Svobodné noviny na internetu

Tento název článku byl sice již využit v jednom filmu, ale jako pokračování Desatera slušného chování jistě poslouží. Dnes to totiž vypadá tak, že by to přikázání mohlo znít: „Vše, co občanovi škodí, vládě prospívá!“ 

Alespoň v praxi to tak u nás teď chodí. Seriál stesků na ústrky občanům by mohl být nekonečný. Bohužel i já jsem spadl do víru událostí tím, že i na mne padla nemoc věku se všemi důsledky, vylepšenými sprejováním, a následky demokracie, příliš puštěné ze řetězu. A to, co padá teď na nás na všechny, to všechno převyšuje a nemá to precedens.

Válečné mraky, kupící se nad kontinenty, jsou už hrozivé. I již probíhající války počasím jsou velice drastické. A ony zaběhané manévry „na jeden furt přítomnosti cizích vojsk“ by také mohly nedobře dopadnout. V zemi, kde se někdo může dovolávat přes soud nároku na to, že musí být premiérem, je možné už všechno. Jako například povolení průjezdu cizích vojsk, aniž by se někdo občanů ptal, nebo je alespoň včas informoval. My za to zřejmě nestojíme. Stačí asi, že se Miloš Zeman zajede podívat na vojáčky do Moskvy. On je zvláštní. Už teď netvrdí jako před volbami, že naše hlasy budou slyšet. Se svými sliby zachází podobně jako Adolf Hitler se smlouvami – jako s cáry papíru. Jaký div, že občan mnoho dovolání dnes nemá. Ať už jde o úkony právní, nebo nároky občanské, jako je například zdravotní péče. Naše „bezplatné zdravotnictví“, které nám téměř celý svět záviděl, se stalo kořistí malých i velkých podnikatelů a umírá za tichého souhlasu vlád na úbytě.

Ministerstvo zdravotnictví mívalo svůj aparát lékařů a zdravotníků, kterým udržovalo základní zdraví svých občanů, včetně prevence. Dnes, když si „vygůglujete“ třeba polikliniku v Plaňanské ul., Praha 10, vypíše se vám přes padesát odborných lékařů soukromě podnikajících a také podle toho často jednajících. Většinou mají vybavení na vysoké úrovni, neboť za to se platí (i když znám případ, jehož vybavením je klasický psací stroj, kladívko pro úhoz do kolena a zavírací špendlík pro škrábnutí na citlivost). Jejich výkon se pak omezuje občas jen na „obsluhu“ těch přístrojů bez většího osobního přínosu, který ty přístroje umožňují. Průběh léčení potom spočívá v tom, že praktický lékař napíše poukazy na vyšetření u specialistů (ti někdy u dalších specialistů – klasicky sono, nebo CT) a podle jejich doporučení, jsou-li jaká, pak postupuje. Což je alibismus. A trochu drahý. Plyne to ale z uspořádání systému. Ministerstvo zdravotnictví snad už ani žádné lékaře přímo nezaměstnává. Stačí ji úředníci a účetní. A inflací likvidované úspory důchodců, spořících na stará kolena. Neboť stáří je drahé, stáří je dřina.

Podobné je to na státní správě a jiných úřadech, kde platí: „To nařídil Brusel, to jsem dělat musel!“ Jeden klasický lokální příklad: Všude se budují bezbariérové přechody. I u nás, na Přetlucké. Hotové jsou jenom z poloviny, ale už se budou bourat. Dva roky prý visí na městském úřadě oznámení, že se musí zcela přebudovat nájezdy do přilehlých ulic a nové přechody na druhý nefunkční chodník. Ten zahrádkáři zúžili na půl metru, takže tam parkují jen nájezdem auta, která by původní parkovací místa velice potřebovala. To pochopitelně nebrání tomu, aby nemohlo být přebudováno okolí domů za jistě desítky až stovky tisíc a podstatně zhoršen příjezd do ulice. A zmenší se počet stávajících parkovacích míst, kterých je stále větší nedostatek. Navíc se k tomu dělají výkopy pro vysokonapětové kabely, pro které se musí kopat přes nedávno téměř půl milionem zrenovované přístřešky kontejnerů.

Perfektní organizace práce. Je to asi to před volbami slibované: „Dáme Prahu 10 do pořádku!“ Ale platí přece Jedenácté přikázání! A Petr Hájek na Internetu stejně prorokuje, že budeme my, Češi, vyhubeni! I slunce se prý na nás chystá masivními erupcemi! Užijme si proto alespoň to málo radostí, jaké máme dnes! Náhradou máme přece zdarma přehlídku americké válečné techniky! Trochu nám tu začmoudí, dálnice poškrábou, ale dálniční poplatky platit určitě nebudou.

Takových příkladů ke kritice by se jistě našlo tisíce, ale to je jako házet hrách na zeď! Jsem už dost starý, abych věděl, že to je zbytečná práce. Že je to jen alibi pro vlastní svědomí, že jsem také nemlčel. Při davech těch Čechů, kteří za pár tisícovek jsou ochotni ožebračovat své spoluobčany ve prospěch svých multimilionářských a téměř zpravidla zahraničních zaměstnavatelů, se takové zvolání stejně ztratí.

23. 3. 2015

Ing. Vladimír Veselý