Svobodné noviny na internetu

Takže pozdější Wolfovo zatčení vypadá spíše jako trucpodnik některé složky StB anebo likvidace nepohodlného mouřenína, jenž někomu přerostl přes hlavu, jelikož logickým důvodem bylo zatknout jej hned v okamžiku, kdy byl během roku předtím opakovaně zadržen se stejnými důkazy jako měl u sebe v inkriminovaném okamžiku. Bohužel Wolfova role v kauze SRA zůstane asi neznámá již proto, že podstatná část příslušných spisů StB zmizela, stejně jako další vztahující se k agentovi s krycím jménem Dantes (shodou okolností identickým s jedním z Wolfových literárních pseudonymů), takže se zdá, že v dostupných archivních materiálech zůstalo pouze několik odkazů na tuto osobu, aniž by ji bylo možné jednoznačně identifikovat (zatímco k jiných agentům zůstaly zachovány hromady dokumentů, jež zřejmě neměl nikdo zájem zlikvidovat), resp. nebylo v ničím zájmu uvedené okolnosti objasnit. Shodou okolností uvedené materiály StB třídili a archivovali těsně po revoluci právě někteří lidé z okruhu přátel J.Wolfa, jenž byl tehdy v centru dění.

Na závěr bych rád upozornil, že i já osobně jsem se velmi často neztotožňoval s jednotlivými kroky a postoji představitelů disentu a mám dodnes kritické názory na kdeco, ale ani by mne nenapadlo „srát do vlastního hnízda“ jako Wolf, jenž se svými útoky staví po bok všem těm darebákům, vzpomínajícím s nostalgií na staré časy, dodávaje jen argumenty asociálům a neobolševikům typu Grebeníčka a soudružky Semelové … a to je jeho největší prohřešek!

Jeho výlevy tudíž nejsou žádným hlasem nekompromisního revolucionáře, nýbrž kvílením zapšklého, zlomyslného a zákeřného člověka, zneuznaného „revolucionáře“ a spisovatele o jehož knihy není zájem. „Revolucionáře“ dávám do uvozovek, jelikož na rozdíl od Uhla a dalších byl Wolf prostě jen obětí totalitního režimu, jenž popřepisoval na stroji pár cizích textů a stýkal se s „nesprávnými“ lidmi, aniž by sám o sobě nějak koncepčně k pádu režimu přispěl. Pan Wolf se sice stále ohání právem a pravdou, ale jeho metodou je lež, takže si občas „upravuje“ i vlastní životopis, kde např. uvádí, že v 70.letech byl uvězněn za krádež psacích strojů – tedy de facto revoluční čin – zatímco ve skutečnosti vykradl nějakou kancelář, odkud odcizil geodetický přístroj, který chtěl následně prostřednictvím zahraničního studenta propašovat a výnosně prodat v NSR! Stejně tak se nějaký čas vydával za Žida s cílem vymámit finanční podporu z Izraele.
Ono i k jeho „odbojové činnosti“ by bylo možné kdeco uvést na správnou míru. Zajímavé jsou i samotné okolnosti jeho druhého uvěznění v r. 1983. Po svém propuštění z předchozího trestu se totiž Wolf začal velmi aktivně pohybovat v chartistických kruzích a byl ve styku např. i s bratry Wünschovými. Když pak došlo v r. 1982 k zatýkání lidí spojených s činností Skupiny Revoluční akce, byl několikrát též vyslýchán, ale nebyl zatčen, přestože u něho byly opakovaně zajištěny tzv. „protistátní materiály“, jež by bohatě – zvláště u nedávno propuštěného „recidivisty“ – stačily i k jeho okamžitému zatčení. Přesto dál volně pobíhal po Praze s kufrem těchto dokumentů, navštěvujíc byty čelných chartistů i rodinu Wünschových, jakoby jej chránila nějaká vyšší síla. A jeho svobodný pohyb byl vskutku ku prospěchu StB, jelikož milý p. Wolf je de facto dovedl i k milence-spojce J. Wünsche, a posléze i k Wünschovi samotnému, jenž byl zatčen právě při setkání s ním, a nakonec i k tajné tiskárně k níž vedla jediná stopa právě přes Wünschovu milenku a následně tedy J. Wolfa.

Je mi líto utrpení, kterým prošel Jiří Wolf v pekle komunistických kriminálů, ALE zároveň ve mně už dlouho vzrůstá odpor vůči jeho estébáckým manýrám, jeho nenávistné kampani proti všem čelným chartistům a disidentům vedené stejnými špinavými metodami, jimiž pracovala jím zatracovaná komunistická diktatura. Sžírán závistí a zlobou z nenaplněných politických i literárních ambic zasvětil posledních 20 let šíření pomluv, lží a zlomyslných výmyslů o všech, kteří nebyli ochotni akceptovat jej jako národního hrdinu a spisovatele. Díky nevalnému intelektu nikdy nepochopil, že pro většinu svých „přátel“ disidentů měl význam pouze jako mučedník ve vězení a že byl v těchto umělecko-intelektuálních kruzích akceptován pouze pod tlakem okolností stmelujících v disentu jinak naprosto neslučitelné elementy. Díky těmto okolnostem a nedostatku soudnosti (a slušnosti − snad přílišné a zavádějící − lidí z disentu, mlčky tolerujících jeho bratříčkování) dospěl Wolf k fixní představě jakési všeobecné rovnosti v kruzích disentu a pak byl rozčarován, když po počáteční porevoluční sametové euforii došlo k transformaci chartistických kroužků v politicko-společenské elity a jemu bylo naznačeno, že jeho poslání skončilo a s rovnostářským bratříčkováním venkovského prosťáčka s akademiky, politiky a budoucími ministry je konec. Všem těm Pithartům, Havlům a Bendům začalo být pochopitelně nepříjemné udržovat styky s plebejci s nimiž je svedl dočasně do kupy disent. Když Wolf pochopil, že splnil jen úlohu mouřenína (do níž se sám ve své prostoduchosti angažoval) a že občasný honorář za dohozený kompars či grant na vydání knížky pohádek jsou jedinou jeho odměnou, almužnou ze soucitu za někdejší „odbojovou činnost“, začal se mstít všem, které považuje za zrádce; všem, jež revoluce vynesla nahoru. Začal chrlit nechutnou špínu na všechny, do jejichž přízně se předtím vehementně vtíral jak pitralon, obcházeje všechna centra disentu – na Havlovy, Bendovy, Němcovou, Vondru, …….

Nechtěl bych se teď vyjadřovat jen k V. Havlovi, neboť situace v tomto státě je naprosto tristní, a můžou za to i jeho "pohrobci". Jak se říká, nejlepší je vlastní zkušenost, ale logicky vzato - člověk nemůže být při všem... A názory pana Wolfa vůči panu Havlovi by mohly býti brány jako omílané "tvrzení proti tvrzení". Nicméně si z těchto informací beru ponaučení a nadále lámu hůl nad tímto státem (a nemůže za to pan Wolf).