prý chtěl jen zprostředkovat kontakt mezi bankou a jejím klientem

Bylo to divné i proto, že panu V. H. pravidelně chodily výpisy z této banky. Lidé kolem pana V. H., především jeho manažer, pan P. G. se domnívali, že mohu s bankou otevřít komunikaci, a proto mne vybavili plnou mocí, která mne k tomuto jednání opravňovala. Musím kategoricky odmítnout tvrzení, které se objevilo v českých médiích, že bych byl majitelem jakéhokoliv účtu v Kantonální bance. A zároveň tvrdě odmítám tezi, že by šlo o výběr jakékoliv sumy z této banky.
Šlo jen o to otevřít možnost komunikace s bankou. Je prostě absurdní, aby ten, komu chodí výpisy z účtů, neměl s bankou, kde má konto, kontakt. Ale k žádnému setkání se zástupci banky nedošlo. Jediný pracovník banky, který byl k dispozici, byla žena z recepce.
Chtěli jsme pouze, pokud nedojde k jednání, aby nám banka dala prohlášení, že s námi jednat nebude. Místo bankovních úředníků se dostavila Security a poté policie. Tuto policii povolala banka, aniž s námi jednala. Bylo nám slíbeno, že někdo přijde a vyjádří se. Aby prý k tomu mohlo dojít, říkali zástupci policie, máme poskytnout příslušné dokumenty. Řekli jsme, že je poskytneme.
Ransdorf strávil noc ve vězení, obvinění z podvodu odmítá a míří domů
Nikdo z banky však nepřišel, po určité době řekli zástupci policie, že by je chtěli prostudovat na místě, na své služebně. Nešlo tedy o zatčení v bance

. Byli jsme převezeni na policii a teprve tam jsem se dozvěděl, že mám odevzdat všechny věci, peníze, pas, úplně všechno včetně opasku na kalhotách a že jsem zatčen. Ptal jsem se na důvod.
Bylo mi řečeno, že mne banka obvinila, že jsem falšoval příslušné dokumenty. Ptal jsem se na důkazy. Policejní důstojník, který se představil jako Michael, příjmení si již nepamatuji, řekl, že to bude předmětem vyšetřování a prověřování. On prý pouze připravuje podklady pro jednání na kriminální policii.
Ptal se mě, zda chci tlumočníka. Řekl jsem, že ne, a po celou dobu pobytu jsem všechna jednání vedl německy. Byl jsem umístěn v policejním vězení na Kasernenstrasse 9 v Zürichu, byl jsem donucen odevzdat boty, léky, úplně všechno. Léky mi byly podávány vězeňskou stráží. Ke všem výslechům jsem chodil spoutaný, s rukama za zády.
Následujícího dne jsem byl vyslýchán kriminální policií, komisařem Neiningerem. Sdělil jsem mu, že jsem se žádného falšování dokladů nemohl dopustit, že jsem kopie dokumentů obdržel až bezprostředně před návštěvou banky. Neinineger mi sdělil, že je trestné i předkládání falešných dokumentů bance. Já jsem mu odpověděl, že ani to neobstojí. Nebylo totiž komu údajně falešné dokumenty předložit. Na všechny mé zpřesňující dotazy odpovídal neochotně a neurčitě. Odmítl stejně jako jeho předchůdce, umožnit mi kontakt s rodinou a mou kanceláří.
Teprve 4. 12. 2015 večer v 17.45 hod jsem byl vyslechnut panem A. Fischbacherem, pracovníkem Státního zastupitelství. Tento výslech trval do 18.30 hod a byl veden opět v německém jazyce.
Musím konstatovat, že Dr. Fischbacher měl vůči mně nejkorektnější vystupování. Kladl věcné otázky a já mu na všechno po pravdě odpovídal. Umožnil mi telefonický kontakt s rodinnými příslušníky a mou kanceláří. Tvrdil mi, že jako cizí státní příslušník musím ještě absolvovat jednání na Migračním úřadu ve stejné budově a že teprve poté mohu dostat povolení k výjezdu za hranice.
Řekl mi, že k tomu dojde možná již tento večer, ale nejpozději zítra, tj. 5. 12. 2015 ráno. Pracovnice Kantonální policie mne odvedla do vězení s tím, že Migrační úřad již nepracuje a že pro mne přijdou sami ráno, ale neví kdy. K žádné návštěvě Migračního úřadu však nedošlo.
Ransdorf chtěl získat ze švýcarské banky 350 milionů eur, nesedělo datum narození
5. 12. 2015 kolem 10. hod jsem byl odveden k propuštění a převzal své osobní věci aniž jsem měl možnost je zkontrolovat. Prý není čas. Z věznice jsem odešel, pokud si dobře pamatuji, v 10.18 hod. Poté jsem vyzvedl svůj automobil v hotelu Marriott a vydal se do České republiky a na cestě jsem se vyspal, protože po několika dnech nevyspání (výpadky dodávek léků a inzulínu ze strany vězeňské služby) jsem se cítil velmi unaven. Šokovala mne poté, co jsem měl možnost seznámit se s chováním českých médií, organizovaná štvanice proti mé osobě. Zarážející jsou militantní výroky evropského poslance Pavla Svobody, který o celé věci neví vůbec nic.
Proto, že mám čisté svědomí a ničeho, co by bylo v rozporu se zákonem, jsem se nedopustil, žádám, aby byly zveřejněny, pokud existují, kamerové záznamy mého jednání ve Švýcarské konfederaci v budově Kantonální banky. Z nich se veřejnost dozví, jaká je pravda.
6. 12. 2015 Miloslav Ransdorf

Po devadesáti letech vycházejí Protokoly sionských mudrců tiskem v novém českém překladu
Není jasné, jak vznikly. Není jasné, zda jsou pravé, nebo podvržené. V mnoha zemích světa se staly bestsellerem. Po Bibli jsou možná nejčtenějším dílem historie. Zatímco na Západě upadly po druhé světové válce prakticky v zapomnění, v islámském světě je zná snad každý. Byly a jsou předmětem ostrých polemik. Jejich výtisky se ničily a pálily. Kvůli nim se soudilo, kvůli nim se vraždilo. Českému čtenáři se konečně dostává do rukou kniha, kterou by někteří nejraději vymazali z lidských dějin.
„Druhá nejčtenější kniha po Bibli“
„Sionské protokoly by měl čísti každý Čech, ba každý křesťan, aby pochopil, co se kolem něho děje (…) Na všech školách by měly býti čteny i vykládány žákům.“
Josef Velenovský (1858-1949)
PROTOKOLY SIONSKÝCH MUDRCŮ nový moderní překlad podle textu S. A. Niluse vydaného v Berlíně roku 1922 pod názvem Всемирный тайный заговор: протоколы сионских мудрецов Vydalo nakladatelství Adam Benjamin Bartoš v Praze v roce 2015 Grafická úprava a sazba: Adam B. Bartoš Vydání první cena: 300,- Kč pevná vazba
kapesní formát 12×17 188 stranISBN 978-80-905861-6-1
vychází 8. prosince objednávejte na adrese „abbartos@yahoo.com“ nebo na telefonu 732 322 371

