Svobodné noviny na internetu

V jednom z listopadových článků jsem se zmínil o „Kulturní frontě“ umělců a kulturních pracovníků, kteří se sešli na počátku listopadových událostí v českobudějovickém Malém divadle s odhodláním podpořit „Sametovou revoluci“ a podílet se na zakládání Občanského fóra, aby jim neujel vlak a nepřišli o svá místečka při přeměně socialistické kultury na ryze svobodnou a demokratickou.

Tentokráte však půjde o jinou frontu, i když – také kulturní. Je jistě dobře, že mnohý občan ctí kulturní dědictví. Jak dlouho to bude trvat, než začneme místo kostelů navštěvovat mešity a vyznávat spravedlivější a humánnější právo šaria, je ve hvězdách. Zatím se však nechá říci, že se ctí projevujeme úctu k vlastním památkám, a to i ve frontách. Dlouhých frontách.

Také ve státní svátek „Den vzniku samostatnosti československého státu“ se otevřely dveře řadě kulturních památek. V Praze např. Obecní dům, Kramářova vila, Vila primátora a některé další.

Pokud jste přijeli z venkova, museli jste se včas rozhodnout, kam se vydáte, protože stihnout vše nebylo v lidských silách. Proč? Protože před každou z nich byly dlouhé, předlouhé fronty. Takže z nádraží metrem přímo na Letnou a kolem Špejcharu k Izraelskému velvyslanectví. Právě tady byl konec fronty táhnoucí se přes park k vládní vile Naděždy a Karla Kramářových. Nohy po třech hodinách stepování sice bolely, ale český humor se neztratil. „Naposledy jsem takto stál frontu na nedostatkové dámské zboží ve Zlíně (1991). Manželka měla radost, přivezl jsem dvojí balení…“

Připomeňme si: Karel Kramář (1860–1937) se v roce 1890 vydal na svoji první studijní cestu do Ruska, které projel od Petrohradu, přes Moskvu až k Baku. Poznal život i na vesnicích a pobyt jej v mnoha směrech ovlivnil. Našel zde i svoji životní partnerku – Naděždu Nikolajevnu Abrikosovou (1862–1936), která pocházela ze zámožné rodiny, u níž se scházela politická, umělecká a vědecká elita Ruska.

Karel Kramář již tehdy patřil k významným českým politikům: byl poslancem říšské rady i zemského sněmu. Nebyl závislý na poslaneckých příjmech, vlastnil cihelnu, tkalcovnu a disponoval akciemi v dalších podnicích. V květnu 1915 byl zatčen a později odsouzen na smrt; v roce 1917 byl amnestován. Jako národní mučedník se stal předsedou nejvyšší instituce Národního výboru a po 28. říjnu 1918 stanul v čele vlády. Po volbách v roce 1919 však byl odvolán, přesto zůstal charismatickým vůdcem pravicové nacionalistické národnědemokratické strany. Z podnětu své paní vystavěl honosnou vilu na Krymu (1908), v Praze (1915) a ve svém rodišti – Vysokém nad Jizerou (1931). Po první světové válce se jejich vila stala útočištěm mnoha uprchlíků z Ruska. Manželé Kramářovi jsou pohřbeni na Olšanských hřbitovech.

V březnu 1911 K. Kramář odkoupil pozemek nad Čechovým mostem s impozantním pohledem na Vltavu a Staré Město a rozhodl, aby vila byla ztvárněna v novobarokním slohu. Projekt zadal architektovi F. Ohmannovi, kterého pokládal za citlivého umělce a znalce staré pražské zástavby, což se stalo předmětem mnoha ostrých polemik. Na jaře roku 1912 byla stavba zadána firmě Josefa Čámského. Úřední kolaudace proběhla v květnu 1915, ale v interiéru se i nadále pracovalo až do roku 1921.

Podrobnější stavební popis této krásné vily je nad možnosti obsahu tohoto článku. Novobarokní vila se secesními prvky byla postavena na obdélníkovém půdorysu s rizality vystupujícími z jižní a západní fasády. Je kryta mansardovou střechou a zdobena atikou, stylizovanými orly a květinovým košem. Na jižní fasádě rizalit s předsunutým balkonem, na jehož zábradlí se nacházelo Kramářovo motta: „Pravdou třeba proti všem“.

Po smrti Kramářových vilu vlastnila Společnost Dr. Karla Kramáře, která ji pronajala Národní galerii; některé místnosti byly využívány jako muzeum. V roce 1952 vila přešla do vlastnictví Úřadu předsednictva vlády. V padesátých letech došlo k obnově fasády a částečným stavebním úpravám, v roce 1967 pak k další restauraci. V dubnu 1991 byla vila vyhlášena za kulturní památku. V letech 1994–98 prošla rozsáhlou rekonstrukcí, aby mohla sloužit jako rezidence předsedy vlády ČR. Při komorních výstavách lze spatřit osobní předměty z pozůstalosti manželů Kramářových.

K založení okolní zahrady byl vyzván architekt F. Thomayer v roce 1911. Ve svém plánu pak řešil výsadbu na celém území bašty sv. Máří Magdaleny. Výsadba na jedné straně chránila před nežádoucími pohledy z Letenské pláně, na druhé straně však nebránila průhledům do okolních sadů.

Uvádí se, že z jednoho okna vily je vidět až kamsi nad Zbraslav. Neméně působivý byl pohled z vyšších podlaží směrem ke svatovítskému chrámu. Původní koncepce byla v podstatě zachována dodnes.

Nahlédněme několika snímky do prostoru této unikátní stavební památky.

František Růžička, České Budějovice

Všechna moc patří pracujícímu lidu

Fronta na kulturní pokrm

Vila manželů Kramářových

Kouzelný pohled z okna vily

Balkon s heslem K. Kramáře

Pohled do Obecního domu, který již byl od 15 hod. k prohlídkám uzavřen