V USA právě teď zaútočili další Arabové, muslimové, ženská a mužský (třetí terorista prý utekl), na křesťanské centrum, kde se konal vánoční večírek pro postižené - a co dělá levice? Prezident (!) Obama a bábuška Clintonová nazývají další muslimský teroristický zločin proti lidskosti "násilím na pracovišti"! Nedívejte se na televizi - rozzuříte se! Média měla očividně zakázáno mluvit o tom, že jsou to Arabové a muslimové, a demokraté a média jim podřízená, všichni svorně řvou: odzbrojte americkou veřejnost, zabavte občanovi zbraně (aby se nemohl bránit, samozřejmě). Jakoby si terorista a revolucionář ty zbraně neuměl opatřit, kdykoliv je bude potřebovat! Ale nejenom to, Obama se prý dokonce chystá odzbrojit i americkou policii! Má jasný důvod, to se ví, když byli teroristé zastaveni a v ostré přestřelce, kdy házeli na policisty i bomby, zastřeleni, ukázalo se, podívejme (!), oni to jsou Arabové, muslimové, zajímali se o životní prostředí, prostě bezúhonní občané, roztomilý muslimský manželský pár zabijáků, kteří za sebou nechali 6timěsíční dítě (další budoucí terorista a vrah křesťanů, židů a amerických občanů) - kdopak asi toho budoucího vejlupka bude vychovávat a od koho bude dostávat předem domluvené peníze na výchovu malého teroristy? Ale kdepak demokrat trvá na tom, že se jedná o pouhé násilí na pracovišti: co na tom, že se jednalo o vánoční večírek pro postižené, co na tom, že akce byla předem připravena, co na tom, že teroristé (pardon ozbrojení ctihodní muslimští občané) byli vybaveni jako po zuby ozbrojená armáda v akci, včetně potřebné vyspělé technologie, co na tom, že teroristé nastražili navíc ještě i bomby všude, kde mohli (nejméně na třech dalších místech), co na tom, že před akcí strávili měsíc v Saudské Arábii (kde bezpochyby absolvovali výcvik) - DEMOKRATÉ V ČELE S AMERICKÝM (!) PREZIDENTEM OBAMOU A KANDIDÁTKOU CLINTONOVOU SPOLU S CNN A JINÝMI MEDIÁLNÍMI DINOSAURISSIMI TRVAJÍ NA TOM, ŽE TO BYLO "NÁSILÍ NA PRACOVIŠTI" A MOTIV NENÍ JASNÝ! Inu, máme tady válku a spolu s teroristy tu válku bezpochyby vedou i politikové proti vlastnímu lidu. Hlavně odzbrojit občany, aby se lid nemohl bránit!

Otázka, proti komu se mělo v únoru bojovat, není nadbytečná. Bojovat se mělo nejenom proti komunistům, ale i proti jejich spojencům, především proti Benešovi. Už v roce 1935 jednal v Moskvě jako ministr zahraničních věcí s vedoucími československých komunistů, na něž byl v té době v Československu vydán zatykač, a slíbil jim, že budou-li pro něho v nadcházejících prezidentských volbách v parlamentu hlasovat, že oni a jejich soudruzi, kteří byli tehdy ve vězení, budou amnestováni. A tak se také stalo.

V prosinci 1943 udělal Beneš dohodu s vůdci československých komunistů, mezi nimiž byl i Gottwald a slíbil jim, že budou „nesilnějším elementem nového režimu" v poválečném Československu a že on tento element bude „vždy držet". Gottwaldovi řekl: „Budu jednati vždy otevřeně. Budete vždy vědět jaké mám názory. Chci aby jste i vy měli jako vládnoucí strana svobodu ve svém stanovisku. Jest možné, že se budeme různit v náhledech, ale zásadní linii budeme držet a plnit společně." Navíc Beneš prohlásil: „Budu dělat takovou politiku, abyste mohli být budoucně v každé vládě." (Cesta ke květnu. Vznik lidové demokracie v Československu.Dokumenty o vzniku a vývoji lidové demokracie v Československu do února 1948. Autoři Miloš Klimeš, Petr Lesjuk, Irena Malá, Vilém Prečan. 1. svazek Praha, 1965, s. 55-56)

V Benešově postupu během únorové krize není tedy nic záhadného. Spojil se s komunisty už v prosinci 1943 a jeho počínání v únoru 1948 bylo v souladu se sliby a závazky, které jim dříve dal. Tím se dostáváme ke druhé otázce: Proč se v únoru 1948 nebojovalo?

„Beneš je náš program", bylo jedno z hesel strany národně socialistické. Drtinova odpověď na výše uvedenou otázku nás tedy nepřekvapuje. Píše, že „naděje na vítězství v boji proti nastolení diktatury v Československu byla pouze s Benešem a nebyla reálná bez Beneše" (Drtina, s. 588). Nebojovalo se proto, že pro národní socialisty nebylo reálné bojovat bez Beneše a bojovat proti Benešovi nepřicházelo vůbec v úvahu. Beneš je mystifikoval. Neřekl jim, že se spojil s komunisty v Moskvě již v prosinci 1943. Lhal vlastním lidem, kteří v něho věřili. Komunisté naproti tomu věděli, že mají Beneše v hrsti a že bude nakonec vždy dělat to, co oni budou chtít. On jim to slíbil a oni mu to neustále připomínali. Beneš zradil své vlastní straníky a kapituloval před československými komunisty, protože za nimi stál Sovětský svaz a Stalin, jemuž rovněž v roce 1943 slíbil, že bez jeho předchozího souhlasu v zahraniční politice nic neudělá. A přesně tak také jednal.
[Hlasy Čechů a Slováků v Austrálii (Blacktown), 31. 1. 1984]
Zdroj: http://www.josefkalvoda.ic.cz/unor48.htm

....„O tom, jak jsme museli spojencům platit zlatem za to, že naši vojáci mohli po jejich boku umírat ve válce proti Hitlerovi“, ale i v závěru kde se píše: „část zlatého pokladu v historických mincích i zlatých cihlách byla již v době demokracie po r. 1989 zcela bezostyšně prodána, aniž by o tom veřejnost věděla.“ Po přečtení jsem ztratil poslední zbytky iluzí o slušnosti domácích „vládců“ i o vztahu USA a Velké Británie k našemu státu. Autor má každou stránku své publikace ověřenu. ...Začíná tím, jak vlastně po založení republiky v r. 1918 zlatý poklad vznikal. ...o významu legionářů i o jejich bojích v carském Rusku a o ochraně zlatého pokladu Ruska, který nakonec předali bolševikům. ....Cituje i slova Winstona Churchilla, který koncem války konstatoval, že vydání části československého zlata Němcům bylo vlastně „druhým Mnichovem“. Jistou satisfakcí za zradu Angličanů v souvislosti s Mnichovem a zašantročením československého zlata, mohou být Churchillova slova na slavnostní večeři, kde prohlásil: „Nevím, jak se věci dále vyvinou a nemohu ani říci, zdali Velká Britanie půjde kvůli Československu do války. Ale jsem si docela jist, že mír, který budeme uzavírat, se nebude uzavírat bez Československa. Slibuji, že pokud budu živ, budu pracovat, abych odčinil ten hrozný zločin, kterého jsme se dopustili na vaší zemi.“ To sliboval prezidentu Dr. Benešovi. V kapitole Umři – ale napřed zaplať se píše že „Velká Británie účtovala vládě Československa každou pušku, každou uniformu, každé ponožky, baťoh, zkrátka museli jsme zaplatit Anglii zlatem veškerou výzbroj i výstroj československých vojáků, byť jako třeba letci zachraňovali Velkou Británii. A co je i zarážející, že jsme museli zlatem platit i za ty vojáky, kteří za Anglii padli.“.... „V době před Mnichovem měla naše země, tedy Československo v různých trezorech doma i v zahraničí uloženo více než 90 tun měnového zlata. 14 tun jsme ztratili po záboru pohraničí, dalších více než 6 tun odvezli němečtí okupanti po příchodu do Prahy v létech 1939 a 1940, včetně velmi vzácné numismatické sbírky zlatých mincí. Přes 26 tun si vzali Britové ....a přes 23 tun vydali Britové z Banky pro mezinárodní platby v Basileji.“ Dalších 15 tun zlata využili nacisté pro obchodování se strategickými surovinami.
Po roce 1945 bylo v analýze dr. Chmela konstatováno, že výše měnových ztrát představovala 135,5 miliardy korun a připočteme-li k tomu ztráty na židovském majetku, v průmyslu, zemědělství, dopravě apod., činila celková ztráta 456,3 miliardy korun. V knize není zapomenuta ani doba „studené války“. .... ..... V době rozdělení Československa byly v sejfech Státní banky 102 tuny zlata, při čemž Česká republika (nemám rád slovo Česko, nevím proč, ale nemám) získala 63,289 tun zlata a Slovenská republika 39,137 tun zlata.
.... jeden z dobře informovaných pracovníků Státní banky České republiky: „Copak vy nevíte, že jsme před dvěma lety zlato prodali?“ A to v době, kdy na celém světě zlato získávalo na hodnotě a prakticky všechny státy zlato nakupovaly jako trvalou peněžní hodnotu. V té době se Česká republika zlata zbavila prodejem. Zlato bylo prodáno ve dvou etapách v září 1998. V první fázi šlo o 31 tun zlata a toto zlato jsme vyměnili s Německem za dluhopisy. A to se stalo v době, kdy byl guvernérem Státní banky ing. Josef Tošovský...... Vypovídá i o tom, že ani naši současní západní „přátelé“ nejsou žádní dobráci. - Knihu vydalo nakladatelství Rybka Publishers v roce 2003 první vydání a znovu ještě druhé v roce 2007. Kniha má 263 stran, stojí 259,- Kč a lze jí koupit přes internet např.: http://www.kosmas.cz/knihy/106606/kam-zmizel-zlaty-poklad-republiky/?gclid=CIm34vnGl8UCFQzHtAodIlAAbA
a www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10121085020-v-zajeti-zelezne-opony/408235100221036-uteky-leteckeho-akrobata

About Club Creation date01. 04. 1992 Charter date 24. 04. 1993 Meeting place Hotel Paříž U Obecního domu 1 Praha 1, 11000 Meeting timeTuesday 19:00 (weekly) Rotary Club Prague - Old Town is mainly focused on supporting organizations that work with people who can not help themselves. Our partners include Neratov Sheltered Workshops in the Orlicke Mountains (www.neratov.cz ) where people with intellectual disabilities work in the pottery, basket and weaving workshop and produce wonderful articles for daily use. Another partner is www.modry-klic.cz an organization that runs a school, sheltered housing and sheltered workshops for people with severe intellectual and multiple disabilities. Modry Klic (Blue Key) is located in Prague 4 - Modrany. Our last project was joint purchase with other Rotary clubs of a minibus for a daily transport of clients to and from the center. The minibus in a competition among the Blue Key clients got a poetic name the Blue Mammoth. Other organizations that we long term support are for example the Association for Early Intervention ( www.ranapece.cz ), Guide Dog Centre in Prague 5 - Jinonice ( www.vodicipsi.cz ) or Jan Deyl Conservatory and Secondary School for the Visually Impaired in Prague ( www.kjd.cz ): Europoslanec Ransdorf byl zadržen kvůli výběru 350 milionů eur. Policie jej propustila Autor: Johana Hovorková Švýcarská policie zadržela českého europoslance za KSČM Miloslava Ransdorfa. Oznámil to mluvčí curyšské po....Na kauzu upozornil týdeník Respekt. Server dennikn.sk uvedl, že se trojice Slováků ve čtvrtek pokusila vybrat 350 milionů eur (9,45 miliardy korun) z banky, kde je účet na jméno Ransdorf. Slováci jsou prý bílí koně. ... „Policie zadržela čtyři muže, mezi nimi i toho, kterého jste jmenovali. Byli u nás na policii vyslechnuti a předáni státnímu zastupitelství v Curychu. Víc informací k případu nemůžu sdělit,“ řekl Cortesi. .........Předseda KSČM Vojtěch Filip řekl, že Ransdorf bude podle informací, které získal prostřednictvím českého zastupitelského úřadu ve Švýcarsku, propuštěn a vyšetřován na svobodě. ....Podle Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie jsou europoslanci chráněni imunitou při zasedání Evropského parlamentu na území vlastního státu a na území všech ostatních členských států unie nemohou být zadrženi ani soudně stíháni. Jsou rovněž chráněni imunitou při cestě na zasedání Evropského parlamentu a při návratu z něj. V případě přistižení při činu se imunity nelze dovolávat, Evropský parlament má právo svého člena imunity zbavit.
Kromě politiky se Ransdorfovo jméno v médiích objevovalo kvůli milionovým dluhům, které mu vznikly z půjčky na stavbu vily. Byla na něj uvalena exekuce a hrozila mu dražba jak vily, tak i bytu. V roce 2013 údajně své závazky po deseti letech splatil. V roce 2013 měl Ransdorf incident s nizozemským televizním reportérem, kterého slovně i fyzicky napadl poté, co jej novinář obvinil z údajně klamavého vykazování přítomnosti v Evropském parlamentu. Podle médií Ransdorf figuruje jako svědek a poškozený v rozsáhlé kauze obchodníků s padělky děl světoznámých malířů. Poškozených v případu je více než desítka z ČR i ze zahraničí.
Dvaašedesátiletý filozof a bývalý poslanec českého parlamentu Ransdorf měl v minulosti problémy se zákonem zejména kvůli dopravním nehodám. V červnu 2007 srazil autem ženu na přechodu v Praze. Jeho trestní stíhání skončilo v listopadu 2010 podmíněným zastavením poté, co se politik s ženou finančně vyrovnal. O rok později v české metropoli porazil autem dívku, která byla se zraněními převezena do nemocnice. Policisté nehodu původně vyšetřovali s tím, že mohlo jít o trestný čin, na základě znaleckého posudku ale dospěli k závěru, že Ransdorf spáchal přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.Datum: 4.12.2015

Nejde o Babiše, ale o to kuře
Jan Kraus „hrdinně“ podpořil Andreje Babiše už před parlamentními volbami v říjnu 2013 ve své show na Primě. Řeč se stočila na reklamu na Vodňanské kuře, kde majitel Agrofertu vystupoval osobně. Babiš zdůraznil, že v ní nejde o něj, ale o to kuře. „To kuře je české, a je dobré, šťavnaté,“ pochválil svůj výrobek. Kraus mu poté připravil degustaci, při které měl ze dvou nabízených kuřat rozpoznat, které pochází z jeho vodňanské drůbežárny. „Doufám, že to druhé není z Polska,“ poznamenal s obavami Babiš, ale netrefil se. Ani jedno nebylo z Vodňan. Není známo, jestli tuto „vtipnou“ scénku Rada pro televizní a rozhlasové vysílání posoudila jako nepovolenou reklamu, navíc krátce před volbami. A to byl jen začátek. Preference vůči hnutí ANO ve svém pořadu nijak nezakrývá.
Babiš je otevřený, neskrývaný, někdy i zábavný Kraus, který jinak na politiky nadává, Babiše chválí. Líbí se mu i jeho českoslovenština. V této souvislosti připomíná osobnosti, jejichž výslovnost byla špatná, přesto se staly doslova miláčky publika, jako třeba Václav Havel. „Na rozdíl od řady jiných, kteří zvoní spisovnými frázemi, nebo případně ještě hůř: Jsou zcela ponořeni do politického ptydepe, kterému chvílemi možná nerozumí ani sami,“ napsal loni v dubnu. Babiš proti nim působí otevřeně, neskrývaně, někdy i zábavně. Těžko říci, jak by hodnotil Babišovo památné a „zábavné“ vystoupení v duelu s Miroslavem Kalouskem, které se snažil překřičet nadužíváním slova lhář. Prý má navíc svoji dosavadní důvěryhodnost i přes masáž o střetu zájmů. Podle Krause mu letité působení v byznysu dává dobrý předpoklad pro racionální řízení v rámci ministerského provozu. „Na rozdíl od těch, co nikdy nic neřídili. Jak také něco řídit, když jste buď nikdy nebyli v práci, nebo jste dělali placeného šéfa místní politické klubovny,“ dodává. Čelný Babišův agitátor Martin Komárek by se od něj mohl učit.
Dominantní vadou je strach- Kraus se v závěru diskuse se studenty v Brně navezl do strachu novinářů. „On totiž každý novinář ví, že u těch druhých novin nebo v televizi za čtrnáct dní bude možná žebrat o práci. Většina novinářů je stejně jako ostatní populace podělaná. Dominantní vadou české stejně jako každé postkomunistické společnosti je strach.“ Na tom něco je. Kraus pouze opominul dodat, kdo tento strach vytváří, proč se mediální scéna za poslední dva roky tak zásadně změnila a proč se lidé znovu bojí otevřeně mluvit na veřejnosti, aby nenarazili. Babišovi pretoriáni z Janečkova fondu mezi ně jistě nepatří.
Kraus kritizuje novináře: Nekádrujte nás za Ortel Autor: Vilém Besser Datum: 4.12.2015- Mediální rozruch kolem udělování Českého slavíka a obzvlášť ohledně kontroverzní skupiny Ortel, která je podle mnohých xenofobní a rasistická, nenechal chladným ani Jana Krause. Moderátor a herec se kupodivu nevymezil proti nenávistným textům plzeňské skupiny, ale naopak zkritizoval novináře, že si dovolili pozastavit se nad faktem, že podobná kapela může bez problémů vystoupit před osobnosti českého showbyznysu a nedočká se nesouhlasné reakce.

Novináři měli lépe informovat: „Nevím, jestli jste to zachytili jako já, ale po posledním Zlatým slavíkovi byla ohromná nakládačka, že tam vyhrála nějaká kapela, která je xenofobní, fašistická, nacistická, rasistická. Mě zaujaly hlavně články o tom, že český show-byznys to přijal a pop-music je to jedno a tak dále,“ začal svou show Jan Kraus.Pokud někdo chyboval, byli to podle Krause novináři, kteří neobeznámili takzvaný showbyznys, s kým má tu čest. „Právě novináři nás zapomněli informovat právě o této kapele, protože já ji třeba neznám. Myslím si, že je hodně lidí, co ji nezná,“ myslí si moderátor.

Neohrožený Jan Kraus a jeho přínos k budování Babišistánu- 4.11.2015
Známý bavič Jan Kraus diskutoval na Mendelově univerzitě v Brně se studenty právnických a ekonomických oborů. Seznámil je se svým pohledem na český showbyznys a zkušenosti s podnikáním. Nevyhnul se ani politice a svému působení v Janečkově protikorupčním fondu.Nejsme žádní „poserové“
Na dotaz, co ho do Nadačního fondu proti korupci (NFPK) přivedlo, Kraus odpověděl: „Jednak to byl jeho zakladatel Karel Janeček, který mě oslovil. Je to nejlepší zájmová organizace, ve které jsem kdy byl. Vyznačuje se unikátním jevem – není tam žádnej posera. Janeček, Bernard, Randák, Jančura, žádnej posera.“
Kraus se podobně vyjádřil už v březnu 2014, kdy činnost fondu pochválil při příležitosti třetího výročí jeho založení. Mimo jiné napsal: „Myslím si, podle vlastních zkušeností, že NFPK se výrazně liší od mnoha jiných sdružení zejména v tom, že jak ve správní radě, tak ve vedení ve fondu není výrazný posera…“
„Záměrem NFPK je podpora dalších sdružení a občanských aktivit, která se věnují zločineckému okrádání státní kasy. Pokud se spojí, vzniká již jistá síla, jako např. Rekonstrukce státu a další…“ „Fond zanikne hned, jak v zemi bude minimum korupce. Předpokládám, že příští rok ještě vydržíme…“
V závěru Kraus doufá, že stejně jako on, i řada občanů činnost fondu považuje za užitečnou. Ti pak, co mohli přispět – i za dobrou investici.
(Janečkův protikorupční fond jako Babišova vlivová agentura)
Babišovi spojenci
Kraus má pravdu. Členové správní rady Janečkova fondu, mezi které patří i on, rozhodně „poserové“ nejsou. Pracovat na demontáži Matrixu a budování Matrixu AB, tedy oligarchie východního typu, tak aby si toho nemalá část veřejnosti nevšimla, jistě není žádná legrace. Vždycky se najde spousta škarohlídů, kteří sýčkují, kolik do činnosti exponentů fondu „dobře“ investoval Andrej Babiš, který se na této „protikorupční“ vlně vyvezl. Budování Babišistánu zdárně pokračuje. Korupce „mizí“, Janečkův fond má práce stále méně. Jen tu a tam zaútočí na sociální demokracii nebo podpoří Babiše v jeho střetu zájmů kvůli biopalivům. Občas připomene, v jak strašném marasmu jsme tady žili. Proto je nutné jakobínskou revoluci dotáhnout do konce, zatímco se jejich hyperguru opevňuje ve svých pozicích. A když je potřeba, na své spojence nezapomene. Jako například při Jančurově lobbingu v jeho sporu s Českými drahami.
Zločinecké okrádání státní kasy je minulostí. Veřejné zakázky, státní dotace, daňové úlevy a pobídky v miliardových částkách stačí čerpat „transparentně“. Klidně z pozice člena vlády, aby nevznikly pochybnosti, že se na těchto dějích přiživují nějací lobbisté či další zlojedi. Oligarchové se dohodnou na rozdělení vlivu včetně mediálního prostoru, konečně bude klid na práci.
Kraus kritizuje novináře: Nekádrujte nás za Ortel Autor: Vilém Besser Datum: 4.12.2015 - Krausovi vadí novináři všeobecně- Podle oblíbeného moderátora se kvůli zprávám, které novináři lidem zprostředkovávají, občané neustále něčeho bojí. Vrcholem pak měl být zákaz slavnostního rozsvícení vánočního stromu na Staroměstském náměstí, které kvůli hrozbě teroristického útoku zrušil magistrát. Kraus si ovšem neuvědomil, že zákaz vydala primátorka a novináři o něm pouze informovali. Tudíž využili stejnou svobodu slova, kterou ve své show moderátor chválil v souvislosti s xenofobními texty skupiny Ortel.

www.sumava.cz - Soudní případ Přeštice s the Plastic People
Soudní případ Přeštice a Bojanovice byl komunistický proces v Plzni, který začal v roce 1976, během něhož čtrnáct lidí mělo dostat vysoké tresty za přečiny, kterými bylo například třeba hanobení míru a hrozilo jim až patnáct let žaláře. Šlo o proces s hudební skupinou The Plastic People of the Universe (Rocková skupina Plastic People of the Universe vznikla v roce 1969. Věnovala se psychedelické hudbě, později zhudebňování české poezie), jejím managerem Ivanem Magorem Jirousem a dalšími pro trestný čin výtržnictví v organizované skupině, kterého jsme se měli dopustit tím, že jsme společně zorganizovali a uskutečnili přednášku Ivana Jirouse a koncert Svatopluka Karáska a Karla Soukupa v Přešticích. Na obranu obviněných se však postavily významné osobnosti české intelektuální elity, jejichž účast nikdo nečekal. Nakonec byli v bojanovickém případě odsouzení jen čtyři a v přeštickém tři příslušníci undergroundu. A to se ještě na příkaz shora s procesem raději čekalo, až bude po volbách. Případ z Plastiky měl být prostorem pro všeobecné odsouzení undergroundu, propagandistický dokument Atentát na kulturu, který byl natočený v následujícím roce, ukázal členy kapel Plastic People i DG 307 jako feťáky, vyznávající volnost v lásce a v sexu, a jejichž hudbu kromě nejbližších stoupenců nikdo nechtěl poslouchat. Stejně jako u soudu, i ve filmu byly použity texty Milana Knížáka z Aktualu, protože původní texty obou kapel nenaplňovaly dostatečně představu zavrženíhodného umění. Před zahájením procesu se dokonce nesměli obžalovaní stříhat, aby na veřejnost působili dostatečně strašidelně. Postupně se ovšem k vlasatcům (máničkám) na obhajobu svobody začali připojovat lidé, kteří mezi ně na první pohled nezapadali,starší občané perzekuovaní z politických důvodů. Když se rozpoutal případ Bojanovice, Václav Havel s Jiřím Němcem se díky známosti s Jirousem pustili do obhajoby hudebníků s takovou vervou, že překvapila zúčastněné strany a samotný disent v očích undergroundu výrazně stoupl. Díky aktivitě obou disidentů na protest proti uvěznění vlasatců z undergroundu vystoupily i intelektuální osobnosti jako Jan Patočka, Václav Černý, Ivan Klíma nebo Zdeněk Mlynář. Proces, který byl zpočátku plánován jako demonstrativní a měl ukázat jakou moc komunistický režim má, se postupně změnil ve frašku. Na místo toho vzniklo spojení, ze kterého vyšel nejdříve Výbor na obranu nespravedlivě odsouzených a posléze Charta 77.
www.sumava.cz/objekt_az/6885-soudni-pripad-prestice-s-the-plastic-people

Bez zajímavost není ani fakt, že Analýza" poprvé vyšla tiskem již v roce 1991, přičemž její základní teze byly zformulovány již před rokem 1989 (sic!). Autorem Analýzy" je Miroslav Dolejší (Ve srovnání s disidenty s komunistickou minulostí a nezřídka estébáckými konexemi, kteří svou "slávu" a kariéru často založili na několika dnech odseděných v cele předběžného zadržení, skutečnými politickými vězni, dodnes lidsky nerehabilitovanými, a hrdiny třetího odboje byli lidé jako Mirosla Dolejší."
Dále uvádím vybrané citace z Analýzy" bez jakýchkoliv komentářů; myslím, že citace jsou samy o sobě velmi dobře srozumitelné a žádný ani komentář nepotřebují.

Odolejte reflexivní touze vylít si svůj hněv na imigrantech a muslimech a místo toho věnujte pozornost silám, které je sem táhnou a udržují.
Abychom předešli terorismu i dalším negativním účinkům masové imigrace, musíme se nejprve dopátrat jejich příčin – a ty mají se samotnými imigranty málo společného. Všichni lidé podílející se na webu Right On i vydavatelství Arktos by tímto rádi vyjádřili nejhlubší soustrast a sympatie k obětem pátečních útoků v Paříži i celému francouzskému národu. Podobných vyjádření jsou plná i masmédia a sociální sítě, nedostává se však správného pojmenování příčin útoků a podnětů ke smysluplné reakci na události. ..... Prezident Hollande a mnozí další ve francouzských médiích nicméně rychle přispěchali s varováním, aby Francouzi nepodlehli pokušení naslouchat protiimigračním „extremistům“ – jelikož, očividně, ve skutečnosti potřebujeme další a další liberální slogany o zázracích multikulturalismu a humanitářství, projevy „odhodlání“ tváří tvář teroru (což zpravidla znamená o něco štědřejší rozpočet a volnější ruku pro vojenské a bezpečnostní složky) a přeslazené a prázdné výzvy k „míru a porozumění.“ (Různí lidé mají různé představy o tom, kde leží skutečná zodpovědnost za útoky: Setkal jsem se už i s argumentací liberálních extremistů, podle nichž byly reakcí na evropskou „nesnášenlivost“ a vzestup popularity protiimigračních politických stran – a v dalším případě, že se jim dalo předejít, pokud by místo mužů vládly světu ženy.)
Opakovaně zaznělo, že vpustit do Evropy stovky tisíc „uprchlíků“ ze Středního Východu a Afriky bez větší snahy prověřit jejich skutečnou identitu či původ znamená koledovat si o potíže – .....
Měli bychom ale, myslím, odolat pokušení soustředit se při debatách o imigraci výhradně na imigranty. Nekladu jim za vinu, že chtějí přijít do Evropy či Ameriky – i mně se tu líbí a jsem si jistý, že pokud bych žil v chudobě bez vidiny zlepšení situace, či v neustálém strachu o život, také bych nejspíš chtěl odejít na Západ, zvlášť pokud bych se dozvěděl, že politici v těchto zemích mě k tomu vlastně pobízejí. Přistěhovalci nejsou zlí proto, že se chtějí dostat do našich zemí – měřeno stejným metrem, neměli bysme se cítit povinni jim to umožnit.
Podobně nesouhlasím ani s těmi, kteří za prvotní příčinu imigrační krize označují islám. Jistě lze souhlasit, že islám projevuje mnohem větší bojovnost a menší ochotu k asimilaci než jakou vídáme u vyznavačů jiných náboženství – .....Jak řekl Viktor Orbán v nedávném projevu, v sázce se ocitlo samotné zachování evropské identity. Musíme si také jasně říci, proč k imigraci dochází – důvody s islámem ani samotnými imigranty příliš nesouvisejí. Konec konců současnou migrační krizi vyvolali evropští politici a liberální kulturní elity. Orbánovi se povedlo zcela učinit přítrž přílivu uprchlíků do Maďarska v řádu týdnů, což jen ukazuje možnosti neliberálního politického předáka. Maďarská média i sám Orbán v nedávném projevu promluvili o důkazech, ukazujících prstem na George Sorose a americké nevládní organizace jako na hybatele a sponzory mnoha migračních proudů – z důvodů, o nichž nezbývá než spekulovat, ale které jen stěží budou v souladu s nejlepšími zájmy Evropy. Orbán k tomu řekl: „Kdo v Evropě hlasoval pro to, aby lidé směli ilegálně přicházet po milionech a následně být přerozdělováni? Současné události postrádají demokratický základ… Evropané se začínají probouzet, protože si uvědomili, že imigrace je kulturní otázkou – v sázce je naše identita.“

Studie dánského psychologa Helmutha Nyborga „Úpadek západní civilizace: Dvojí uvolnění přirozeného výběru“ brzy vyjde v časopise Osobnost a individuální rozdíly. (článek z roku 2011, pozn. DP). ....Nyborgův nejnovější článek ukazuje minulé trendy a projekce budoucího vývoje IQ v Dánsku na základě současného působení dvou trendů: uvolnění přírodního výběru mezi autochtonními Dány a příliv imigrantů s nízkým IQ. Tyto dva faktory spolu tvoří jev, který Nyborg nazývá „dvojí uvolnění přirozeného výběru“.
Na základě údajů z práce Richarda Lynna Dysgenics: Genetic Deterioration in Modern Populations má Nyborg zato, že uvolňování vnitřního výběru začalo kolem roku 1850 s tím, jak plodnost nižších tříd převýšila porodnost vyšších vrstev v důsledku zlepšení hygienických podmínek a snížení míry následků infekčních chorob. Cituje Lynnův odhad, dle něhož Anglie během 90 let (1920-2010) přišla o 6,9 bodů IQ a odhaduje, že dánská inteligence se od roku 1850 snížila následkem vnitřního uvolnění přirozeného výběru asi o 10 bodů.
Hlavním účelem studie je však vyhodnocení vlivu neevropských imigrantů na průměrné IQ. Nyborg odhaduje, že do roku 2072 bude okolo 60% novorozenců v Dánsku neevropského původu a Dánové se do roku 2085 stanou menšinou. ....že podíl imigrantů s nízkým IQ (70-85) na nárůstu populace trvale poroste až k 60% všech porodů do roku 2072. To znamená inteligenční propad celé populace. Obzvláště znepokojivý je údaj č. 5 ukazující dramatický vzestup počtu dánských občanů s IQ v rozmezí 70-85. Lidé v tomto rozpětí IQ se mají stát většinou v rámci národa nedlouho po roce 2075 a v rámci vzdělávacího systému do roku 2050.
Chmurným výsledkem nastíněného vývoje je fenotypický propad IQ o 15,39 bodů za období 1850 – 2072. To vzhledem k faktoru dědičnosti pro IQ 0,82 znamená genotypickou škodu 12,62 bodů IQ (tedy 15,39 X 0,82) následkem vnitřního uvolnění přirozeného výběru. Zahraniční imigrace způsobí dalších 6 bodů propadu, včetně pětibodového genetického propadu, což souhrnně představuje průměrný pokles IQ v populaci kolem 21 bodů, z toho kolem 17 bodů genetického potenciálu IQ od roku 1850.
Čtyři poznámky:
1.Tyto projekce vůbec neberou v potaz další důkladně zdokumentované negativní efekty multikulturalismu: nárůst etnických konfliktů, .....Neevropští imigranti mají oproti individualistickým Dánům (tato vlastnost je projevem jejich severoevropského genetického dědictví) výraznější sklony k etnocentrismu a kolektivismu; lze také předpokládat negativní vnímání etnických Dánů a odpovídající následné jednání.
2.Úpadek průměrné inteligence etnických Dánů bude znamenat sníženou schopnost obrany před očekávaným dalším náporem neevropských etnických skupin. Výsledky Nyborgovy studie by měly posloužit jako budíček, připomínající Evropanům význam eugeniky.
3.Nádavkem k poklesu inteligence je zřetelně patrný obecný přírodní výběr proti dánskému genofondu. .... daleko za rok 2072 – kdy pouhá třetina v Dánsku narozených dětí budou (etničtí) Dánové – podíl narozených etnických Dánů se stane zanedbatelným zlomkem a bude uplatněn výběr proti genetickým kombinacím jedinečným pro sever Evropy. Tak by se kupříkladu geny zodpovědné za nordický vzhled lidí jako Nyborg stávaly čím dál tím méně častými. Tomu se říká darwinovský výběr s přidaným ostnem pomsty.
4.Při pokusu osvětlit to, co Nyborg označuje za „neslýchanou, dobrovolnou, humanistickou, demokratickou … politiku“ etnického nahrazení se nelze vyhnout diskusi ohledně vzestupu toho, co označuji za „kulturu kritiky“, zastávanou židovskými intelektuály .....případové studie nepřátelství vznikajícího během etnického soupeření, v tomto případě soupeření mezi Židy jako nepřátelskou elitou a tradičními obyvateli a kulturami Západu. Jde však o pouhou předzvěst míry nepřátelství a sváru, který přinese budoucnost, v níž se Evropané stanou menšinami ve společnostech, v nichž po tisíciletí dominovali. Jedním z hlavních vektorů postupu těchto židovských intelektuálních hnutí byl asi před sto lety vedený útok na eugenikou kontrolovaný diskurz.

Našemu prazvláštnímu dopisovateli z dalekých nehostinných větrem ošlehaných plání sibiřské tundry se podařilo vystopovat pravděpodobně největší objev v historii světového bikingu. V malé děrévničce ..... náhoda. Při jedné večerní hostině, koktejlu z boršče a domácí samohonky, přišel na řadu místo toaletního papíru také časopis o sjezdových kolech. "Éto já znáju!"prohodil mezi zkažené pozlacené zuby nejstarší osadník, pamatující ještě útok na zimní palác, kterého se sám zúčastnil. A potom pokračoval: "Kak skazál továryš Lénin, balšój velocipédnik, katórij v gódu 1920 oprubovál pjérvij daungilóvyj špeciál. Katáťsja na frímašíně, katáťsja na frímašíně, katáťsja na frímašíně." Potom zavedl omámeného dopisovatele (částečně také samohonkou) do místní můzeje Vladimíra Iljiče, kde se na rudém sametu mezi chrupem, chlupem, sádrovým odlitkem ksichtu a použitým spodním prádlem velkého myslitele komunismu povalovala také hromádka zbytků něčeho, co vzdáleně připomínalo bajk. Zachoval se dokonce i technický popis, který se nám podařilo přeložit z neznámého písma, tzv.azbuky. A tady je výsledek zkušených lingvistů a grafologů. Bajk dostal název Ukrajína Lajt KGB, v SSSR se neujalo označení MTB, KGB znamenalo Kaňéc Glubókoj Bídy, koncem šedesátých let se však používalo přijatelnější Kavkázskyj Gruzavík továryša Bréžněva, a nebo také v některých sibiřských oblastech Komunistýčeskij Grandióznyj Bajk. V dobách perestrójky se módně přejmenoval na Kremélskyj Gorbačóvnyj Bajcykl. Tak to bylo k názvu a teď se budeme věnovat technickým parametrům. Hmotnost celého kompletu byla 29,5 kg. Na rám se používaly roury z lešení na Leninovy sochy, zaručující dobré ideologické vlastnosti materiálu. Vše se svařilo metodou TIG, Trockij Imejlujet Gagarina, při ní se využívalo komunistických myšlenek obou velikánů jako ochranné atmosféry proti tvorbě imperialističeskych oxidů. Pneumatiky dodal Kamaz, Uaz, Gaz a Záporožec, řetěz byl z uhlodopravníku Dombas a sedlo typu Kozáckaja můla. Brzdy si sám soudruh Lenin odmontoval z vagónu, ve kterém projel v emigraci celé Německo. Řazení dodal Kalašnikov, náboje taktéž. Sedlovka pocházela z uříznuté hlavně klasické vintóvky, gripy byly vyrobeny z pravé lidské bělogvardějské kůže, převodníky vyzubily Sibírskyje cirkulárnyje zavódy, náplň do lahví dodala strana, speciální energy koktejly Molotov, barvu továryš Černěnko a o ostatní se podělil internacionálně solidární lid všech stran v mire.
Ke kolu bylo jako standard dodáváno
- Přídavná kožkovitá brašna, tzv.bumážník - Vačnatý pytlosak na záda, tzv. sobolbek nebo vodkajem s mosazným kohoutem, včetně náhradního konopí, závitnice a fitinek - Sada oversize nábojů, eloxovaných, dobře utěsněných, deset ostrých, patnáct slepých - Závěsné zařízení vhodné na rozorávání celin
- Přídavný nosič, tzv.kórba na málčiky-nosnost 850 kg
- Sada lodních řetězů Oděsa pro uzamykání kola- Nářadí na opravy včetně přívěsu, svářečky a deseti čísel časopisu Těchnika malaďoži
- Ocelová přilba odvětraná dvěma průstřely splňující normu Stalingrad 43 a německou Berlin 45 - Cyklistické rukavičky včetně náhradních prstů, skalpelu, jehly a nitě - Větrovka tzv. Deprestex, dobře propouští vodu a vzduch dovnitř, ven nikdy (kosmický materiál)
- Tretry ze sobolí ušně se systémem SPD, Savětskaja Pedálnaja Diléma
- Tmavé brýle vhodné pro průjezdy zamořenými oblastmi - Multifunkční palubní sčot s deseti barevnými korálky navíc - Blikoléjka-hadrem přerušovaně přikrývaná petrolejka, výhoda oproti západní konkurenci v takřka neomezeném počtu bliků - Vyměnitelná patka pro přehazovačku hnoje
K bajku bylo možno domontovat odpruženou vidlici VodŠčok, pracující na principu sobí lůj (Čukotka)-plyn (Orenburg). Na vidlici šlo regulovat pouze zdvih sadou deseti přídavných olověných závaží.
Cena: Pouze na osobní poukaz pro zasloužilé členy strany, zdarma také pro veterány vlastenecké války (pouze pro ty, kterým byly amputovány končetiny), Meresjev se kvůli tomu naučil chodit a kolo mu stejně v nemocnici ukradli a vyměnili za vodku. Vot éto tak. text Kotěnočkin a Rusakov

Zeman poděkoval policii za zásah na Albertově
aktualizováno Prezident Miloš Zeman na Hradě poděkoval policejnímu šéfovi Tomáši Tuhému za ochranu, kterou policie zajistila 17. listopadu na Albertově „při akci na podporu prezidenta“. Prezident něj v této souvislosti poděkoval také řediteli Útvaru pro ochranu prezidenta Vladimíru Machovi.
Demonstrace Bloku proti islámu na pražské Albertově za účasti prezidenta Miloše Zemana 26.11.2015 18:54 Tweet
Zeman na Albertově vystoupil na demonstraci zorganizované Blokem proti islámu, která odmítá přijímání uprchlíků, chce zakázat islám a jejíž představitelé jsou obviňováni z šíření nenávisti. Policie nepustila na Albertov studenty, kteří si u pamětní desky chtěli v den výročí připomenout počátek pádu komunistického režimu v někdejším Československu.

Postup policie a ochranky vyvolal kritiku mnoha politiků a akademické obce. Stejně tak Zemanova účast na akci pořádané extremistickou organizací vyvolala slovní přestřelky mezi hlavou státu a dalšími ústavními činiteli.

„Prezident republiky poděkoval policejnímu prezidentovi a jeho prostřednictvím celé Policii ČR za práci, kterou vykonávají při ochraně bezpečnosti našich občanů. Při té příležitosti ocenil i ochranu, kterou Policie ČR zajistila při akci na podporu prezidenta republiky na Albertově ve státní svátek 17. listopadu,“ uvedl mluvčí hlavy státu Jiří Ovčáček.
Policie zásah prošetřuje

Snahu studentů položit květiny k pamětní desce v den výročí jejich pochodu, který odstartoval změnu režimu, mluvčí již dříve označil za připravenou provokaci. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) uvedl, že policisté chtěli asi zabránit smíchání různých typů demonstrantů. Podle předsedy vlády ale mohli udělat výjimku a studenty pustit, protože nepředstavovali bezpečnostní riziko.

Ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) ve Sněmovně při interpelacích uvedl, že postup policie při akcích 17. listopadu je předmětem interního šetření policejního prezidia. Reagoval tak na prohlášení poslance TOP 09 Michala Kučery, který vytkl policii nečinnost při doprovázení průvodu Zemanových příznivců z Albertova k sídlu vlády. Podle poslance provolávali hesla jako „Nic než národ“ a „Čistá rasa“, bohužel bez jakékoliv reakce přítomných policistů.

Chovanec uvedl, že poslancovy informace předá policejnímu prezidiu. Podle ministra výroky pravděpodobně jsou porušením zákona, je však třeba je mít zaznamenány. „Ze všech těchto akcí se pořizují videozáznamy, které jsou velmi pečlivě zkoumány, a to včetně výroků aktérů, kteří v rámci těchto shromáždění vyřknou dejme tomu heslo, které by mohlo porušovat zákon,“ poznamenal Chovanec.

exopolitik-Jana Zelenková JGN Jiráskovo gymnázium Náchod - „Víš, lidé jsou zvláštní živočichové," řekl osel oslovi.
„Proč myslíš?" odvětil druhý osel. „Mnoo... To máš tak. Říká se o nich, že jsou nejinteligentnějšími bytostmi na Zemi, že jsou pány tvorstva a přesto jsou natolik hloupý, aby se vyvraždili mezi sebou. Žádný jiný živočich, ať inteligentní, nebo ne, není natolik hloupý, aby se snažil vyvraždit svůj vlastní druh! Jasně, že sem tam nějaký ten žralok sežere kvůli nesnesitelnému hladu nebo kvůli vlastnímu přežití dalšího a to dokonce často ještě dřív než se narodí, ale ještě nikdy se žádní žraloci lidožraví nepokusili vyvraždit všechny žraloky tygří. Před necelými 100 lety vedli tihle lidé válku. Vyvražďovali svůj vlastní druh. A co víc! Poškozovali tím ten jediný domov, co měli a dokonce ještě mají, totiž tuhlendstu malou, křehkou planetku jménem Země. A víš co? Ani se nás nezeptali na náš názor při vytváření atomových bomb a to jme jejich právoplatnými sousedy! Osel by řekl, že se z toho poučí, ale oni ne. Oni pokračují. Svou vlastní rasu vyvražďují, dál vedou války a spory. Bylo by tedy logické, aby se do toho zapojili všichni a snažili se problémy vyřešit, ale to je na ně asi moc primitivní řešení. Místo toho si většina žije ve vlastním světě s růžovými brýlemi naraženými přímo na nos, aby náhodou nezahlédli kousíček skutečného světa, a když se jim ho nešťastnou náhodou podaří zahlédnout jediné, co z nich vyleze, jsou stížnosti. A tohle je přítomnost. Ale co budoucnost? Co bude dál? Co bude zítra, pozítří, za rok, za 10 let, za 50 let? Co bude s námi, jestli budou pokračovat v ničení našeho domova? Nevidím to s nimi moc valně řeknu ti, jestli budou pokračovat dál tak, jak to vedou teď, sice budou mít chvilku klidu možná den, možná 50 let, možná 100 let, ale jednou se mezi nimi zase objeví nějaký pominutec a oni se vyvraždí sami mezi sebou. A co hůř! Mají tu moc nezničit jen sami sebe, ale i nás všechny!" „Hele, na to, že jsi osel, máš divný myšlenky, řeknu ti," odpověděl druhý osel.
Spolu už pět let
Davem zavládlo vzrušení. Blíží se dlouho očekávaný okamžik. Na obloze se objevilo jasné světlo a chvilku po něm se po louce začal rozléhat nesnesitelný zvuk. Téměř všichni přítomní si zacpali uši, aby alespoň zčásti utekli před všudypřítomným hukotem. Po chvilce si zakryl uši i prezident. Nakonec to byla jen už jen jeho ochranka, kdo odolával hluku otřásajícímu samotnou zemí. Po pár minutách loď přistála. Otevřela se malá dvířka. Na Zem sestoupil první mimozemšťan. Je 22:38 a píše se datum 25. 4. 2050 – památné datum, které se dotýká nás všech i po 5 letech a obzvlášť nyní když si připomínáme jeho výročí. Tento den se navždy zapsal do dějin lidstva, změnil celou Zemi a obzvláště pak její obyvatele – nás lidi, naše technologie, zvyklosti, názory i vztahy.
Pro naši mezigalaktickou spolupráci bylo potřeba zcela přetvořit náš dosavadní život, není totiž vůbec lehké navázat vztahy s bytostmi nám tak vzdálenými. Zcela jiná kultura, odlišná řeč i podoba a vzájemná nedůvěřivost brání bližšímu poznání nebo většímu přátelení se. Přesto bylo učiněno mnoho různých opatření pro dobré vzájemné vztahy. Mezi nejdůležitější se řadí Soubor pravidel pro styk s mimozemskou bytostí (tzv. ufonem) vytvořená největšími hlavami naší planety. Jejich hlavními dvěma body je pohostinnost a zdvořilost. Přestože spolupracujeme již 5 let, pozemšťané návštěvníky kvůli odlišné podobě a zvykům zostuzují a nehodlají je přijmout na své planetě. Mnozí z nich píšou petice pro přerušení našich styků. Toto chování je typické obzvláště pro Protimimšťany – tak se označila skupina radikálních odpůrců mimozemských civilizací, aktivně bojující proti jakýmkoliv dalším společným interakcím. Prozatím je jich natolik málo, že se nemusíme obávat ukončení spolupráce s touto milou a přátelskou rasou.